Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, tím, že projednáváme jeden z boláků naší současnosti, bychom se měli dobrat i jistých poučení. Protože postižení občané z kampeliček mě hojně navštěvovali v mé kanceláři, nutilo mě to zabývat se právě únikovými cestami. Rád bych se o tyto vzorce myšlení našich tunelářů v kampeličkách trochu podělil.
        Základní vzorec stál na tom, že za účasti zmanipulovaných družstevníků se vedení kampeličky dostalo s penězi družstevníků do jiných aktivit mimo zákon o kampeličkách. Tito pánové vštěpovali svým ovečkám, že příslušných vysokých úroků nelze dosáhnout běžnými podnikatelskými principy, které stanoví zákon, a že podmínkou vysokých úroků je právě odvedení peněz do příslušných dcerek a dalších navazujících společností. Vysvětlení, proč někteří vyšetřovatelé jsou zoufalí nebo stojí na místě, je na tom, že právě o rozhodnutí příslušných družstevních schůzí nebo valných hromad - má to stejnou právní sílu - drží tito pánové v rukou usnesení a mávají jím před nosem vyšetřovatelům.
        ***
        Čili cesta, jak alespoň někoho postihnout, by byla v tom, kdyby se postižení družstevníci svědecky opřeli o to, že byli podvedeni, zmanipulováni. Oni byli nejprve zmanipulováni, a teprve potom okradeni. Příslušní tuneláři jsou dnes kryti usneseními svých družstev. Z takové pozice ovšem na ně vyšetřovatel příliš nemůže, proto se vyšetřování vleče, proto je málo těch skutečně stíhaných, protože právě tento princip, použitý tak, jak jsem vám ho popsal, vyšetřovatelům neumožňuje příslušná obvinění. Čili nejen v případě družstevních záložen, v případě všech nepovedených, řekněme legislativních kroků budeme muset vždycky uvážit fenomén bezpečnosti, fenomén, který by měl být zazděný i do zákonů nesouvisejících nebo přímo nemajetkových, ale měl by být prioritní s ohledem na bezpečnost občanů a jejich majetku.
        Děkuji vám.