Děkuji, paní předsedající, a omlouvám se.
        První pozměňovací návrh navrhuji k § 14 odst. 2. 14 odst. 2 zní:
        "Součástí práva na rozšiřování je též právo povolit nebo zakázat dovoz rozmnoženin díla včetně souběžných dovozů; toto právo se pro případy souběžných dovozů v rámci jednotného trhu vyčerpává prvním prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k rozmnoženině díla, kterým je v rámci jednotného trhu dílo oprávněně rozšířeno."
        Teď komentář: Institut vyčerpání práva, tak jak je upraven ve vládním návrhu, neupravuje problematiku paralelního importu (souběžného dovozu) ve smyslu důvodové zprávy. Navrhovaná úprava pouze umožní autorům bránit se dovozu oprávněných rozmnoženin z třetích států před národním zveřejněním díla. Avšak při hospodářském zhodnocení děl, zejména filmových, je způsob distribuce založen na teritoriálním monopolu. Subjekt, který získal od původního nositele práv licenci k distribuci díla a jeho rozmnoženin na určitém území, získává toto oprávnění výhradně. Omezení tohoto výlučného distribučního práva je odůvodnitelné v rámci jednotného trhu, nikoliv však ve vztahu k třetím státům. Na tomto principu je založen i celosvětový systém distribuce a ochrany digitálních disků DVD, jejichž volná distribuce je technickými opatřeními omezena pouze na okruh stanoveného regionu. Teritoriální princip se uplatňuje též v Evropské unii, kde je zachováno absolutní právo národního distributora bránit souběžným dovozům z třetích států, v rámci jednotného trhu je však toto právo distributora omezeno ve prospěch principu volného obchodu. Masivní rozšíření souběžných dovozů rozmnoženin filmových děl je hrozbou zejména v digitálním věku. Dovezené nosiče jsou také častěji využívány k neautorizovanému pronájmu a veřejnému provozování.
        V souladu s principy volného obchodu v rámci Evropské unie je přípustný zásah do teritoriálních distribučních práv v rámci jednotného trhu. Rozšíření tohoto omezení distribučních práv národních subjektů ve prospěch subjektů z třetích zemí by však bylo nepřípustným zásahem do výhradních práv k duševnímu vlastnictví a porušením evropských principů a postupů. Po vstupu do unie by Česká republika fungovala jako trojský kůň - přes její území by z třetích států proudily masivní souběžné dovozy, na našem trhu oprávněné, které by byly dále reexportovány do ostatních zemí unie. K zamezení této situace a dalších zmíněných negativních dopadů je žádoucí úprava tohoto institutu v souladu s předneseným pozměňovacím návrhem.
        Další pozměňovací návrh je k § 42 odst. 1 písm. d). Navrhuji v § 42 odst. 1 písm. d) vypustit slova "nebo jinými prostředky".
        Ustanovení § 42 odst. 1 dává oprávněným osobám právo požadovat od celních orgánů informace o dovozu zboží, které porušuje nebo může vést k porušování autorských práv. Písmeno d) odstavce 1 dává toto oprávnění i vůči tzv. nekalým pomůckám, tedy pomůckám, jejichž prostřednictvím jsou autorská práva porušována, např. dekodéry. Zároveň však zmíněné ustanovení odkazem na "jiné prostředky" dává toto právo i vzhledem k prostředkům použitým k ochraně díla, např. kódování, tedy vůči těm prostředkům, jejichž funkčnost je nekalými pomůckami omezována nebo rušena. Je zřejmé, že tento efekt nebyl předkladatelem zákona požadován a že omylem došlo ke spojení dvou protikladných pojmů.
        Další pozměňovací návrh dávám k § 43. V odst. 1 se slovo "přístrojů" nahrazuje slovy "technických opatření".
        Termín "přístroj" vymezuje velmi úzký okruh hmotných předmětů. K ochraně díla jsou však nejčastěji užívána jiná opatření, většinou nehmotného charakteru. U rozmnoženin je to nejčastěji kódování, které umožní běžné zhlédnutí díla, ale zamezí nebo omezí možnost kopírování díla na jiný nosič. Toto kódování by se podle vládního návrhu ustanovení § 43 odst. 2 nedalo zahrnout ani pod pojem "jiné prostředky", neboť neznemožňují přístup k dílu, ale znemožňují pouze kopírování díla. Je zřejmé, že tento dopad vládního návrhu je silně nežádoucí a je v rozporu s deklarovanými úmysly předkladatele návrhu zákona, např. v důvodové zprávě. Je pravděpodobné, že k použití termínu "přístroje" ve vládním návrhu zákona došlo nepřesným překladem z angličtiny.
        Další pozměňovací návrh je k § 49 odst. 3. Navrhuji nové znění § 49 odst. 3 takto:
        "Práva na přiměřenou odměnu za pronájem se autor nemůže vzdát. Poskytl-li autor licenci k pronájmu rozmnoženin díla zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam výrobci takového záznamu, právo na přiměřenou odměnu za pronájem rozmnoženiny zůstává autorovi zachováno."
        Text tohoto pozměňovacího návrhu lépe vyjadřuje požadavek směrnice Evropských společenství z roku 1992 č. 92/100/EEC o právu na pronájem a půjčování, jakož i o některých právech příbuzných právu autorskému v oblasti duševního vlastnictví. Jedná se vlastně o text totožný s článkem 4 odst. 1 a 2 směrnice.
        Vládní návrh tohoto ustanovení by neodůvodněně omezil smluvní svobodu a kladl by překážky normálnímu nakládání s rozmnoženinami děl. Autor musí mít při zachování práva na přiměřenou odměnu možnost rozhodnutí, jakým způsobem chce přiměřenou odměnu obdržet. Tento požadavek vychází nejen z požadavku na řádné fungování hospodářského zhodnocení autorských děl, ale také z obecných principů Evropské unie vyjádřených v preambuli zmíněné směrnice. Účelem směrnice je odstranění překážek obchodu a narušování hospodářské soutěže a zajištění řádného fungování vnitřního trhu. V preambuli se též upřesňuje, že přiměřená odměna může být zaplacena najednou nebo formou více plateb, vždy při sjednání smlouvy nebo později.
        Další pozměňovací návrh mám k § 62. Navrhuji toto znění:
        "(1) Audiovizuálním dílem je zvláštní dílo původní, které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu, ať již doprovázených zvukem či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem.
        (2) Audiovizuální dílo vzniká uspořádáním jednotlivých složek díla, zejména uspořádáním děl audiovizuálně užitých, ať již zpracovaných či nezpracovaných. Zpracovat dílo a zařadit je do díla audiovizuálního lze jen se svolením autora."
        Vymezení audiovizuálního díla ve vládním návrhu § 62 odst. 1 je zavádějící. Především není zřejmé, že v souladu s Bernskou úmluvou je audiovizuální dílo považováno za dílo sui generis a je chráněno jako dílo původní. Vládní definice autorského díla jako díla vytvořeného uspořádáním určitých děl vylučuje z okruhu audiovizuálních děl ta díla, která vznikla uspořádáním takových složek, které nemají charakter díla, např. část dokumentárních filmů, které samy mají charakter díla, nevznikla však uspořádáním děl jiných. Důsledkem vládní definice audiovizuálního díla by bylo oslabení vnímání audiovizuálního díla jako celku, jako díla původního, a jeho roztříštění do pouhého shrnutí jednotlivých složek a autorských příspěvků. Pozměňovací návrh vychází z definice audiovizuálního díla v Úmluvě o mezinárodním zápisu audiovizuálních děl a v Bernské úmluvě.