Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte, abych na začátku svého vystoupení zareagoval na vystoupení paní zpravodajky, na paní kolegyni Šojdrovou, a to ve dvou poznámkách.
        Ta první se týká nereálnosti rozdělení magisterských programů. Již kolega Matějů ve svém vystoupení připustil, a já tento názor zastávám také, že budou v těchto magisterských programech a v jejich rozdělení vytvořeny určité výjimky. Počítáme s tím, že u lékařů samozřejmě není možné bakalářské studium, takže se to nebude týkat všech magisterských programů. To je první poznámka.
        Druhá poznámka je k otázce týkající se Polska. Podobný systém funguje mimochodem také v Lotyšsku. Obava paní poslankyně Šojdrové se týká toho, že by spuštěním novely vysokoškolského zákona došlo k tomu, že většina vysokých škol bude přijímat studenty na placené celoživotní akreditované vzdělávání, jestli jsem tomu správně rozuměl. Já mám pocit, že tyto obavy jsou zbytečné, protože demografický vývoj ukazuje, že populační křivka jde dolů, a znamená to, že v budoucnu zřejmě vysoké školy budou muset soutěžit o studenty. Pokud budou vysoké školy soutěžit o studenty, znamená to že budou muset pro ně vytvořit výhodnější podmínky. Já se domnívám, že vytvoření výhodnějších podmínek určitě spočívá v tom, že toto studium bude bezplatné.
        Dovolil bych si paní kolegyni Šojdrové ocitovat jednu část z přednášky pana doktora Hauga, kterou zmiňoval ve svém vystoupení pan kolega Matějů. Cituji: Konec silného početního nárůstu na univerzitách, který již v některých zemích začal a brzy se projeví i v několika dalších. Tento přirozený růst, jemuž se univerzity v posledních desetiletích těšily, má na kahánku, což s sebou ponese řadu důsledků. Mnoho univerzit bude muset začít dělat cosi, na co vůbec nebyly zvyklé, tedy soutěžit o studenty, zvlášť když státní financování ve většině států je tím či oním způsobem závislé na počtu zapsaných studentů. To je v mnoha vysokoškolských zařízeních něčím naprosto novým. Lze předpokládat, že studenti budou mít větší možnost výběru a vysoké školy budou muset věnovat více pozornosti jejich potřebám a spokojenosti než v minulosti.
        Myslím, že tento argument stačí na to, abychom mohli do určité míry vyvrátit pochybnosti paní kolegyně Šojdrové.
        Já se pokusím ve svém vystoupení být poněkud stručnější než kolega Matějů, takže bych se dotkl pouze jedné zásadní věci, a ta se týká celoživotního vzdělávání.
        Celoživotní vzdělání - to není třeba příliš zdůrazňovat - hraje klíčovou roli ve vzdělávacích politikách všech vyspělých států. Podmínky ve společnosti se v posledních desetiletích všude ve světě výrazně mění a z tohoto důvodu je nutné, aby i vzdělání, a tudíž i celoživotní vzdělání tyto skutečnosti dostatečně reflektovalo. Je zcela nepochybné, že se budou měnit tradiční proporce mezi tzv. počátečním vzděláváním, které mělo dříve zcela dominantní postavení, a vzděláváním dalším, říkejme mu celoživotní. Jako příklad si dovolím uvést i to, že během deseti let zastará v Evropě asi 80 % technologií, které používáme, ale zároveň bude stále ještě pracovat 80 % dnešních pracovníků s odbornou přípravou, kterou získali před více než deseti lety, čili mezi deseti až čtyřiceti lety.
        ***
        Neautorizováno !
        Každý rok zaniká v Evropské unii kolem asi 10 milionů pracovních míst, což je zhruba 7 %, a vzniká přibližně stejný počet míst nových.
        Tato fakta jsou jedním z důvodů, abychom celoživotní vzdělání dostatečným způsobem povzbudili. Jsem totiž přesvědčen o tom, že o celoživotní vzdělávání u nás je malý zájem. Důvod podle mne spočívá v tom, že současný systém nedává, opakuji ještě jednou, nedává patřičné možnosti a vyhlídky a samozřejmě tím pádem nemůže nikoho stimulovat. Neumožňuje totiž to zásadní, co je. Neumožňuje získat kvalifikaci, která je všude na trhu práce vyžadována. Tento zásadní nedostatek právě naše novela chce odstranit.
        Před chvílí jsem dokázal na použitých číslech, jak lidé s odbornou přípravou mezi 10 až 40 lety budou mít obtížnou pozici hledat své místo v nově se měnících podmínkách. Právě jim, tj. generaci přibližně o 45 let nahoru, má naše novela pomoci najít nové možnosti uplatnitelnosti nejen na trhu práce, ale také samozřejmě v jakémsi širším kontextu. Dnes jsou tyto možnosti výrazně limitovány právě tím, že stát dosud nemá vyřešeno celoživotní vzdělávání, a tudíž přístup těchto lidí k tomuto vzdělání je výrazně omezen.
