Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené dámy a pánové, poslanecký návrh zákona, kterým se mění zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, si klade za cíl vyjmout provozovatele veřejných telekomunikačních sítí a provozovatele telekomunikačních služeb z působnosti zákona o zadávání veřejných zakázek. Vláda ČR na jednání své schůze dne 26. července 2000 projednala a posoudila návrh zákona a vyjádřila s tímto návrhem nesouhlas, viz tisk 673/1.
        Vážené dámy a pánové, dovolte mi krátký historický exkurz. Novela zákona o zadávání veřejných zakázek, která nabyla účinnosti dne 1. 6. 2000, zákon č. 28/2000 Sb., si podle důvodové zprávy kladla za cíl přiblížit tuzemskou právní úpravu předpisům Evropských společenství. Obávám se však, že implementovala nesprávně směrnici Rady č. 93/38, podle které postupují provozovatelé telekomunikačních sítí a provozovatelé telekomunikačních služeb v případě zakázky, kdy cena bez DPH přesáhne za a) 5 milionů ECU u prací, za b) 600 tisíc ECU u dodávek a služeb v telekomunikacích, za c) 400 tisíc ECU u dodávek a služeb v ostatních případech, zatímco novela zákona o zadávání veřejných zakázek podřídila režimu směrnice veškerou činnost provozovatelů, aniž by ji jakkoli rozčlenila.
        Navíc se vláda ukázala být papežštější než papež, když nevzala v úvahu ani oznámení Komise Evropské unie ze dne 12. května 1999, kterým byl prakticky celý sektor telekomunikací včetně veřejných telefonních služeb vyňat z působnosti směrnice.
        ***
        Vážené dámy a pánové, přiznám se, že jako zpravodaj jsem se při hledání stanoviska neřídil ani tak směrnicí Rady č. 93/38/EHS, ale raději zdravým selským rozumem. Jak známo, zákon o zadávání veřejných zakázek si klade především za cíl zefektivnit investice financované z veřejných prostředků a ochránit je před nekalým jednáním, a to jak na straně zadavatele, tak na straně uchazečů. V případě provozovatelů telekomunikačních sítí - a zde by bylo na místě zdůraznit, že se jedná především o Český Telecom - nemůžeme hovořit o žádném financování z veřejných zdrojů, protože žádné veřejné zdroje Telecom přímo nevyužívá. Hlavním zdrojem jeho příjmů jsou příjmy za služby za ceny regulované Ministerstvem financí. Pokud tedy bude Telecom, který je z jedné třetiny privatizován a který v dohledné době bude privatizován zcela, mrhat svými prostředky při zadávání zakázek, pak mu to pouze zvýší jeho náklady a sníží jeho zisk. To je ovšem problém jeho vlastníků, nikoliv daňových poplatníků nebo veřejné sféry. Ti budou nadále do doby plné liberalizace nakupovat služby od Telecomu za nezměněné a regulované ceny.
        Mimochodem, v této souvislosti mi dovolte připomenout, že veřejnoprávní rozhlas a televize nespadají paradoxně do působnosti zákona, ačkoli do nich ročně teče kolem 7 mld. Kč veřejných prostředků placených formou účastnických poplatků.
        Jako zpravodaji mi to nedalo a zajímal jsem se o systém zadávání zakázek v Telecomu před nabytím účinnosti poslední novely zákona o zadávání veřejných zakázek, která zahrnula do působnosti zákona provozovatele veřejných telekomunikačních sítí a telekomunikačních služeb. Dámy a pánové, mohu vás ujistit, že interní systém zadávání zakázek v Telecomu je zřejmě v důsledku částečné privatizace Telecomu dokonalejší z hlediska účinnosti investic, než vyžaduje zákon. Jako příklad mohu uvést systém hodnocení dodavatelů, a to především na základě kvality a včasnosti dodávek, o kterém zákon vůbec nehovoří a který je přitom pro každou firmu nesmírně důležitý.
        Zákon o zadávání veřejných zakázek nechrání tedy v případě provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí a telekomunikačních služeb ani občana, ani veřejné finance. Pouze prokazatelně komplikuje zadávání zakázek v celém sektoru telekomunikací, a tím zvyšuje náklady na pořizování investic. Jako konkrétní příklady negativních dopadů zákona na sektor telekomunikací mohu uvést například možnost zneužívání námitek proti úkonům zadavatele, povinnost aplikovat zákon i na nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje, a to včetně pronájmu zařízení, povinnost předložit nabídku kromě jiného jazyka vždy i v českém jazyce, která odrazuje některé zahraniční dodavatele, příliš dlouhé termíny pro zpracování nabídek, nemožnost uzavírat rámcové smlouvy, povinnost zveřejňovat výsledky soutěže, která nabourává institut obchodního tajemství, požadavek nabídky v korunách, který může výrazným způsobem zvýšit cenu z důvodu zakalkulování kursového rizika, velkou administrativní náročnost zadávání zakázek, problémy při navazování strategických partnerských vztahů, nemožnost zavedení E-business procesů, a to ani u položek netelekomunikačního materiálu, nemožnost postupovat jednotně v rámci nadnárodních aliancí.
        Určitě by se našla řada dalších oblastí, kde zákon negativní působí na rozvoj telekomunikací.
        Z důvodů, které jsem uvedl, ale především z důvodu toho, že aplikace zákona o zadávání veřejných zakázek na sektor telekomunikací nechrání občana ani veřejné finance, doporučuji sněmovně propustit návrh zákona do druhého čtení a ve shodě s organizačním výborem přikázat ho k projednání hospodářskému výboru. Děkuji za pozornost.