Vážená paní předsedající, dámy a pánové, vážený pane předsedo, myslím, že první věc, ke které bych se měl vyjádřit, je soubor usnesení rozpočtového výboru.
        Ministerstvo financí se pokusilo předběžně kvantifikovat rozpočtové dopady aplikace těchto usnesení na návrh státního rozpočtu, tak jak byl připraven. Myslím si, že je korektní, abych vás seznámil s tím, jak by rozpočet po splnění těchto usnesení, doporučujících usnesení, vypadal.
        Chtěl bych říci, že část z těch bodů, o kterých budu hovořit, není nijak tvrdé ratum. Je to arbitrární číslo, které je vzato jako určitý odhad, a podtrhuji, odhad velmi nepřesný.
        Nejvýznamnějším případem takového arbitrárního čísla je ztráta Konsolidační banky. Budu pracovat s číslem 20 miliard korun s tím, že si jsem jist, že to číslo bude pravděpodobně velmi odlišné, a to jedním nebo druhým směrem, ale je to přesně ten druh údaje, který dnes nejsme schopni korektně odhadnout pro příští rok. To byl také důvod, proč se bráníme tomu, aby bylo v podobě nějakého velmi nepřesného arbitrárního čísla zahrnuto do rozpočtu. Tolik k těm řečem o lžích a pravdách. K tomu se ale dostanu později.
        Nyní si vás dovolím seznámit s tím, jak by podle názoru Ministerstva financí vypadal návrh rozpočtu, kdyby byl zachován tak, jak byl navržen, ale byly provedeny dodatečné změny ve smyslu jednotlivých doporučujících návrhů schválených usnesením rozpočtového výboru.
        Na příjmové straně by to znamenalo snížení příjmů o 13 miliard korun. To jsou ony příjmy z privatizace. Chtěl bych říci, že toto není tak zcela korektní postup proto, že je to číslo řekněme dvousložkové. Pět miliard korun z toho představuje zbytek výnosu z privatizace Československé obchodní banky, té jeho části, která nebyla majetkem Fondu národního majetku. Připomínám, že vlastnictví ČSOB se dělilo na české straně mezi tři subjekty, a to centrální banku, Fond národního majetku a Ministerstvo financí. V letošním roce si částku tuším 5,8 miliardy korun vzalo Ministerstvo financí z tohoto svého výnosu do rozpočtu. Takto to bylo podle zákona o rozpočtu schváleno. Počítáme s tím, že je korektní, abychom si ten zbytek z toho čísla - protože, jak známo, ČSOB se podařilo úspěšně prodat za částku výrazně vyšší, než jsme očekávali a než očekávali analytici - vzali pro vládu zpět. Jde tedy o částky dvě. Osm miliard korun je částka, která je započtena do návrhu rozpočtu z titulu negativního salda důchodového účtu v rámci rozpočtu. Oněch pět miliard, které zbývají Ministerstvu financí z privatizace Československé obchodní banky, je druhá část.
        Dopad těchto 13 miliard korun na příjmovou stránku by byl tedy snížení z 594 miliard korun příjmů na 581 miliard korun příjmů. Všechno to jsou zaokrouhlená čísla. Kdybychom respektive zachovali 5 miliard korun navíc, tak se dostaneme na 586 miliard korun.
        Daleko dramatičtější jsou, vážené poslankyně a vážení poslanci, dopady uvažovaných navrhovaných opatření, které doporučuje rozpočtový výbor, na výdajovou stránku rozpočtu. Především to je zahrnutí ztráty Konsolidační banky. Pracujeme pro tuto chvíli s částkou 20 miliard korun.
        Vedle toho se vytváří nová rezerva na náklady na připojování k Evropské unii o jednu miliardu korun. To považuji za rozumný krok, který si dovolím podpořit. Nicméně je to jedna další miliarda korun do rezervy.
