Vážený pane předsedo, dámy a pánové, není pochyb, že zákon o zaměstnanosti může významným způsobem ovlivnit trh práce. Už v prvním čtení jsem upozorňoval, že situace v České republice se stává v tomto směru kritickou. V obecné části mi dovolte ještě několik názorů na vývoj zaměstnanosti a na česká specifika tohoto fenoménu.
        Chci připomenout, že nezaměstnanost jako společenský fenomén poznala už třetina obyvatel České republiky a od května 1997 nezaměstnanost permanentně roste a stává se nejpalčivějším ekonomickým, sociálním a politickým problémem současné doby. Jenom pro připomenutí - číslo 433 000 je hrozivé a hrozivý je také meziroční nárůst proti březnu loňského roku o 149 000.
        Nezaměstnanost ovlivňuje zdravotní stav populace, negativní dopady má na rodinu, mládež, drogy atd. Znovu připomínám i z historického hlediska, že jde o nejvyšší nezaměstnanost v historii České republiky minimálně od roku 1918, kdy ta statistika existuje.
        Pokud jde o ta česká specifika, pokusil jsem se formulovat následující: Na rychlý růst nezaměstnanosti není společnost připravena, a pokud pan ministr prognózuje 10 až 11 % koncem roku, tak přistoupí ještě další fenomén, že po dosažení - to je zkušenost zahraniční, ověřená - desetiprocentní nezaměstnanosti návrat k pozitivním číslům nebo dokonce k plné zaměstnanosti bývá téměř vyloučen. V historii velmi často jsou tyto řešeny válkou, např. recese v USA byla tehdy řešena americko-vietnamskou válkou a pak se to vrátilo do jakžtakž přijatelného normálu.
        ***
        Zbrojní průmysl má schopnost tyto věci rozptýlit. Bohužel.
        Další rysem je vysoká regionální nezaměstnanost a diference mezi jednotlivými oblastmi. Od 2,1 v Praze-východ až na 16,7 % v Mostu, Chomutově a v Karviné. To ještě není to nejhorší. Máme ještě jiné oblasti. U nás je to oblast Moravskotřebovska, kde se to blíží až 25 %.
        Dále se zvyšuje dlouhodobá nezaměstnanost. Již asi 30 % nezaměstnaných je doma déle než rok. Pak je tam ještě vzpomínaná vysoká nezaměstnanost absolventů škol a odborných učilišť - podtrhuji odborných učilišť. Tam se profesní znalost vysloveně ztrácí. U věkové hranice 15-19 let je míra nezaměstnanosti 13,3 % a u odrostlých adolescentů mezi 20 - 24 lety nebo po vojně dokonce 19,4. Jsou na tom stejně, jak jsem připomněl minule, jako Španělsko.
        Samozřejmě je vysoká míra nezaměstnanosti zdravotně postižených a také - a říkám bohužel se všemi důsledky - romského etnika.
        Ještě jedna věc. Vláda se sice snažila přijmout návrh národního plánu zaměstnanosti. Je tam řada pozitivních opatření, ale nebere se v úvahu a bohužel na to nereagují další resorty, aby se zvýšila dopravní obslužnost regionu, to znamená, aby lidé fakticky mohli za prací někam dojíždět, aby dostali šanci.
        Teď jenom krátce, jestli jsou určitá řešení. Za prvé by to měla být zřejmě asi daleko hlubší novela zákona o zaměstnanosti. Ještě se dá mezi druhým a třetím čtením něco udělat. Chystáme se na zásadnější návrhy, než jsou dosud uvedeny. I výbor pracoval dostatečně v tomto směru.
        Za druhé za součást národního plánu zaměstnanosti považovat iniciativu poslaneckého klubu KSČM na postupné zkracování zákonné pracovní doby až na 35 hodin při zachování mzdy. Dále daňový a odpisový mechanismus nastartováním výstavby firemních bytů a opatření ke zvýšení dopravní obslužnosti území. Nejsou to věci s 35 hodinami tak vzdálené. Dokument ještě jednou připomenu. Je to i názor odborářů, ač přítomní odboráři v této sněmovně se k tomu nepřiznávají, tak když zasedají, zasedá druhý sněm Českomoravské komory odborových svazů, tak má jiné mínění. Ještě se k tomu jednou vrátím.
        Prostředky na státní politiku zaměstnanosti zvýšit na úroveň zemí Evropské unie, tj. minimálně na 3,5 % HDP. Není tajemstvím - a pan ministr to bohužel dostatečně nezdůrazňuje nahlas - že chybějí peníze na aktivní politiku zaměstnanosti.
        Další doporučení. Měl by se zřídit určitě fond zaměstnanosti. Na ten by se mělo vrátit to, co se v uplynulých osmi sedmi letech odčerpalo, co si lidé na svoji potenciální nezaměstnanost "spoří" nebo se pojišťují. Jde o částku 61,6 miliardy korun.
        Nemám v úmyslu nezaměstnanost v České republice nějak absolutizovat, spíše se snažím hledat řešení, ale novela se zaměřila především a byla tak i vyvolána ještě svého času ministrem Vodičkou na zpřísnění pravidel na zaměstnávání cizinců, což ovlivní koneckonců nezaměstnanost v České republice málo. Otevřeně si řekneme, že pokud nedojde k nastartování ekonomického růstu, budeme se s nezaměstnaností smiřovat jako většina států Evropské unie. Privatizace bohužel místo boomu přivedla většinu českých firem na pokraj zhroucení. Nastal čas se také ptát, ale to je jiný bod programu, kdo za celý stav nese odpovědnost.
        Nesdílím optimismus pana ministra Špidly, že se mu podařilo získat souhlas všech partnerů tripartity. Pokud se seznámil a on se s tím určitě seznámil, tak závěry zmíněného druhého sněmu, březnového sněmu Konfederace odborových svazů jsou uveřejněny v Ekonomu č. 11 na straně 27. Tam je třeba jasný názor na výši podpor v nezaměstnanosti. Cituji: "Pokud nezaměstnaný skutečně nemůže práci sehnat, neumožňuje mu příspěvek pro uchazeče o zaměstnání vést důstojný život." Pak je to tam kvantifikováno. Vrátím se k tomu až v podrobné rozpravě. Jsou tam samozřejmě i jiné citace, ale ty přímo do tohoto bodu nepatří.
        Děkuji vám.