Vážený pane předsedo sněmovny, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, stojíme dnes znovu před otevřeným návrhem zákona o konkursu a vyrovnání, stojíme před předloženým návrhem, který prošel dolní sněmovnou jako tisk č 219. Byl projednáván na půdě sněmovny velmi podrobně a velmi dlouho.
        Poté co prošlo jeho znění Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, zabýval se problematikou konkursu a vyrovnání také Senát. Zabýval se jím velmi podrobně, velmi důsledně a velmi odpovědně, a v tuto chvíli je zapotřebí poděkovat všem, kdo se na tomto projednávání podíleli a věnovali velké úsilí tomu, abychom schválili normu, která bude efektivní a která pomůže zlepšit stav, který na tomto úseku v současnosti je a který mnozí z nás považovali za neuspokojivý.
        Paní předsedkyně Senátu se obrátila - předpokládám, že na všechny - na poslance s důvodovou zprávou k usnesení Senátu, kterou zpracoval zpravodaj Senátu dr. Richard Falbr. V tomto odůvodnění vysvětluje Senát důvody, pro které přijal usnesení, kterým změnil verzi, jež přišla z Poslanecké sněmovny, a tuto svoji verzi nám doporučuje dnes ke schválení. Dovolím si tedy jen krátce se vyjádřit k některým bodům, které jsou v odůvodnění, a předpokládám, že pan zpravodaj Senátu učiní totéž.
        Kromě celé řady změn, které považuji za správné jako změny, které mohou skutečně pomoci a které jsou dalším vstřícným krokem směrem k úspěšnému průběhu konkursních a vyrovnávacích řízení, obsahuje senátní návrh jednu velmi závažnou skutečnost, a sice tu, že poskytuje zcela výlučné postavení zaměstnancům firem, které přicházejí do konkursu, na které je podán návrh na konkurs, resp. na vyrovnání. Poskytuje jim exkluzivitu, která ve skutečnosti znamená, že na ostatní věřitele v rámci konkursního řízení již nezbude žádný díl koláče uspokojení a žádná možnost a žádná naděje, že také oni budou ve svých právech a nárocích uspokojeni. To je bohužel věc, pro kterou se nemohu s tímto senátním návrhem ztotožnit a nemohu jej doporučit.
        Podle stávajícího znění nároky zaměstnanců, které vzniknou před prohlášením konkursu, jsou uspokojovány po skončení konkursního řízení z rozvrhu, a ty, které vznikají v průběhu konkursního řízení, jsou také přímo uspokojovány. Na základě senátního znění by se dostala v platnost úprava, podle které veškeré nároky zaměstnanců tři roky zpátky od okamžiku prohlášení konkursu by byly uspokojovány v průběhu konkursního řízení. Ve skutečnosti by to znamenalo, že na ostatní věřitele již skutečně nic nezbude, a celý smysl projednávané novely, totiž pokusit se poněkud zrovnoprávnit postavení jednotlivých věřitelů, by přišel vniveč.
        Proto s nevelkým potěšením, ale přesto důrazně musím dolní komoru poprosit, aby přijala návrh zákona o konkursu a vyrovnání, jeho novelu, v původním znění, které prošlo Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji.