Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi v rámci obecné rozpravy několik poznámek k návrhu zákona.
        Klub KSČM bude novelu zákoníku práce ve svém celku podporovat. Zdůrazňuji ale, že nám je sympatická vládní verze. Nepochybuji však, že liberální poslanci budou novelu zákoníku práce považovat za luxusní peřinu.
        Měření sil jsem již viděl včera při projednávání předlohy poslance Kladívka a dalších o zavedení podnikání firem ve firmách. Typické bylo, že se autoři hlasitě odvolávali na normy Evropské unie. A to je snad první věc, která mi při projednávání vadí, že to pravda není. Evropská unie nechává z velké míry tyto pracovněprávní vztahy na jednotlivých národních vládách. Odvolávat se, že to či ono je příkaz někde z Bruselu, se mně zdá velice farizejské a alibistické.
        Takový ten druhý mantinel, který se tady objevuje velice často, je zaklínadlo, že novela je výsledkem křehké dohody v tripartitě, že je to konsens sociálních partnerů - vlády , odborů, zaměstnavatelů.
        V České republice působí už deset let, a zaplať pánbůh, že to tak je, pět všesvazových centrál, ale z toho jen dvě jsou považovány za partnery. Podle hrubého výpočtu více než 300 tisíc odborářů je z tripartity takovou tou kvantifikací vylučováno. Stál jsem dost dlouho v čele jedné z odborových centrál, abych věděl, že u nás se dělí odbory na dvě velké skupiny - na skupinu, která chodí s premiéry na opulentní snídaně, a na druhou skupinu, která s nimi nechodí. To je u nás tripartita.
        Klub KSČM zvažoval množství a kvalitu pozměňovacích návrhů, které předloží. Předložíme jenom ty základní, které mohou dále zlepšit pracovněprávní vztahy v České republice, snížit nezaměstnanost a obecně ulehčit život lidem práce, tedy zaměstnancům. Je to v souladu s naším volebním programem.
        Jsou to takové tři nebo čtyři skupiny pozměňovacích návrhů.
        Především se nás týká, aby se do zákoníku práce vrátilo právo na práci. Měl jsem teď v poslední době pochybnosti, jestli jsem se nezmýlil, ale skutečně Evropská sociální charta, kterou jsme tady schválili, mluví o právu na práci. Není pro nás přijatelné právo na zaměstnání. Právo na práci a právo na zaměstnání je podstatný rozdíl. Je něco jiného, když někdo má právo na práci, anebo na zprostředkování zaměstnání. To je jako nebe a dudy.
        V pozměňovacích návrzích budeme taky doporučovat, aby se pravidelně valorizovala minimální mzda, a navrhneme tam principy, jak by tomu být mohlo. Dlouhodobě totiž sledujeme spotřební koš zaměstnanců. K té nejprostší reprodukci pracovní síly je potřeba 6 143 Kč. A faktický stav je: čistá minimální mzda v České republice činí 3 410 Kč, tedy polovičku. Není prostě o čem mluvit.
        Předložíme i pozměňovací návrh, který se týká zaměstnávání mladých lidí - absolventů učňovských škol, středních škol a vysokoškoláků. To považujeme za jeden z největších boláků naší zaměstnanosti, resp. nezaměstnanosti. Zhruba 20 % lidí nezaměstnaných se rekrutuje z čerstvých absolventů všech typů škol.
        ***
        V této souvislosti chci ocenit záměr vlády angažovat mladé lidi v rozpočtových a příspěvkových organizacích. Je to velice sympatické, ale ptám se ještě v této souvislosti, kdo se postará třeba o učňovskou mládež, která pravděpodobně typem své profesní přípravy se na okresní úřad nebo do jiné rozpočtové organizace nehodí. Velmi nelibě nesu v této souvislosti, když se část mladých lidí živí doslova čímkoliv.
        Abych to shrnul. Předložíme návrhy, které jsou v souladu s naším volebním programem. Děkuji vám.