        Dále tu je částka 16,5 miliardy korun, která vznikla z titulu zvýšení výběru daní. Já se velmi podrobně později vrátím k tomu, co za tímto heslem zvýšených daňových rozpočtových příjmů se skrývá. Kdybychom tuto částku, tam je řečeno zčásti, zahrnuli na pokrytí deficitu, můžeme se pohybovat někde v rozpětí 0 až 16,5 miliardy korun.
        Dále tu je snížení výdajů o ony prostředky z Fondu národního majetku, to znamená minus 13 miliard korun.
        Kdybychom používali absolutní výše těchto částek, tzn. 20 miliard, 16,5 miliardy a ostatní, dospějeme k situaci, kdy schodek rozpočtu oproti těm číslům rozpočtovaným, prvním v návrhu vlády, by se snížil o … promiňte ne schodek… ano, schodek… by se zvýšil o 4 miliardy korun. Dospěli bychom ke schodku 44 miliard korun. Je to nicméně pouze číslo napsané na papíře. Víme, že v tomto je započtena ona ztráta Konsolidační banky. 20 miliard je tedy rozdíl. Nemá smysl toto číslo 44 miliard srovnávat s číslem nyní navrženým.
        ***
        Nicméně co je rozhodující, a proto myslím, že je podstatné o tom velmi seriózně uvažovat, to je dopad na ostatní výdaje na vývojové stránce rozpočtu. Dopad je drtivý. Kdybychom vzali rozpočet tak, jak je navržen, a provedli všechny tyto operace, dostáváme se k tomu, že běžné kapitálové a ostatní výdaje, které tam jsou, oproti stavu, tak jak byl dnes rozpočtován, se budou muset snížit někde v rozpětí 33 - 49,5 mld. Kč. Dopadem by bylo následující:
        Za prvé. Z makroekonomického hlediska rozpočet, který byl navržen jako rozpočet fiskálně neutrální - a já jsem extenzivně vysvětlil ve svém úvodním slově, proč byl navržen jako fiskálně neutrální a že toto je správná strategie v okamžiku, kdy se země dostává z hospodářské recese a dochází ke křehkému oživení - by se změnil v rozpočet restriktivní. Dopadem by bylo podvázání hospodářského růstu v České republice, ohrožení našeho pozitivního, ale křehkého hospodářského vývoje ve druhé polovině t. r. a pro příští rok a mnohem horší a celkově nákladnější, a to mj. i v oblasti sociálních nákladů, ale i nákladů ryze ekonomických, proces výstupu z recese, do které nás uvedly mj. politiky předchozích vlád. To za prvé.
        Za druhé. Z hlediska pohledu mnohem detailnějšího, z pohledu správců jednotlivých kapitol, by to znamenalo velmi razantní zásah do výdajové stránky rozpočtu, jdoucí za onen první návrh, který byl zpracován Ministerstvem financí v průběhu měsíce srpna t. r. Čili znamenalo by to další škrty, dostali bychom se někam pod úroveň 70 procent běžných výdajů t. r. Čili selektivní restrikce by byla drtivá, dotkla by se celé řady programů, které jsou rozpočtovány, a předem říkám, vláda není a nebude připravena v plné výši toto provést. Byl by to nezodpovědný krok a nemůže to od vlády - a chci říci, že nejen této, ale jsem přesvědčen, že i jakékoli jiné - v tomto rozsahu nikdo očekávat.
        Co se dá udělat, je, že vyhovíme některým z jednotlivých doporučení rozpočtového výboru, ale není možné, a žádná seriózní vláda by to neudělala, vyhovět všem těmto doporučením v celku. To za druhé.
        Nyní bych se, vážení pánové a vážené dámy, rád věnoval některým z oněch tvrzení, která tady zazněla zejména v úvodním zpravodajském slově pana poslance Tlustého. Na prvním místě bych se měl zmínit o tom, co je zdrojem oněch zvýšených 16,5 mld. Kč na příjmové stránce oproti prvnímu návrhu, který šel kdysi do vlády, jaká byla celá historie tohoto případu a jak to vzniklo, tak abych mohl transparentně dementovat slova, která zde padla, mimo jiné, že toto vzniklo na zasedání vlády, což je samozřejmě naprostý nesmysl a nedovedu si představit, že by vláda na svém zasedání prováděla podobné operace.
