Děkuji vám. Paní předsedající, pánové ministři, dámy a pánové, kolegové, návrh zákona o sociálně-právní ochraně dětí vzbudil podle očekávání velký zájem veřejnosti. Je pochopitelné, že našim občanům nejsou lhostejné rodinné osudy dětí, jejichž rodiče neplní své povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, svých práv zneužívají, své děti nepřiměřeně fyzicky či psychicky trestají, týrají a zneužívají. Nejsou lhostejné ani osudy dětí žijící v konfliktním soužití rodičů, dětí, jimž se rozpadá zázemí jejich domova, jejichž rodiče se rozcházejí.
        Veřejnosti nejsou lhostejné ani vnější škodlivé vlivy, které na děti mohou dlouhodobě působit a v některých svých podobách mohou i narůstat a svými důsledky ohrožovat psychický i mravní vývoj dětí, jako jsou např. projevy rasové, národnostní, etnické netolerance, násilí, prostituce, rozšiřování drog a jiné. Přes všechny zmíněné negativní jevy lze říci, že převážná většina rodičů plní své rodičovské poslání a je nezanedbatelný počet těch, kteří přijímají cizí opuštěné děti do své péče, aby jim nahradili chybějící rodinné prostředí.
        ***
        Přesto, i kdyby se aktuální ohrožení týkalo jen malého procenta dětí, je třeba činit kroky k tomu, aby státní orgány, obce, nestátní subjekty a jednotliví občané měli k dispozici potřebné nástroje pro pomoc ohroženým dětem a také větší odpovědnost za jejich ochranu. Navrhovaný zákon má k tomu přispět tím, že hlavní odpovědnost svěřuje orgánům státu a v souladu s Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod i Úmluvou o právech dítěte, vymezuje podrobně způsob ochrany dětí a jednotlivé působnosti orgánů sociálně-právní ochrany.
        Sociálně-právní ochranu dětí soustřeďuje návrh zákona do jednoho uceleného předpisu, a nepředpokládá se proto ani vydání prováděcích vyhlášek.
        Je ovšem třeba si uvědomit, že hmotněprávní úprava vztahů mezi rodiči a dětmi, práva a povinnosti rodičů k dětem, která jsou obsahem rodičovské zodpovědnosti, a zásahy do této rodičovské zodpovědnosti, které v závažných případech vyústí až do trvalé nebo dočasné separace dítěte od rodičů, jsou i nadále obsahem zákona o rodině a jejich aplikace náleží do působnosti soudů.
        Rovněž trestní postih rodičů za trestné činy, jichž se dopustili na svém dítěti, jakož i trestní postih mladistvých pachatelů trestných činů zůstává i nadále obsahem trestněprávních předpisů, trestního zákona a trestního řádu.
        Posláním sociálně-právní ochrany je však využívat v zájmu a ve prospěch dětí ve všech soudních řízeních prostředků a nástrojů ochrany dětí, ať už jde o jejich zastupování v občanskoprávních řízení, jichž jsou účastníky a nemohou být zastoupeny svými rodiči, nebo o intervence v zájmu mladistvých pachatelů trestných činů v soudním řízení.
        Podstatnou součástí sociálně-právní ochrany je prevence. Ta spočívá v činnostech směřujících k sanaci rodinného prostředí, ve kterém dítě žije nebo do něhož patří. Prevencí je i nabídka kulturních, zájmových, vzdělávacích a sportovních činností a usměrňování využití volného času dětí, která bude především posláním obcí. Tady je poprvé obec přímo odpovědná za využívání volného času dětí. Prevencí je též zprostředkování osvojení dětí nejútlejšího věku, které rodiče opustili, jehož smyslem je nalézt pro ně kvalitní náhradní rodinu a domov.
        V nynějším evropském i světovém směřování k otevírání hranic mezi národy a státy přibývá též řešení postavení dětí a uplatňování jejich práv ve vztahu k cizině. Proto zákon též mezi orgány sociálně-právní ochrany začleňuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, do něhož se transformuje dosavadní Ústředí pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně. Novou působností tohoto úřadu se stane osvojování dětí do ciziny a z ciziny s ohledem na připravovanou ratifikaci Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení.
        Chtěla bych říci na závěr, že se v tisku často objevily články, které polemizují s tou částí navrhovaného zákona, která se týká zprostředkování osvojení a pěstounské péče, jako by se zákonem otevírala nestátním subjektům tato působnost. Pravdou je, že nestátní subjekty nikdy tuto působnost právem výslovně upravenou neměly. Návrh zákona počítá s tím, že nestátní subjekty budou vyhledávat děti vyžadující zvláštní pozornost a vyhledávat osoby vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny, podílet se na přípravě budoucích osvojitelů nebo pěstounů, na přijetí dítěte do rodiny, zřizovat zařízení sociálně-právní ochrany, a pokud řídí zařízení pro výkon pěstounské péče, budou se podílet i na výběru dětí a pěstounů.
        Zvláštní zprostředkování osvojení a pěstounské péče, pokud nepůjde o výjimky, zůstává v působnosti státních orgánů, a to s ohledem na ustanovení zákona o rodině a v tom, že tyto orgány rozhodují ve správním řízení o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů nebo pěstounů.
        Vážené paní kolegyně, páni kolegové, domnívám se, že tato zákonná norma byla připravena velice kvalitně, a proto vás prosím, abyste ji propustili do druhého čtení.