Pane předsedo, členové vlády, dámy a kolegové, projednávaný návrh vládního zákona o zbraních a střelivu, sněmovní tisk 611, má za cíl dle důvodové zprávy upravit nabývání a držení zbraní a střeliva v souladu s právem Evropských společenství, ale bohužel je snahou v praxi s nepříliš pozitivními prvky. Nedostatky bych shrnul do několika skupin.
        První - z hlediska obranyschopnosti státu a kolize s jinými zákonnými normami. V § 2 písm. a) návrhu se praví, že se zákon nevztahuje na zbraně, střelivo a munici, které jsou ve výzbroji ozbrojených sil České republiky. Vůbec zde předkladatel opomněl stav, kdy ozbrojené síly České republiky zbraně, střelivo a munici teprve nabudou, protože podřízení nabývání zbraní ozbrojenými silami České republiky režimu tohoto zákona by bylo naprosto nesmyslné.
        Z technických důvodů v § 5 jsou definovány zbraně kategorie A, tedy zakázané zbraně. V odst. 1 písm. a) je uvedeno, že zakázanou zbraní jsou vojenské zbraně, tedy zbraně ve výzbroji ozbrojených sil České republiky.
        ***
        K těmto zbraním patří i pistole československé a české výroby ČZ vzor 52 a 82, kterých bylo prodáno již poměrně velké množství a jsou stále ke koupi na trhu a jsou v prodeji. Majitelé těchto zbraní, kteří je nakoupili v dobré víře a v souladu s platnými zákony naší země, by je v budoucnu nemohli používat k jiným než sběratelským účelům, čímž by byli poškozeni na svých právech.
        Navrhované ustanovení tohoto paragrafu nepostihuje zbraně, které jsou podle stávající právní úpravy zbraněmi zakázanými, ale protože navrhovaná úprava neobsahuje omezení velikosti ráže, tak např. protitanková puška či bezzákluzový kanon nejsou ve smyslu přílohy zbraněmi vojenskými, protože ve výzbroji ozbrojených sil ČR nejsou, a nejsou rovněž zbraněmi samočinnými, jejichž účel nelze rovněž utajit a jejichž hluk není tlumen. A tedy s troškou nadsázky lze říci, že by je mohl nabýt i občan ČR.
        Z hlediska práv občanů se v § 13 zakládá nerovnost občana - držitele zbrojního průkazu, a občana - držitele zbrojního oprávnění. Pro nabytí vlastnictví a držení zbraně kategorie B podle § 6 občan kromě zbrojního průkazu potřebuje povolení dle tohoto paragrafu, a pokud žádá o povolení z důvodu ochrany života, zdraví nebo majetku dle odst. 3 písm. d), musí prokázat, že provádí činnosti uvedené pod bodem a) až e), tedy přepravu nebezpečných nebo cenných zásilek, že dochází do zaměstnání mezi 23. a 6. hodinou ranní, že mu bylo prokazatelně vyhrožováno, že vykonává zaměstnání zvýšeného nebezpečí odvety za své legální činy, či má obavu o život, zdraví nebo majetek.
        Ale držitel zbrojního oprávnění naopak pro nabytí vlastnictví a držení zbraně kategorie B vystaví žádost a povolení mu bude uděleno. V této oblasti je držitel zbrojního průkazu diskriminován, protože posuzování nebezpečí bude provádět úředník se subjektivními hodnoceními dokládaných a doložených skutečností.
        Současně § 13 návrhu zákona v odst. 6 uvádí, že povolení k nabytí zbraně pro účely muzejnictví nebo sběratelské činnosti lze vydat, pokud ten, kdo takovou činnost provozuje, prokáže, že je s předmětem sbírky a se zacházením se zbraněmi sbírkou tvořícími obeznámen. Není však stanoveno ani navrhovaným zákonem, ani prováděcí vyhláškou, která je součástí příloh, kdo bude sběratele prověřovat. Nejasné podmínky otevírají cestu k nejasným a možná až k protiprávním rozhodnutím.
        Z předloženého návrhu zákona a z prováděcí vyhlášky nelze ani zjistit, jakým způsobem bude třeba doložit splnění podmínek pro bezpečné uložení zbraní.
        Nelze nepřipomenout, že dochází ke kolizi ustanovení některých paragrafů zákona. Zatímco se v § 33 odst. 1 písm. a) uvádí, že držitel zbrojního oprávnění skupiny A až C je oprávněn nabývat do vlastnictví a držet zbraně nebo střelivo, tak § 13 odst. 1 praví, že zbraň kategorie B lze nabývat do vlastnictví s výjimkou nabytí do vlastnictví děděním, tak lze držet a nosit jen na základě povolení. Vzhledem k tomu, že není v § 13 uvedeno, že v případě, že zbraň nabývá do vlastnictví držitel zbrojního oprávnění, platí ustanovení § 33, a dochází tedy k možnosti dvojího výkladu.
        Vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, protože projednávaný návrh zákona je nekonzistentní normou, navrhuji zamítnutí předloženého návrhu, nebo nebude-li přijato, pak vrácení předkladateli k přepracování.
        Děkuji za pozornost.