        Ministerstvo financí připravilo první návrh zákona v průběhu srpna t. r. na základě dat, která mělo v zásadě za první pololetí roku 1999. Tento návrh počítal s mnohem pesimističtějším vývojem křivky příjmů, zejména daňových příjmů, státního rozpočtu, než jakou se ukázala být skutečnost po prvním červenci roku 1999. Proč došlo k této významné diferenci? Především proto, že od ledna t. r., kdy platí jedna z novel zákona o dani z příjmů, schválená sněmovnou v loňském roce, se mj. - a to je nejvýznamnější změna, která tady je - změnily odpisové sazby, došlo k významnému urychlení odpisových sazeb, což je velmi důležitý krok z hlediska podpory hospodářského růstu v této zemi a krok správný. Nicméně je to skoková změna a skokové změny jsou ty druhy změn, které se odhadují z rozpočtového hlediska nejobtížněji. Ministerstvo financí, věrno svým profesionálním zásadám, se vždy snaží o konzervativní odhady takových změn, to znamená, že spíš dopad takové změny přecení než podcení.
        Ukázalo se ale od 1. července t. r. do současnosti, kdy podnikatelé začali platit daně podle nového předpisů na základě daňových přiznání, že očekávání Ministerstva financí o tom, jak dopadne tato změna zákona a některé další, ale zejména tato, na příjmovou stránku rozpočtu, byla příliš pesimistická, že skutečnost je lepší. Čili je to křivka výběru daně v tomto roce, co umožnilo, aby - a teď podtrhuji - Ministerstvo financí ve svém novém návrhu, který předložilo vládě ke konečnému projednání návrhu státního rozpočtu se zhruba třítýdenním zpožděním oproti prvnímu návrhu, v této variantě č. 2 už zohlednilo tento zlepšený výběr daní z titulu vyššího předpisu daní a zohlednilo to i pro příští rok. Čili jde o podobný krok, jakým byla ve stejné době změna našeho odhadu deficitu pro rok 1999. V červnu t. r. jsme odhadovali, že deficit se bude pohybovat na hladině zhruba 48 mld. Kč, zářijový odhad, který možná budeme moci ještě trochu opravit směrem k lepšímu, ale dnes platí, je, že celkový deficit bude kolem 40 mld. Kč, a oněch 8 mld. Kč za očekávaný půlrok tedy koreluje s oním návrhem zvýšit příjmovou stránku zcela řekl bych zodpovědným, zcela prokazatelným způsobem právě o oněch 16,5 mld. Kč. To je rozhodující vliv, vliv toho, že jsme změnili makroekonomický odhad tempa růstu HDP o tuším 0,2 procentního bodu, z 1,2 na 1,4 procenta. To jsou řády řekněme v nejlepším případě stamilionů korun. Samozřejmě nejsou tím zdrojem, stejně jako jím není nějaké nezodpovědné připisování miliard na příjmovou stránku rozpočtu v průběhu jednání vlády, tak jak nám to bylo podsouváno.
        ***
        Skutečnost je taková, že k rozdílu mezi prvním návrhem a druhým návrhem došlo v průběhu srpna a září, kdy Ministerstvo financí připravovalo druhou variantu rozpočtu pro vládu. Ta první byla založena na datech z první poloviny roku, druhá byla založena na datech za prvních osm měsíců tohoto roku. Rozdíl vývoje za červenec a srpen byl velmi významný. Postup byla zcela korektní a jako ministr financí za ním stojím.
        Chtěl bych k tomu ještě dodat, že je tomu tak, že první návrh rozpočtu, který počítal s mnohem horším vývojem příjmové stránky, byl v jistém slova smyslu návrh krizový. Byli jsme si od začátku velmi dobře vědomi toho, že škrt běžných výdajů resortů na úroveň v průměru kolem 70 % stavu roku 1999 je krizový scénář, velmi obtížně akceptovatelný, ale museli jsme být technicky připraveni na to, kdyby došlo na nejhorší a tento scénář by musel platit.
        Kdyby se nám podsouvalo, jak to bylo řečeno mj. ve slovech pana poslance Tlustého, že nyní od toho ustupujeme a říkáme, že by to byl nezodpovědný návrh, a sami jsme ho před tím předložili, musím říci, že dnes za situace, kdy bezpečně víme, že příjmová stránka se bude vyvíjet lépe, než jsme to mysleli před třemi měsíci, bylo by nezodpovědné tyto dodatečné příjmy nezapojit na výdajovou stránku do financování konkrétních rozvojových programů, ale také v určité míře na financování běžných výdajů, které jsou velmi často předpokladem pro fungování konkrétních prorůstových programů.
        Situace je přesně naopak, dnes by bylo hazardem plně dostát doporučení rozpočtového výboru - peníze "navíc" použít tak, že se sníží rozpočtové výdaje a pokryje deficit. To by vedlo k restriktivnímu charakteru rozpočtu jako celku a k omezení konkrétních rozvojových programů, na které jsme pod tlakem nutnosti byli připraveni, ale které dnes nejsou nezbytné.
        Dále mi dovolte několik dalších poznámek. Jako červená nit se vystoupením celé řady poslanců, a velmi kouzelným způsobem to dovršil v dnešním svém vystoupení pan poslanec Tlustý, linula řeč o tom, že návrh rozpočtu je netransparentní. Bylo to založeno na představě, že zahrnutí ztráty Konsolidační banky do výdajové stránky rozpočtu by transparentnost zvýšilo. Není tomu tak. Bylo by nezodpovědné do zákona o rozpočtu dát číslo, o kterém skutečně nevíme, jak bude vypadat, a které můžeme obtížně odhadnout, protože je to číslo diskreční, které je každý rok jiné a záleží na celé řadě konkrétních okolností, které dnes nedokážeme odhadnout. Například nedokážeme odhadnout, jaké budou náklady restrukturalizace některých podniků, jaké budou náklady restrukturalizace spojené s privatizačními akcemi apod. Nějaké budou, ale dnes nevíme jaké. Toto číslo by bylo hausnumero a není korektní dávat to do zákona o státním rozpočtu.
        Jiná věc je, že je třeba Poslaneckou sněmovnu co nejdetailněji seznámit se stavem věcí, které se onoho budoucího čísla týkají. To vláda udělala právě tím, že zařadila do doprovodných materiálů rozpočtu onen sešit, který se týká finanční situace transformačních institucí. To je výrazem našeho korektního a transparentního přístupu k široké veřejnosti a k Poslanecké sněmovně, která širokou veřejnost reprezentuje.
        Onen tah na transparentnost je prokazatelný celou řadou dalších opatření vlády. Není to jen několikrát zmiňovaný sešit o mandatorních výdajích, ale je to celá řada dalších skutečností, které jsou nové proti minulosti. Mám tím na mysli střednědobý fiskální výhled, střednědobý rozpočtový výhled. Mimochodem - tyto dvě věci nejsou totožné a mrzí mě, že někteří z poslanců včetně členů rozpočtového výboru, jak prokázali ve svém vystoupení, si tyto dvě věci pletou, ale i dalšími kroky, které uzavírají onu mezeru, která v transparentnosti fungování systémů veřejných financí jako celku existovala. To je především otázka Konsolidační banky. Právě proto, že je tam tento sešit zařazen, vláda v tomto směru udělala velmi razantní krok směrem k transparentnosti. Je to krok, který je mezinárodní veřejností, speciálně Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou, velmi pozitivně hodnocen.
