Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, v návrhu, který si vám dovoluji jménem svým a poslanců Talíře a Kučery st. předložit, se hovoří především o ochraně památek a restaurování památek. Tento návrh zákona máte zdůvodněný v důvodové zprávě, a proto nechci opakovat to, co máte před sebou písemně, a zaměřil bych se především na některé dílčí věci, které považuji v tomto návrhu za zcela zásadní.
        První a zcela zásadní věc je ta, že se zcela jednoznačně vymezují pravidla. Vymezují se pravidla toho, kdo může restaurovat památky, které patří mezi naše národní kulturní dědictví.
        Touto změnou, která tady léta chyběla, se vlastně odstraňuje to, aby ve složitém jednání na MK rozhodovali úředníci, aniž by tato jasná pravidla existovala. Takto každý, kdo požádá o licenci, resp. o povolení a zařazení do seznamu těch, kteří mohou restaurovat tyto výjimečné kulturní skvosty, ví předem, co a jaká kritéria musí splnit, aby tyto práce mohli vykonávat.
        ***
        Myslím si, že přínosem tady tohoto návrhu zákona je také to, že je v tomto zákoně zcela jasně charakterizováno, co se rozumí vlastně restaurováním a na jaké práce se tento zákon vztahuje. Dále jsou přesně vymezeny kvalifikační předpoklady, přičemž je rozděleno vzdělání vysokoškolské, vzdělání vyšší odborné a středoškolské a je připuštěna i možnost, aby restaurovat mohli i ti, kteří mají pouze praxi v oboru, nicméně tuto praxi mají dlouholetou a mohou tyto práce vykonávat.
        Nesporným přínosem tady tohoto návrhu je také skutečnost, že vlastně tato novela umožňuje studentům škol, které vychovávají restaurátory, ať už na vysokých školách, vyšších odborných nebo středních školách, umožňuje jim, aby mohli prakticky v rámci učiva pod odborným vedením pedagogů se učit restaurátorské práci tak, aby po absolvování byli plnohodnotnými restaurátory. Je to podle mého názoru záležitost, která odpovídá praxi v tomto oboru, který je po staletí, kdy učedníci se učili nejdříve pod vedením mistrů, až dosáhli určité dokonalosti, mohli pracovat sami. Současná praxe je zcela paradoxní, kdy studentům znemožňuje učit se a na druhé straně jim umožňuje v okamžiku, kdy získají vzdělání, aby mohli samostatně pracovat.
        Ne nevýznamnou součástí tady této novely také je skutečnost, že se zde také jasně vymezuje, co uchazeč musí prokázat, a vymezuje se také možnost, aby příslušný orgán, který povolení vystavuje, mohl postihnout toho, který se prokáže nebo který se prokazuje nepravdivými údaji. A bohužel musím konstatovat z praxe, že je řada těch, kteří dávají nepravdivé údaje, využívají prací některých svých kolegů a vydávají je za své. A v současné době je orgán, který se zabývá dohledem, dozorem nad touto záležitostí, prakticky bezmocný.
        Myslím si, že tato relativně krátká novela, tento návrh zákona umožní udělat pořádek v jedné zdánlivě nepříliš rozsahem velké součásti činnosti, ale na druhé straně nesmírně významné, protože v těchto oblastech se rozhoduje o obrovských hodnotách a jejich případné poškození nebo zlikvidování by mělo vlastně nenahraditelné důsledky.
        Děkuji za pozornost.