Děkuji vám. Šlo o několik oblastí, k nimž se řada poslanců vracela. Především řada poslanců tvrdila, že koncepce zahraniční politiky ČR, tak jak vám byla předložena, nevzala v úvahu, nepromítla do ní novou strategickou koncepci washingtonského summitu. Nejsem si zcela jist, protože jakkoliv jsem pečlivě poslouchal jak pana poslance Payna a pana poslance Zahradila, tak výzvy poslanců Mareše a Holáně, abychom názor na tuto koncepci formulovali, nejsem si jist, zda skutečně ty dva dokumenty srovnali nebo z čeho konkrétního vycházeli, resp. co je v dané koncepci, jak je předložena, v rozporu se závěry washingtonského summitu a se strategickou koncepcí.
        Z poslance Zahradila jsem měl silný dojem - on mě neposlouchá ani teď - poslouchá mě -, že mě skutečně neposlouchal, což mohu potvrdit, neb jsem se na něho díval, když si četl a měl už názor hotový napřed. Mohu pana poslance Zahradila ujistit, že Ministerstvo zahraničních věcí mělo k dispozici novou strategickou koncepci aliance a spolupracovalo na ní, jak jsem řekl, od konce roku 1998. To znamená - jenom pohled na datum, že koncepce byla hotova a schválena vládou v únoru, tedy před washingtonským summitem, anebo skutečnosti, že si pan - myslím, že to byl pan poslanec Zahradil, tak abych mu nekřivdil, nebo poslanec Payne - všiml, že tam používáme termínu "ČR se stanem členem NATO". Pochopitelně, když jsme to vládě předkládali 17. února, tyto věci neznamenají, že jsme tu strategickou koncepci do koncepce zahraniční politiky nepromítli. Naopak, opak je pravdou. Při formulaci jsme text nové strategické koncepce měli na mysli, a proto jsem několikrát ve svém projevu zdůraznil, že koncepce zahraniční politiky předjímala členství a že dokument je koncipován z pozice členského státu NATO. Nebudu vás unavovat tím, že to budu číst znovu. Mám tu nejméně pět dlouhých odstavců, které jsem této tematice věnoval, odkazuji na stenozáznam. Je škoda, že nikdo z poslanců, kteří nás za toto kritizovali a chtěli, abychom dokonce kvůli tomu přepracovali koncepci, nedal konkrétní příklad, kdy je v koncepci něco, co se washingtonským summitem stalo zastaralé, nebo dokonce se se závěry washingtonského summitu dostalo do rozporu. Rád bych se poučil.
        Obecně ale musím sdělit už v této chvíli jak panu poslanci Marešovi, tak dalším, kteří vyzývali k aktualizaci koncepce, že jsme již v únoru, když jsme to předkládali, jasně řekli, že tato koncepce bude aktualizována každé dva roky a každý rok chceme Parlamentu předložit důkladnou zprávu o její realizaci a plnění a pravidelně na zahraničním výboru Poslanecké sněmovny budeme tuto koncepci diskutovat. Proto jsem to nazval otevřeným dokumentem, jehož aktualizaci se vůbec nebráníme, to za a).
        A za b) rovněž vítám, co pan poslanec Mareš navrhl, i když také mě myslím neposlouchá, že by se daly některé věci aktualizovat jaksi dílčími dodatky. Tady odkazuji i na to, co jsem řekl ve svém úvodním projevu, že už dnes probíhá na Ministerstvu zahraničních věcí práce na 60 dílčích koncepcích, které samozřejmě jednotlivé oblasti tematické i teritoriální budou rozpracovávat, a tyto dílčí koncepce jsou samozřejmě k dispozici. V grémiu externích poradců, do něhož byl pozván i pan poslanec Mareš, pan poslanec Holáň a další, mohou o těchto koncepcích a těchto faktech diskutovat a jejich připomínky rádi vezmeme v úvahu. Čili konstatuji - ano, budeme aktualizovat v těchto různých formách.
        Česko-řecká iniciativa. Nejdříve bych chtěl říci, že vítám, že česko-řeckou iniciativu uvítal pan poslanec Kohlíček, a jsem rád, že dříve, i když ne dnes, ji v médiích uvítal pan poslanec Zahradil. Na druhé straně nemohu přijmout - a to není otázka nepřijetí kritiky, já jsem ochoten přijmout jakoukoli kritiku - ale kritiku, že česko-řecká iniciativa nevznikla v předvídatelných podmínkách a bez konzultace s Parlamentem a zvláště jeho zahraničním výborem, což je argument pana poslance Payna, nemohu přijmout. Ve svém úvodu jsem řekl, že my jsme pro konsensuální zahraniční politiku v každém případě a základní cíle, zájmy, strategie, směřování diskutujeme, mimo jiné v grémiu externích poradců. Ale současně jsem řekl, že tu konsensuálnost nelze chápat tak, že by vláda měla být omezena ve své pravomoci operativně jednat a reagovat na konkrétní mezinárodněpolitické události.
