Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno. Chtěl bych z tohoto místa ocenit, že zákony k reformě veřejné zprávy byly vládou do sněmovny konečně předloženy, a mám na mysli zákony kompetenční, tak i zákony, které se váží k rozpočtům a k financování státu i samosprávních orgánů.
        Ti, kteří tady zasedají už druhé nebo třetí volební období, vědí, že poslanecký klub KSČM už v delším časovém období požadoval předložení nových rozpočtových pravidel, která neodpovídala už dané realitě.
        Nepodařilo se to předložit za exministra financí Kočárníka. V závěru loňského roku přijala sněmovna usnesení, kterým požádala vládu, aby tato rozpočtová pravidla předložila do konce prvního pololetí letošního roku. Nepodařilo se to naplnit ani exministru Svobodovi. Proto nyní oceňuji, že nový ministr financí Pavel Mertlík předložil tyto tři návrhy rozpočtových pravidel a zákona o rozpočtovém určení daní.
        Přesto jsem přesvědčen, že způsob, který byl zvolen k projednávání těchto kompetenčních a rozpočtových zákonů, zvolila sněmovna opačně proti logice věci. Co mám na mysli? Za prvé se domnívám, že nejdříve měly být projednány a schváleny zákony, které se týkají právě kompetencí samosprávních orgánů a státu, včetně zákonů, které naplňují finanční příjmovou stránku rozpočtu a státu. Domnívám se totiž, že obce, ale zejména kraje by měly být ekonomicky životaschopné, že by u nich mělo docházet k minimálnímu přerozdělování. A následně, to znamená za druhé, měl být projednán a schválen ústavní zákon o územním členění samosprávních orgánů, stručněji řečeno, o počtu krajů.
        Poslanecká sněmovna zvolila přesně opačný postup, to znamená nejdříve rozhodla o počtu krajů a na tento ústavní zákon teď roubuje silou politické síle kompetenční zákony a zákony finanční.
        Domnívám se, že právě tento opačný postup vede k tomu, že z toho důvodu vznikají komplikace při projednávání těchto zákonů. A bude to samozřejmě komplikovat život i nově vzniklým krajům a státním orgánům.
        Bohužel, jak jsem již říkal, vůle Poslanecké sněmovny byla jiná. Jsem přesvědčen, že toto rozhodnutí bylo řekl bych jedno z nekompetentních rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Domnívám se, že dnes už je pozdě napravovat tyto věci, byť je tady ještě návrh ústavního zákona o změně počtu vyšších územních samosprávných celků, krajů, který chce snížit součastný počet čtrnáct na nižší počet a který i já osobně podporuji.
        Jsem přesvědčen o tom, že novely těchto tří zákonů o rozpočtových pravidlech a  rozpočtovém určení daní jsou nejhlubší zásahy do daňové reformy od 1. ledna roku 1993, od rozpadu společného státu a od vzniku České republiky. Jsem přesvědčen o tom, že je potřebné tyto zákony přijmout, a jsem si vědom i toho, že jsme i tlačeni realitou dnešní doby. Proto podporuji, aby všechny tři sněmovní tisky, tzn. 433, 434 i 435, postoupily do druhého čtení. A jsem si vědom i určité složitosti této problematiky, i toho, že bude potřebovat větší časový prostor pro projednání, než je šedesát dnů. Proto zároveň navrhuji prodloužit u sněmovních tisků 433, 434 i 435 lhůtu na projednání ve výborech o dvacet dnů. Děkuji..