Paní předsedající, ctěná sněmovno, chci zcela otevřeně říci, že ti z vás, kteří poslouchali expozé zpravodaje pana poslance Grůzy, museli se divit stejně jako já při vystoupení především té série závěrečných diskutérů, tedy pánů poslanců. Myslím si, že mohu zcela jasně konstatovat, že toto vystoupení bylo velmi širokou, věcnou a perfektní organizací o nutnosti deliberalizace zemědělského trhu, tedy trhu, který byl chybně liberalizován právě vládami, v jejichž čele stáli představitelé stran, kteří tady dneska vystupovali. Problém je prostě nezbytný a nezbytný je proto, že jsme podepsali přihlášku, která rozhodla o našem vstupu do Evropské unie (Místopředsedkyně Buzková: Prosím o klid.), a nám nezbývá nic jiného, než se podřídit pořádkům a systémům, se kterými pracuje Evropská unie. Troufám si tvrdit, že řada z nich návrh vůbec nečetla, stejně jako poslední diskutující nečetl nařízení vlády, které stanoví opatření a podíl státu na tvorbě podmínek pro zajištění a udržení výroby cukrovky a cukru a stabilizaci trhu s cukrem. Hovořil o tom, že právě toto je důkazem o tom, jak je situace v současné době neefektivní a funguje ne podle jeho představ. Tvrdím, že opak je pravdou, protože právě v tomto nařízení je zavedena nová kategorie, která se nazývá zvláštní individuální kvóta a finanční rezerva, a to proto, aby ti zpracovatelé, kteří chtějí vstoupit do trhu, pokud splní základní podmínky, měli šanci. Právě na tomto příkladu chci dokladovat, jak často nesolidní stanoviska jsou prezentována ve vztahu k problematice, která sama o sobě je nesmírně složitá, nesmírně kontroverzní, jejíž řešení je nesmírně potřebné a hledání nějaké dohody je naprosto nezbytné.
        Troufnu si tvrdit, že to, co jsme tu zaslechli, bylo něco, co bych nazval smíšení spojených košů s baňama. To znamená, že prostě není možné prezentovat funkci intervenčního fondu…