        ***
        Česko-řecká iniciativa takovouto konkrétní reakcí byla a její úspěch byl právě podpořen tím, že se až do jejího zveřejnění o ní buď spekulovalo, nebo se o ní nevědělo. Takovéto diplomatické kroky mohou být úspěšné pouze tehdy, pokud se o nich skutečně veřejně příliš mnoho nediskutuje. To není krok proti konsensuálnosti, kterou naopak stále vítám a podporuji.
        Velmi se divím poznámce pana poslance Holáně, jehož celkový příspěvek jsem vnímal velmi dobře a jeho další připomínky jako konstruktivní, jeho celkový přístup jako vstřícný, že česko-řecká iniciativa je zřejmě nadbytečná. Nevím, komu to bylo zřejmé. Naopak znovu apeluji na ty z vás, kteří jste se stali obětí četby některých českých sdělovacích prostředků, dejte si tu práci, zabere to zhruba 15 až 20 minut, jak jsem si zjistil, a položte si na stůl text česko-řecké iniciativy, vedle toho 10 bodů mírové dohody, jejíž návrh odvezl prezident Ahtisaari a zmocněnec ruského prezidenta Černomyrdin do Bělehradu, a vedle toho návrh rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Velmi vás vyzývám: srovnejte tyto dokumenty, jejich obsah bez stranických klapek na očích a zjistíte, že drtivá většina podstatných bodů česko-řecké iniciativy si našla svou cestu do té mírové dohody, někdy dokonce i podobnou formulací. Ten základní přístup, základní koncepce je v těch závěrečných dokumentech, které vedly k průlomu směrem k mírovému řešení. Ty naše základní argumenty si tam našly cestu.
        Jsem rád, že např. - jak jsem řekl ve svém úvodním slově - náměstek paní Albrightové Talbott ocenil, jakou pozitivní roli hrál pan ministr Papandreu, můj kolega, s nímž jsem závěrečnou formulaci česko-řecké iniciativy podepsal v Pekingu. Ne proto, že jsme se dívali po celém světě a hledali symbolické místo, kde to podepsat, a vybrali jsme si Peking, ale proto, že čirou náhodou v době, kdy já jsem odjížděl z Pekingu, pan ministr Papandreu tam přijížděl, a došel jsem k názoru, že je skutečně nejefektivnější a nejrychlejší, když se dva ministři sejdou a za jedním stolem tu závěrečnou redakci udělají, protože další jednání mezi úředníky z různých konců světa by tu záležitost zpomalilo. Čili byl tady jenom tento praktický důvod. K tomu jednání došlo na české teritoriální půdě, tedy na našem zastupitelském úřadě.
        Jsem rád, že ačkoliv nebyla česko-řecká iniciativa v České republice oceněna tak, jak by si myslím zasloužila, byla oceněna tam, kde to skutečně hrálo roli, tzn. při formulacích mírového plánu, který nakonec přijaly obě strany.
        Evropská unie. Pan poslanec Kohlíček se ptá, zda chceme splynout s celkem nebo být partnerem. Já jsem dokonce o tom přímo hovořil ve svém projevu, kdy jsem odmítl obavu euroskeptiků nebo eurorealistů, že bychom se mohli v Evropské unii rozplynout. Jeden takový politik řekl - to jsem necitoval, ale pamatuji si to dobře - že bychom se mohli rozpustit jako kostka cukru v horké bruselské kávě. Myslím si, že toto nebezpečí neexistuje a že chceme být partnerem - řekl jsem důvěryhodným, spolehlivým partnerem, který přijme pravidla toho klubu, filozofii toho klubu. To znamená nejen celní unie, vnitřní trh apod., tak jak to vyplynulo z článku "Turecko je náš vzor". I když beru na vědomí varování pana poslance Zahradila, že ne všechno, co se člověk dočte v novinách, je přesné, tyto jeho citáty mě dost zneklidnily. Nemyslím si, že ve vztahu k Evropské unii by Turecko mělo být náš vzor.
        Velmi mě mrzí, že pan poslanec Zahradil neřekl, v čem se lišíme v přístupu k Evropské unii, i když zdůraznil, že se velmi lišíme. My jsme řekli, jaký vztah k Evropské unii máme. V koncepci je jak dlouhodobá vize, to znamená to společenství, do kterého chceme vstoupit - tady odpovídám na další dotaz jednoho z poslanců, abychom řekli, kam chceme směřovat - to na straně 1 koncepce ve smyslu evropské vize definujeme, i v naší podpoře současných reforem Evropské unie, včetně hlavních dikcí Amsterdamské smlouvy, to říkáme.
        Mrzí mě, že poslanec Zahradil a ODS neřekli, v čem se tedy lišíme a zda je ODS ochotna nás podpořit v naší snaze zharmonizovat naši legislativu s legislativou Evropské unie, a to v příštích několika letech, což je základní předpoklad pro náš vstup do Evropské unie.
        To byly myslím základní oblasti a teď mi dovolte odpovědět stručně na některé dílčí věci.
        Pan poslanec Payne kritizoval, že není pravda, že by předtím neexistovala koncepce zahraniční politiky. To by byla správná kritika, pokud bych já něco takového řekl. Já si jsem vědom, že v roce 1993 byla jedna koncepce pana ministra Zielenience. Má formulace ovšem byla odlišná. Já jsem řekl, že koncepce zahraniční politiky byla v této podobě a v tomto rozsahu zpracována po prvé od vzniku samostatného českého státu, a pak jsem popisoval, co tím myslím.
        Pan poslanec Payne rovněž tvrdil, že dříve byly v každé zemi dvě ambasády, dvě rezidence, nebudu na to reagovat, připadal jsem si jak Alenka v říši divů. Skutečně nebyly. V některých zemích byla jedna ambasáda, jedna rezidence a dřívější vlády i tyto ambasády zrušily nebo je plánovaly zrušit. Rozhodnutí o sedmi velvyslanectvích, která byla naplánována ke zrušení v době, kdy jsem do Černínu přišel, jsem musel zrušit.
        Nevím, jestli jsem dobře rozuměl panu poslanci Paynovi, pokud ne, tak se omlouvám, ale rovněž neodpovídá skutečnosti, že v koncepci nemáme nic o odzbrojení apod. Odkazuji na stranu 13 koncepce.
        Pana poslance Kohlíčka bych chtěl ujistit, že mezi komparativní výhody skutečně nepočítáme levnou pracovní sílu. Chtěl bych ho rovněž ujistit, a řekl jsem to ve svém úvodu, že jednáme o odškodnění nuceně nasazených. Naopak jsem řekl, že současných stav česko-německých vztahů je takový, že se domnívám, že tu je reálná naděje tento problém jako jeden z posledních problémů, který je stále nedořešený, vyřešit. I když velké iluze o tom, že to vyřešíme ke spokojenosti všech, si v této chvíli nedělám, ale říkám, že jednáme. Jednáme i v konzultaci s americkými právníky židovských obětí apod. To znamená, že není pravda, že bychom tuto oblast jakkoliv ignorovali.
        Pan Kohlíček má pravdu, pokud jde o zdroje z Evropské unie pro zemědělskou a regionální politiku. Plně to podporujeme, tady se lámete do otevřených dveří. Využíváme a chceme využít celou řadu projektů. Je to něco, co zcela odpovídá naší představě o využití prostředků Evropské unie.
        ***
        Pokud jsem dobře rozuměl, pan poslanec Kohlíček prosazoval udržení celní unie se Slovenskem. To samozřejmě se pokoušíme udělat, je to jedno z přechodných období. Zatím EU na tyto věci nereagovala, ale stále se jedná také i o této věci. Víme, že to je v našem zájmu, nebudu to dále rozvádět.
        Pana poslance Zahradila bych chtěl ujistit, že úředníci ani na Ministerstvu zahraničních věcí, ani na zastupitelských úřadech se nesnaží suplovat exportní schopnosti našich podnikatelů. My naopak chápeme roli české diplomacie v tom, aby otevírala prostor pro české podnikatele, aby vysílala vstřícný signál vůči našim podnikatelům, aby jim umožnila lepší informovanost o situaci na trzích, kde se mohou uplatnit. Samozřejmě my budeme ty dveře otevírat, ale záleží zcela na nich, zda těmi dveřmi projdou a jakým efektivním a účinným způsobem toho prostoru využijí. Nikdo je suplovat nechce a ani nebude, ale spolupráce s nimi se myslím neustále lepší.