        Názory, které zde prosazuji, nejsou samozřejmě jen názory nějaké úzké skupiny. Naopak stávají se čím dál tím více předmětem úvah v mnohem širším měřítku, jsou diskutovány v rámci nejrůznějších koncepcí vzdělávání, ať už je to na úrovni vlád, nebo parlamentů jednotlivých států. A samozřejmě jsou diskutovány také na úrovni nadnárodní.
        V roce 1995 Evropská unie publikovala bílou knihu vyučování a učení. Tato kniha se nazývá přesně Cesta k učící se společnosti, což je velice důležitá věc, a rok na to vyhlásila Evropská unie Rokem celoživotního učení.
        V publikacích analýza vzdělávací politiky z let 1998 až 1999, které vydává OECD, je celoživotnímu vzdělávání a investicím do něj a dále pak nutnosti rozšiřovat nabídku vysokoškolského studia věnována mimořádně velká pozornost.
        V jedné z kapitol, která nese název Zvyšovat úroveň dosaženého vzdělání se vyplatí, jsou dávány do souvislosti vztah dosaženého vzdělání a šance získat užitečnou způsobilost a samozřejmě tím i větší možnost být zaměstnán a mít odpovídající příjem.
        Z údajů, které jsou zde uváděny, bych si dovolil citovat tuto pasáž: Riziko nezaměstnanosti u osob, které získaly vysokoškolské vzdělání, je až pětkrát nižší než průměrná nezaměstnanost všech osob této kategorie. Tato výhoda spojená se vzděláním se projevuje ve všech zemích, s výjimkou malého počtu těch, v nichž je celková nezaměstnanost velmi nízká.
        Dále je v této publikaci posuzován speciálně vztah velké přípravy na povolání a dosahovaného příjmu. Osoby s vysokoškolským vzděláním patří do skupin s výrazně vyšším příjmem než osoby, které ukončily vyšší sekundární vzdělávání.
        Jako malou poznámku si dovolím uvést zajímavý údaj týkající se žen. Protože na minulé schůzi při projednávání zákoníku práce byly zde obavy o rovnoprávnost žen, dovolím si v této souvislosti citovat jeden velmi zajímavý údaj. Ten ukazuje, že ženy, které mají univerzitní vzdělání, vydělávají v polovině svého života o 61 % více než ty, které mají jen vyšší sekundární vzdělání. Ty, které ukončily pouze základní vzdělání, mají nižší příjem ve srovnání s ukončeným vyšším sekundárním pouze o 23 %. Tato čísla velmi významně dokazují, jaký smysl má rozšiřování právě vysokoškolského studia.
        Kolega Matějů již mluvil o přesnějším vymezení bakalářského studia v souladu s Boloňskou deklarací. Striktnější oddělení magisterského vzdělávacího programu řeší problém tzv. tunelovitosti vzdělávacích programů, která spočívá v nemožnosti získat kvalifikaci dříve, v nemožnosti vystoupit a získat jakousi kvalifikaci prvního stupně. Takto postavené programy totiž obtížně umožňují v případě neúspěšnosti pokračovat tam, kde studium bylo předčasně ukončeno.
        Další předpokládané rozšiřování právě bakalářských vzdělávacích programů se vztahuje samozřejmě i na oblast celoživotního vzdělávání. Právě v nich by v budoucnu měla studovat generace, o níž jsem mluvil. A zde předpokládám největší poptávku po vzdělání. Důvody spočívají především v tom, že bude možné takto poměrně rychle získat novou kvalifikaci a nové uplatnění.
        Tendence ke kratším vzdělávacím programům je směřování, které se postupně v evropském vzdělávacím prostoru začíná velmi silně uplatňovat.
        Dámy a pánové, krok, který jsme s kolegy učinili v podobě novely vysokoškolského zákona, je pokusem reflektovat nejmodernější vzdělávací trendy, je pokusem o to, aby se podstatně zvýšila možnost pro studium pro každého, kdo se chce vzdělávat.
        Právě rozvoj vzdělávacích příležitostí má spoustu významů v širším společenském kontextu. Nejenže zvýší konkurenceschopnost našich občanů v budoucí Evropě, nýbrž má také obecný celospolečenský význam, např. tím, že posiluje celkovou mezigenerační soudržnost. Z těchto důvodů bych vás chtěl všechny požádat o podporu navrhované novely. To je úplně všechno, děkuji vám za pozornost.