Děkuji, pane místopředsedo. Vážená vládo, vážená sněmovno, předkládaný vládní návrh zákona vychází ze stejného konceptu, obdobného tomu, který nám vláda předložila v případě sankcí, jež se mají dotýkat Jugoslávie. Tento koncept obsahuje jeden poměrně závažný problém, a to zmocnění pro vládu, aby pouhým nařízením přijímala opatření, která se dotýkají majetkových práv, závazků, pohledávek soukromých firem vůči některým zahraničním partnerům. V této věci vzniká poměrně zřetelný a velký problém právního uspořádání v České republice, kdy na jedné straně listina práv a svobod říká, že takováto opatření lze přijímat výhradně na základě zákona, a vláda si vykládá toto ustanovení, že na základě zákona je tedy třeba tomu rozumět tak, že to umožňuje řešit to i nařízením.
        V tom okamžiku, pokud přistoupíme k tomuto výkladu, pak všichni naši podnikatelé ztrácejí jakoukoli právní ochranu, v podstatě tím popřeme vůbec myšlenku lidských práv u nás, v podstatě tím dáme zahraničním investorům najevo, že nemohou počítat s žádnou jistotou v této zemi, protože ústavní ochrana jejich vlastnických práv, jejich podnikatelských aktivit je tímto konceptem prolomena.
        ***
        Mám pocit, že pokud vláda chce v tomto případě přijmout jinou právní úpravu, jiný systém, jinou koncepci, než jaká tady dosud byla zvykovým právem, je třeba předložit zásadní koncepční materiál, který se bude pravděpodobně týkat ústavy i ústavních zákonů a který najde takové řešení, aby vláda nesměla podzákonnými normami žádným způsobem a za žádných okolností zasahovat do práv soukromých společností a fyzických osob a aby pro ně existovala ústavní ochrana, to znamená, aby ani obyčejným zákonem nemohla být tato práva narušena.
        Na druhé straně chce-li vláda operativnější režim, asi se bude muset zamyslet nad jiným mechanismem, než je tento.
        Chtěl bych připomenout, že když jsme poprvé projednávali tento zákon a přijímali jsme jej, tehdejší místopředseda vlády Jan Kalvoda prohlásit, že by si také přál takovouto úpravu, ale že takováto úprava, kterou nám právě vláda předkládá, by byla v rozporu s naším ústavním pořádkem.
        Myslím si, že sněmovna prokázala, že je dostatečně schopna řešit takovéto věci velmi operativně, když o to vláda požádá, a že je ochotna vládě vyjít vstříc, zejména když se jedná o otázky ekonomického zájmu. Je možné, že by bylo potřeba například v jednacím řádu přijmout ještě přesnější úpravu, ačkoli je tam už zmíněna otázka sankcí založených na rezoluci Rady bezpečnosti. Myslím, že touto věcí bude nutné se zabývat na výborech.
        Rád bych požádal sněmovnu, aby požádala vládu v souladu s naším jednacím řádem o předložení návrhu takového nařízení, které by mělo být vydáno na základě zmocnění, o které si vláda říká v tomto zákoně. Jednací řád nám to umožňuje. Vláda je povinna, když chce po nás zmocnění k nějakému nařízení nebo k vyhlášce, předložit to sněmovně zároveň s návrhem zákona, ve kterém má být takové zmocnění uděleno. Je to pochopitelné, protože sněmovna má právo vědět, jakým směrem hodlá vláda toto řešit.
        Poté co vláda předloží takovýto návrh vládního nařízení, pokusíme se tím ve výborech zabývat a najít legislativní řešení, které by bylo přiměřené této situaci a které by řešilo případ v dostatečné míře.
        Speciálně v tomto případě si myslím, že Libye už prokázala, že vydala ony dva hledané zločince, kteří mají být mezinárodně souzeni. Myslím, že i z hlediska zahraničněpolitického nehrozí varianta, že by zločinci byli nějakým způsobem zpět uneseni do Libye a nemohli by být souzeni u mezinárodního tribunálu v Haagu podle skotských zákonů. Myslím, že obava, že by bylo nutné sankce znovu zavádět, je bezpředmětná a každý, kdo se zabývá zahraniční politikou, si bude vědom toho, že pravděpodobnost nového uvalení sankcí na Libyi je velmi malá. Kdyby k tomu mělo dojít, nebyl byl žádný problém, abychom velmi rychle takový zákon schválili.
        V této chvíli doporučuji sněmovně, aby postoupila návrh zákona do druhého čtení s tím, že žádáme vládu - a to by mělo být doprovodným usnesením, aby nám předložila návrh nařízení, které má být vydáno na základě zmocnění v předloženém sněmovním tisku.