        Víte, že rozhodující není státní rozpočet, rozhodující je systém veřejných rozpočtů jako celku. Všechny rozhodující složky tohoto systému, které jsou tak či onak položeny na centrální úroveň, jsou Poslanecké sněmovně předkládány ať již jde o rozpočet Fondu národního majetku, o rozpočet Pozemkového fondu a jakýchkoliv jiných součástí veřejných financí. Největší mezera zde byla v oblasti Konsolidační banky. Tato vláda navázala na některé předchozí kroky vlády pana Tošovského a postoupila směrem ke ztransparentnění této instituce. Myslím, že je to správný krok.
        To, co bylo řečeno o tom, že vláda nechce vyjevit, jaké jsou skutečné rozměry problémů veřejných financích jako celku včetně dluhu, dluhové služby a struktury, není pravda. Lze na faktech prokázat, proč to pravda není.
        Další věc, která zde byla opakovaně zmiňována, a teď se obracím zejména k panu poslanci Ransdorfovi prostřednictvím paní předsedající, je otázka toho, zda rozpočet jako celek je nebo není koncepční, zda jsou tam podstatné koncepční vady. Jsem si jist, že rozpočet v tomto smyslu není dokonalý, je uměním možného a bude tomu tak i se všemi rozpočty v budoucnosti. Nicméně je velká škoda, že pan poslanec Ransdorf ve svém hodinu trvajícím a fakty nabitém - často korektními fakty - projevu zapomněl na to, že je to tato vláda, která předložila a schválila střednědobou hospodářskou strategii České republiky. Tuto střednědobou hospodářskou strategii úspěšně předložila a vynegociovala v Bruselu, což povede k podpisu společného dokumentu České republiky a Evropské unie o této hospodářské strategii, která se tak stává závaznou pro nás i pro Brusel. Je samozřejmé, i když to v textu není napsáno, že rozpočet je realizací této střednědobé hospodářské strategie. Můžeme diskutovat o tom, zda dostatečně důslednou, zda plně pokrývající všechny prvky strategie, která je střednědobá, a toto je první rok praktického plnění této strategie, to všechno je legitimní, ale odmítám tvrzení, že rozpočet vznikl ne na základě strategického myšlení.
        Jiná věc je to, že předpokládám, že pro příští rok situace bude zase posunuta dále, protože budeme dále, naučíme se to více a dokážeme více z cílů hospodářské strategie České republiky v běžném rozpočtovém roce operacionalizovat.
        Rád bych se zmínil o jedné věci, která byla opakovaně kritizována, a to je údajná absence dostatečného počtu prorůstových programů, částečně dokladovaná tím, že v české ekonomice v tomto roce, a zřejmě to bude i v příštím roce, není dostatečně silná dynamika hrubé tvorby fixního kapitálu. Bylo zde řečeno, že hrubá tvorba fixního kapitálu výrazně poklesla pod úroveň roku 1996. To je pravda, je to statistický fakt. Méně viditelné je, proč k tomu došlo. Nechci obhajovat skutečnost, že tvorba fixního kapitálu poklesla. Tato skutečnost je znepokojující. Nicméně podstatným prvkem, a v tom byla účelová manipulace např. pana poslance Tlustého, bylo to, že srovnávací základna právě roku 1996 je v mnoha ohledech extrémní.
        ***
        Extrémní je proto, že rok 1996 byl posledním rokem oné konjunktury poloviny 90. let, konjunktury, která bohužel byla založena na spekulační bublině následující po kuponové privatizaci a vlně restitucí, která nebyla dlouhodobě udržitelná. Tento tehdejší růst nebyl strukturálně vhodný pro Českou republiku a náklady této spekulační bubliny platíme právě dnes, v tomto roce a minulém roce, recesí a velmi obtížným procesem oživování po této recesi.
        To, co bylo srovnáváno za rok 1996 proti roku 1999 a roku 2000, je nekorektní v tom smyslu, že výsledky, které jsou silně diskutabilní, jsou srovnávány proti výsledkům, které mají být základem udržitelného růstu, který nebude založen na podobných krátkodobých finančních bublinách.
