Paní předsedající, členové vlády, milé poslankyně, vážení poslanci, ctěná veřejnosti, asi vytleskávačům neudělám příliš radosti, protože si myslím, že po těch minimálně třech týdnech poměrně živých událostí myslím, že deset hodin strávených v Poslanecké sněmovně není příliš mnoho času. Ano, sešli jsme se, abychom projednávali zprávu Rady ČT o současné situaci v České televizi. Ano… (Hluk v sále.) Ano, tuto zprávu jsme zcela logicky rozšířili na situaci v České republice. Svým způsobem jsme tak trochu Radu ČT, možná někdy i Českou televizi, vynechali. Ona totiž v uších celé země znějí slova, slova o svobodě slova. A já záměrně nebudu ani hájit, ani kritizovat konání Rady ČT, ani legálního vedení ČT, ale ani samozvaných vzbouřenců. Slyšíme nejen zde, ale odevšad, že zlé strany způsobily omezení svobody slova. Slyšíme, že někteří říkají: my jsme z těch hodných stran, z těch stran, které nejenže svobodu slova ctí, respektují a vyzdvihují, ale i opečovávají. Současně se tváříme, že jednáme o České televizi, a ať už záměrně, nebo nevědomky mlčíme o české parlamentní demokracii.
        Dnes dostal parlament do vínku rozhodnutí o schválení či neschválení, resp. vzetí na vědomí či nevzetí na vědomí zprávy Rady ČT, dostal do vínku rozhodnutí o doporučeních či nedoporučeních na radu či ředitele ČT. Mimochodem, mám pocit, že nad rámec, když už ne nad ducha zákona o České televizi. Ale co naše demokracie? Jak je možné, že jsme za ta léta nenalezli účinnou ekonomickou kontrolu utrácení peněz České televize? Omlouvám se nepřítomnému panu poslanci Zaorálkovi, ale myslím, že Josefu Novákovi je vcelku jedno, zda je to oněch Langerových 50 mld., nebo Zaorálkových 34 mld. Myslím, že je to velmi velká suma a že jsme zde věnovali hádání o výši deficitu státního rozpočtu každoročně poměrně více času než této sumě. Jak je možné, že neumíme oslavit vítězství, ale také unést porážku? Jak to, že na sebe sebemrskačsky chodíme žalovat do zahraničí? Jak je možné, že během dnešní rozpravy bývalá ministryně prohlásí, že zastánce jiných názorů lze jen těžko považovat za demokraty? Nemyslím, že svoboda slova je ohrožena, pokud ji někdo nepřekřičí. Jen máme problém rozlišit mezi svobodou slova a zodpovědností za slovo a to bohužel není problém jen novinářů, ale i nás politiků.
        O čem jsem ale přesvědčen, že je ohroženo, to je podle mne parlamentní demokracie. Ne proto, že lidé nás politiků mají někdy plné zuby, ne proto, že jsme nevyměnili politický styl, po kterém někteří z nás volají, ne proto, že neřešíme problémy, anebo že jsme je nevyřešili dobře, ale prostě proto, že se nesnažíme vysvětlit komplikovanost života, ale snažíme se vnutit někomu neexistující jednoduchost našeho řešení, které mnohokrát doufáme, že ani nebudeme muset realizovat. Nebojím se ztráty svobody slova, vždyť každý svůj názor v minulých dnech koneckonců mohl v pohodě vyjádřit. Bojím se neschopnosti politiků uznat výsledek voleb, bojím se populismu, bojím se ztráty soudnosti, bojím se neochoty naslouchat politickému soupeři, bojím se fanatismu. A fanatismu jsem v poslední době v mnoha očích viděl poměrně dost. Říkám na rovinu, že po té přehršli invektiv na politiky, poté, co vtipy o politicích předčí vtipy o policajtech, se mi skoro chce zvolat: vzbouřenci, vezměte si Českou televizi, různé aktivity, různě nazvané a stejnými aktivisty prezentované - vezměte si ten parlament, vezměte si ten stát! Jsem totiž přesvědčen, že řada z nás má v sobě daleko více pokory než vy. Možná, že jenom než vy si myslíte. Zvolat se mi chce, ale neučiním tak. To by totiž byl konec parlamentní demokracie, to by vzala parlamentní demokracie zasvé.
        A protože projednáváme zprávu o České televizi, byl bych hrozně rád, abychom si uvědomili jedno zásadní. Česká televize nesmí sloužit politikům, ať už těm nebo oněm, nebo třeba jako noclehárna. Česká televize nesmí sloužit zájmovým skupinám, Česká televize musí sloužit koncesionářům. Budu rád, když si toto uvědomíme při konstrukci volby Rady České televize.
        Děkuji za pozornost.