        Pana poslance Karase chci ujistit - ale to už jsem říkal - že budeme skutečně rozsáhle rozpracovávat jednotlivé teritoriální tematické oblasti v dílčí koncepci a budeme tuto koncepci aktualizovat.
        U pana poslance Zahradila jsem si nebyl zcela jist, jestli jsem dobře pochopil jeho kritiku zahraniční služby. Musím konstatovat, že od té doby, co jsem ministrem, tak k velkým personálním změnám ani v ústředí, ani v zastupitelských úřadech nedošlo. Pracuji s tou zahraniční službou, kterou jsem zdědil de facto z dob ministra Zieleniece, a to z takových 99 %. Uznávám, že tato služba není perfektní, snažíme se ji zlepšovat, ale skutečně pracujeme s tím, co jsme zdědili, pane poslanče Zahradile. - Ale oni se páni poslanci Zahradil a Payne mezi sebou baví a doufám, že mě pak nebudou kritizovat, že jsem na jejich poznámky nereagoval.
        Vláda by měla být příznivcem spíše intenzivního přístupu než extenzivního. Nejsem si tady zcela jist, zda se tím intenzivním přístupem nemyslí rušení zastupitelských úřadů ve vzdálenějších zemích a soustředit se jenom na Evropu. Pokud ano, pak tuto koncepci jsme skutečně odmítli, nedomnívám se, že odpovídá zájmům ČR, zvláště našim obchodním zájmům, kde možnosti v mimoevropských zemích jsou často nevyužity.
        Už budu končit, jen bych chtěl dodat, že u pana poslance Holáně, pokud jsem dobře rozuměl jeho poznámce, že oblast lidských práv a ochrana životního prostředí byla pominuta a neměla dostatečnou pozornost, naopak si myslím, že ještě v žádné zahraničněpolitické koncepci se lidským právům nevěnovalo tolik místa, a to jak na papíře, tak v naší praxi. Ale jsem ochoten s ním i s dalšími tuto důležitou a složitou oblast diskutovat.
        Tím reaguji také na poslance Ransdorfa, který k diskusi o lidských právech v souvislosti s obchodními zájmy se zmínil o rezoluci o lidských právech na Kubě a řekl, že toto není hlouběji analyzováno. My jsme tomu věnovali několik odstavců, ale souhlasím s tím, že to je problematika, která si zaslouží hlubší analýzu. Budeme se tomu věnovat a ochotně uvítám jak poslance Ransdorfa, tak kohokoli jiného, kdo se řešení této složité problematiky chce účastnit. Nemáme na ni monopol, považujeme ji ale za něco velmi důležitého. Nevzdáme se ovšem ani ekonomických vztahů s mimoevropskými zeměmi, ani toho, že lidská práva budou i nadále jedním z hodnotových pilířů české zahraniční politiky.
        Pana poslance Mareše chci ujistit, že se budeme snažit více věcí publikovat, ale Ústav mezinárodních vztahů prakticky všechny ty dokumenty má, řada z nich je publikována v Mezinárodní politice, jiné jsou na CD-ROM, ale i v této oblasti se samozřejmě budeme snažit věci zlepšovat.
        Nerozuměl jsem kritice pana poslance Mareše, že tam nemáme postoj k OSN a k reformě OSN. Odkazuji na str. 20, kde půl stránky je věnováno této problematice, a samozřejmě v dílčí koncepci i toto budeme pečlivě rozpracovávat a uvítáme vaši spolupráci.
        Nejsem si jist poznámkou pana poslance Ransdorfa, že jsme jasně buď nedefinovali nebo nereflektovali, kdo jsou naši spojenci a kde jsou naše potenciální trhy. Já mám pocit, že z té koncepce vyplývá, že tam jsou uvedeni naši spojenci jak v bilaterálních vztazích, tak v multilaterálních vztazích a samozřejmě v ekonomické diplomacii a v jiné části zdůrazňujeme, kde máme zájem o ty trhy. Ale i toto bude součástí té detailnější, dílčí koncepce. Ale myslím si, že v tom nemáme zmatek, souhlasím však s tím, že to je možné konkretizovat.
        Pan poslanec Ransdorf skončil výzvou k usnesení. Chtěl bych ho ujistit, že co se práce na přípravě Charty bezpečnosti týká, že na tom se ČR dlouhodobě podílí a budeme se na tom i nadále podílet, já jsem se o tom zmínil i ve svém úvodu, když jsem hovořil o summitu OBSE v Istanbulu. Abych to zkrátil, mohu říci, že se všemi návrhy šesti bodů usnesení pana poslance Ransdorfa souhlasím. Děkuji.