        S tím souvisí ještě jedna věc trochu jiného typu. Kolem roku 1996 u nás probíhaly a možná vrcholily významné investiční programy, které jsou v jistém smyslu neopakovatelné. Mám tím na mysli odsíření elektráren a také program výstavby Jaderné elektrárny Temelín. Když se podíváte na strukturu hrubé tvorby fixního kapitálu v oněch letech, najdete tam naprosto exagerované, přehnané, dlouhodobě neobvyklé výdaje především do sektoru energetiky a tyto výdaje jsou spojeny s touto speciální investiční vlnou, která se nebude už opakovat.
        Čili summa summarum, shrnuto: fakt, že se snížila celková hladina hrubé tvorby fixního kapitálu, není způsoben pouze recesí let 1998, 1999, ale také tím, že v předchozím období byla ona tvorba neobvykle vysoká.
        Je bezesporu korektní požadovat, aby v budoucnu nadále hrubá tvorba fixního kapitálu rostla, aby prorůstově orientovaná rozpočtová politika vlády tuto tvorbu spolu s ostatními hospodářskými politikami podporovala. Nicméně je třeba také korektně říci to, že se velmi obtížně dostaneme znovu na podíl hrubé tvorby fixního kapitálu na hrubém domácím produktu někde v oblasti 30 %, jak tomu bylo právě v polovině 90. let. Tento objem nebyl obvyklý a dlouhodobě asi nebyl ani zdravý a udržitelný.
        Dámy a pánové, konečně mi dovolte, abych se vypořádal s posledním krokem, který zde byl kritizován. A to je otázka toho, že rozpočet koliduje s maastrichtskými kritérii. Je to pravda, záměrně jsem o tom hovořil již ve svém úvodním slově.
        Důležité je ale také vědět to, co ono maastrichtské kritérium 3 % deficitu souhrnů veřejných financí jako jeho podíl na HDP doopravdy znamená, jak je definováno a jaké to má důsledky z hlediska projednávání právě tohoto státního rozpočtu, a možná také, jaký to má význam z hlediska dlouhodobé trajektorie rozvoje České republiky.
        Za prvé bych chtěl říci to, že konstrukce onoho kritéria je udělána tak, že na příjmové straně se nezahrnují příjmy z privatizace, na straně výdajové se naopak do onoho konsolidovaného ukazatele dle maastrichtského kritéria nezahrnují veškeré výdaje, které se týkají restrukturalizace podniků právě v procesu privatizace. Toto kritérium je koneckonců tedy stavěno spíše pro země, které nejsou v transformaci, pro stabilizované země západní Evropy, kde k žádným masivním privatizacím a restrukturalizacím s nimi spojeným a je podmiňujícím nedochází.
        Česká republika se velmi intenzivně snažila - a tím se liší od některých jiných zemí střední a východní Evropy - toto kritérium udržet. Myslím, že to je rozumné, že tlak na dodržování, na dlouhodobé dodržování tohoto kritéria je na místě, a nepředpokládám, že pro rok 2001 budeme moci mít úroveň tohoto kritéria, tedy porušení překročení oněch 3 % procent někam k oblasti 3,7 %, jak jsem o tom hovořil v úvodním slově, jako tomu bude pro rok 2000.
        Je nicméně třeba říci, že jsme v situaci, kdy rok 2000 bude prvním rokem po přestálé recesi, kdy veřejné finance jako celek budou mimořádně napjaté a kdy by bylo nejenom obtížné - to samozřejmě - ale také ne příliš rozumné právě z hlediska krátkodobých hospodářsko-politických kroků k překonání této recese se tohoto kritéria striktně držet. To respektují i naši partneři v Evropské unii a v institucích Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Jiná věc je, že varovně říkají, a já s nimi plně souhlasím: Ano, pro rok 2000 ano, ale od roku 2001 toto musíte snižovat. A to tato vláda bezesporu snižovat chce. Ve svém úvodním slově jsem hovořil o tom, jaké kroky k celkové restrukturalizaci veřejných financí vláda chce počínaje rokem 2001 uskutečnit.
        Bylo mně vytýkáno, že dosud nebyl vládou předložen komplexní program modernizace daňového systému a že se v tomto ohledu neudělalo v letošním roce dost. S touto kritikou lze do jisté míry souhlasit. Nicméně chci také říci to, že podíváme-li se na všechny daňové změny, které už v tomto roce proběhly - a teď mám zejména na mysli rozsáhlou novelu zákona o spotřebních daních a o daních z příjmu, která byla v této sněmovně schválena tuším v květnu t. r., možná v červnu, přesně si to nepamatuji - problém je v tom, že nešlo o krok koncepční, předem připravený vládou, ale na straně druhé si obtížně dovedu představit větší masu, větší objem restrukturalizace daňové soustavy během jednoho kalendářního roku, než jaký proběhl právě v rámci oné novely, která byla většinou této sněmovny podpořena a schválena.
        Čili souhlasím s tím, že tento krok nebyl dostatečně koncepčně podložen, Poslanecká sněmovna tady do jisté míry zasuplovala roli, kterou má mít vláda, nicméně nečiní mi žádný problém dokončit do konce práce na komplexním materiálu, který bude definovat záměrné kroky vlády k restrukturalizaci daňové soustavy.
        Vláda poprvé první variantu tohoto dokumentu projednávala neformálně na svém pracovním semináři v Kolodějích, rovněž tuším v květnu t. r. V současné době vrcholí na Ministerstvu financí práce na tomto materiálu, a až budou dokončeny a proběhne vnitřní připomínkové řízení, samozřejmě vláda a Poslanecká sněmovna s těmito kroky budou seznámeny.
        Chtěl bych nicméně říci jenom jednu věc, kterou už jsem rovněž avizoval na začátku, že princip uchování stávající daňové kvóty a zabránění jejímu dalšímu poklesu je princip, kterým se tato koncepce bude řídit.
        Dámy a pánové, není asi možné a z časových důvodů ani vhodné, abych se vracel ke všem dílčím postřehům, poznatkům, kritikám, které byly proneseny v rámci rozpravy. Respektuji, že celá řada řečníků se snažila poctivě diskutovat s navrženým rozpočtem, najít tam slabá místa.
        Jsem nicméně přesvědčen - a tak tomu také v rozpravě bylo - že to, o čem je možno smysluplně diskutovat, se týká věcné struktury výdajové stránky rozpočtu, a je to tedy věc, která by měla být detailně diskutována v podrobné rozpravě v rámci druhého čtení.
        Nezaznělo tady, nebo zaznělo velmi málo, abych mluvil přesně, makroekonomických úvah. Velmi málo se diskutoval celkový rámec rozpočtu, celková výše a struktura, která má být předmětem hlasování v prvním čtení. Z těchto důvodů a z dalších, které jsem uvedl předtím, doporučuji Poslanecké sněmovně, aby v prvním čtení schválila vládou předložený návrh rozpočtu, s tím, že znovu podtrhuji: vláda sociální demokracie je připravena v Poslanecké sněmovně diskutovat o tom, jaká zlepšení struktury výdajové stránky je možno dosáhnout.
        ***
        Zároveň, a to je poslední teze, kterou bych chtěl přednést, znovu podtrhuji, že vláda si je vědoma, že setrvačný vývoj státního rozpočtu a veřejných financí jako celku, který u nás pozorujeme prakticky od poloviny 90. let do současnosti, není dlouhodobě udržitelný, že jsme si vědomi toho, že veřejné finance trpí strukturálními problémy, a zopakuji svoje přesvědčení, že v této struktuře je státní rozpočet připravován pro rok 2000 naposled.
        Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)