Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, kolegyně a kolegové, vzhledem k pokročilé hodině se budu méně věnovat genezi vývoje problému zvaného dnes stručně kampeličky. Ne ve všem souhlasím s tím, jak to hodnotil pan předseda vlády. Přesto si myslím, že to byl víc náznak pokusu o korektní diskusi než v některých jiných případech. Přesto alespoň jednu poznámku učiním.
        Je pravda, že velmi časti je zmiňováno, jakým způsobem byly využívány k propagaci i veřejně známé osoby vzhledem k tomuto sektoru. Musím potvrdit, že jsem si po těch letech vzal do ruky text, který jsem poskytl časopisu, který propagoval družstevní záložnictví, a že to byl rozhovor velmi opatrný, vyzývající k tomu, že jde o sektor, který by mohl mít jistou šanci, ale že bude třeba velké opatrnosti a velké snahy o to, nově ho vybudovat. Říkám to tady spíš proto, abychom brali tento problém jako cosi, co nám bylo předáno nikoli úsilím minulé vlády, to tady říkal už pan poslanec Doktor, že můj předchůdce jako ministr financí Kočárník se tvářil velmi váhavě ke vzniku této instituce, stejně tak celá vláda tehdy Václava Klause, stejně také vláda Tošovského, která nastoupila po ní.
        Myslím si, že by možná stálo za analýzu přesné hlasování o tomto zákonu. Ale skutečně to nejpodstatnější asi je, jakým způsobem řešit tu situaci dnes.
        Domnívám se, že situace okolo kampeliček je jednou z nejsmutnějších, která nás, pokud jde o finanční sektor, v posledních letech potkala. Protože pokud jsem si dělal určité analýzy rozložení, struktury obyvatel, kteří uvěřili kampeličkám, tak jde velmi často o lidi s velmi nízkými příjmy, kteří dali do těchto kampeliček poměrně vysoké úspory vzhledem ke svým příjmům, reagovali např. na zmizení poboček spořitelny atd. To samozřejmě situaci vlády i parlamentu pro dnešní řešení činí mnohem složitější. Přesto je nutné vzít v úvahu jednu věc, že ke vkladům záložen docházelo v době, kdy tady již několik let fungoval tržní a také právní systém, pravda se všemi vadami, které měl a i dnes má, ale každý, kdo se rozhodoval o ukládání svých peněz, už v té době musel víc a víc vnímat tu základní logiku ukládání peněz. To znamená čím vyšší je možný výnos, tím vyšší je možné riziko. Kampeličky lákaly na velmi vysoký výnos, proto bylo zjevné, že s takovýmto druhem podnikání musí být spojeno vyšší riziko, neboť jinak by takovýto výnos mohl slibovat kdokoli jiný.
        ***
        Domnívám se proto, že co je povinností státu vůči vkladatelům kampeliček, je to, aby byl dodržen duch zákona, který je ne zcela dokonale, ale přece jen nějak reguloval, a zákon v zárukách vůči družstevníkům říkal jedno: že vklad je pojištěn, že je pojištěn do určité sumy, tedy 100 000 korun, a tedy i seriózní a zcela věcně uvažující vkladatel - já si myslím, že těch byla většina - musel vědět, že skutečně kryty jsou jeho úspory do výše 100 000 Kč.
        Já proto také, ať už jako člen minulých vlád, ministr financí po jistou dobu, když už kampeličky existovaly a kdy Ministerstvu financí byl podřízen úřad pro družstevní záložny, tak také jako dnešní člen parlamentu cítím zodpovědnost vůči občanům za to, aby jim byla vyplacena částka, která odpovídá jejich nárokům ze zákona, a to je částka do 100 000 Kč, která vyplývá z pojištění zákonného vkladu.
        Já nemám analýzu, kterou tu říkal pan předseda vlády, mám své pochybnosti, jestli je to 6 miliard korun, ale předpokládám, že než by vláda takovýto krok učinila, že by dala důkladný rozbor toho, jak k tomuto číslo došla, a důkladně ho podložila, nicméně domnívám se, a v tomto smyslu podám i návrh usnesení, pokud nebude totožný s některými, jejichž teze tu už zazněly v obecné rozpravě, že by měly být dodrženy dva principy. Jeden je ten, že vláda má učinit nyní vše - a najít v tom podporu parlamentu - aby vyplatila družstevníkům to, co vyplývá z jejich zákonných nároků z titulu pojištění vkladů. Za druhé - tím už asi člena sociálně demokratické vlády pana premiéra méně potěším - domnívám se, že tak nemá být činěno na úkor dalšího zvyšování deficitu veřejných rozpočtů, tady bych podtrhl slovo "veřejných" rozpočtů. Nemyslím si, že řešením je hledání pomoci Konsolidační banky, v dluhopisech apod., ale že je nutné, aby vláda posoudila své priority a zvážila, jaké má možnosti v rámci dnešní struktury svých výdajů a jaké tady může najít cesty k tomu, aby tento problém co nejrychleji vyřešila.
        K tomuto najde plnou podporu včetně toho, kdyby zvažovala přijít do sněmovny s nějakým návrhem řekněme přestrukturalizování výdajů státního rozpočtu, protože to je samozřejmě první cesta, kterou by každá vláda při nečekaných výdajích měla mít na mysli. V tomto smyslu také v rámci podrobné rozpravy podám návrh na usnesení.
        Děkuji za pozornost.