Vážená paní předsedající, dámy a pánové, referendum je jistě jednou z nejvýznamnějších forem uplatňování přímé demokracie v soudobých systémech demokracie zastupitelské. Jejím ideovým základem se stala koncepce všeobecné vůle a svrchovanosti lidu vyjádřená Jean Jacques Rousseauem.
        Ústava České republiky ve svém článku druhém odstavci druhém otevírá možnost využití referenda a zmocňuje ústavní zákon, aby upravil, kdy lid vykonává státní moc přímo. Toto ustanovení je podle mého názoru nutné vykládat v přímé souvislosti s článkem 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví: "Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců."
        Nezbývá mi, než konstatovat, že v této oblasti, tedy naplnění tohoto práva občanů, které přímo vyplývá ze skutečnosti, že lid je zdrojem veškeré státní moci, je Česká republika svým občanům velmi dlužna. Jsem přesvědčena o tom, že uplatňování prvků přímé demokracie je součástí civilizačního procesu a že přímá demokracie jako doplněk demokracie zastupitelské bude mít v hospodářsky, sociálně a kulturně vyspělých státech stále větší význam.
        Jsem poslankyní čtyři roky. Projednávaný návrh je za tu dobu již šestým nebo sedmým návrhem ústavního zákona o referendu, ale je to první návrh vládní. Tento vládní návrh zřejmě vychází ze zkušeností, z diskusí, které probíhaly k obdobným návrhům zde v Poslanecké sněmovně, ale i ve výborech, a je podle mého názoru návrhem velmi umírněným, velmi kompromisním, a to zcela zřejmě s cílem zajistit průchodnost oběma komorami Parlamentu České republiky.
        Můžeme mít k tomuto návrhu konkrétní připomínky, a to jak z hlediska okruhu otázek vyloučených z referenda, případně k okruhu subjektů oprávněných k návrhu na vyhlášení referenda, příp. i k velmi přísným - podle mého názoru - podmínkám pro přijetí návrhu v referendu. To vše jsou však podle mého mínění otázky určené k podrobné diskusi v příslušných výborech.
        Nechci již připomínat existenci rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy, ale chci vyjádřit přesvědčení, že i u nás došlo v této souvislosti k posunu v přístupu k této závažné problematice. K tomu mě vede i určité srovnání vystoupení některých představitelů - a dovolte mi velmi zjednodušené označení - představitelů pravice k této problematice. Při projednávání poslaneckého návrhu ústavního zákona o referendu v roce 1997, tehdy návrhu poslanců České strany sociálně demokratické, tehdejší zpravodaj, člen strany vládní koalice, jejíž stanovisko k návrhu bylo samozřejmě negativní, jakousi srovnávací část svého vystoupení začínal slovy "Nehledě na to, že některé evropské státy nemají referendum vůbec" a věta pokračovala, zatímco naproti tomu při poslaneckém návrhu z loňského června obdobná srovnávací pasáž z úst zástupce navrhovatelů, rovněž představitele pravice, začínala slovy "Chci tedy upozornit na to, že v Evropské unii z patnácti členských států je referendum součástí ústavního systému ve dvanácti zemích, z toho v jedenácti psaných ústavách, ve dvanácté zemi, tj. Velká Británie" a věta pokračovala.
        Dámy a pánové, jsem přesvědčena i o tom, že předložený návrh odpovídá ústavnímu zakotvení přímé demokracie, z jehož dikce vyplývá, že ústavní zákon má být použitelný na neurčitý okruh případů. Dále jsem přesvědčena o tom, že je naší povinností umožnit občanům vykonávat za podmínek stanovených ústavním zákonem státní moc přímo.
        Děkuji vám za pozornost.