Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, nemám snadný úkol, protože tady zazněla spousta velmi závažných věcí, i když většina z nich mimo zadání a mimo téma té souhrnné zprávy. Nicméně tak závažných, že na ně není možné nereagovat. Současně jsem si vědom toho, že času je málo a že vaše pozornost je upjata jiným směrem.
        Chci zdůraznit, že existují samozřejmě rozdílné scénáře rozšíření EU od přijímání zemí po skupinkách až po - jak tady už zaznělo - velký třesk, big bang. Zatím není jasné, jak rozšíření EU bude vypadat.
        Nicméně dovolil bych si být mnohem optimističtější než někteří poslanci. Tady mám na mysli zvláště vystoupení pana poslance Svobody z minulého týdne. Jsem skutečně přesvědčen o tom, že ČR patří mezi nejlépe připravené země a její místo, pevně věřím, bude mezi skupinou zemí, které budou vstupovat do EU jako první. A samozřejmě bych mohl toto tvrzení podložit řadou argumentů, ale to bychom tu byli až do večera. Doufám, že se najde další možnost v prostorách parlamentu pro takovouto závažnou diskusi.
        Vstoupit do EU mezi prvními zeměmi je hlavním cílem ČR jako celku a musím zdůraznit, že to je i hlavním cílem této vlády, i když - a přiznám se, že to nechápu - bůhví proč nás někteří poslanci včetně pana poslance Svobody podezírají z toho, že jednáme jen pod tlakem EU, což považuji za skutečně nepochopení, za absurditu, za nesmysl. Není pravda, že vláda chápe proces příprav členství v EU jako úkol zadaný zvenčí, jako úkol vnucený, jako něco, co nám není vlastní, co sami nechceme. Naopak jsme právě přesvědčeni o tom, že potřebujeme zmodernizovat naši společnost, naši zemi, a že řada věcí, které potřebujeme splnit, abychom vstoupili do EU, jsou přesně ty věci, které potřebujeme k tomu, abychom se stali moderní, prosperující, demokratickou zemí, abychom se mohli zařadit do demokratické evropské rodiny. Jsem přesvědčen o tom, že nehrozí nebezpečí, že po vstupu do unie budeme, jak říkal pan poslanec, spíše kulhajícími kandidáty a spíše trpěnými členy. Naopak jsem přesvědčen, že budeme plnoprávnými členy, kteří se budou aktivně účastnit i spolurozhodování o tom, jak bude příští Evropa vypadat.
        A už nerozumím odkazu na roli, kterou dnes hrajeme v Severoatlantické alianci. V Severoatlantické alianci přes veškeré problémy, které máme my, ale i další země Severoatlantické aliance, jsme zemí respektovanou, což naposled tu zdůraznil generální tajemník aliance lord George Robertson.
        Vláda i parlament několikrát potvrdily skutečnost, že vnímáme vstup do EU jako něco, co je zcela v souladu s národními zájmy. Proto mě překvapilo, že tady někteří poslanci začali řešit problém, o kterém jsem se domníval - zcela evidentně naivně - že si tento parlament tohoto státu vyřešil na začátku roku 1996, kdy tehdejší vláda podala přihlášku do EU.
        ***
        Najednou v rámci diskuse o souhrnné zprávě tu zazněly otázky, které skutečně měly zaznít před několika lety a které začaly zpochybňovat, zda je pro nás správné vůbec usilovat o členství v EU.
        Jsem ochoten se takovéto diskuse zúčastnit, považuji to za důležité, i když si myslím, že to má mnoho a mnoho let zpoždění, a je škoda, že odpovědi na tyto otázky nejsou k dispozici poslancům. Je potom tristní kritizovat, že to není jasné řadě občanů, pokud to není jasné v zákonodárném orgánu. Ale kritizovat vládu za to, že to nezahrnula do souhrnné zprávy, považuji za nepochopení a za něco, co měl parlament, pokud takto si to přál, vyřešit ve chvíli, kdy vláda dostala zadání, co v té souhrnné zprávě mělo být.
        Přestože jsem přesvědčen spolu s celou vládou, že je v našem zájmu udělat vše pro to, abychom dosáhli cíle, tedy vstupu jako plnoprávný, aktivní člen do EU, nikdy jsem neřekl, že to znamená za každou cenu. Naopak. I za tímto mikrofonem jsem několikrát vysvětlil, že tomu tak není, a snažil jsem se definovat, kde ty mantinely jsou.
        Při formování pozic České republiky v letech 1997 až 1998 byly identifikovány oblasti, kde bude zapotřebí požádat o dočasný odklad aplikace komunitárního práva, tj. o tzv. přechodná období. Důvody žádostí o přechodná období byly a jsou různé: finanční náročnost, sociální dopady, dopady na cenovou hladinu či politická citlivost. Vláda přistupovala k identifikaci žádostí oblastí s tím, že přechodná období je zapotřebí prosazovat pouze a skutečně tam, kde je to nevyhnutelné. Nedomnívám se, že by Česká republika v porovnání s ostatními kandidátskými zeměmi žádala o mnohem více přechodných období. Nicméně určitý prostor pro redukci těchto přechodných období se vytvořil v souvislosti s přípravou aktualizovaného mandátu.
        Hlavním úkolem příprav mandátu bylo opětovně prověřit pozice České republiky s ohledem na vývoj české společnosti, na stav vyjednávání s EU a na zkušenosti, které jsme za ty dva roky jednání nabyli. Jak jsem zde zmínil před týdnem, naším cílem bylo zejména identifikovat přechodná období, na nichž Česká republika musí trvat, nadále trvat, a jejichž argumentace musí být dopracována, a dále určit, která přechodná období jsou již překonaná či nepotřebná. Po mnoha, zdůrazňuji, mnoha diskusích s resorty, se sociálními partnery včetně tripartity i s mnoha poslanci tohoto ctěného sboru jsme dospěli k názoru, že existuje možnost seznam přechodných období zkrátit. Ukázalo se, že některá přechodná období nejsou vyjednatelná, a tudíž nemá smysl se jimi zabývat v rámci jednání s EU, nýbrž je nutné hledat jiné možnosti než přechodná období. To neznamená se tohoto principu vzdávat.
        Rovněž na základě řady konzultací s Evropskou komisí byla vyjasněna interpretace daného acquis, v některých případech se ukázala původní interpretace České republiky striktnější - životní prostředí. Dovedu si odhadnout do budoucna, že pravděpodobně do toho bude patřit i sociální politika, otázka bezpečnosti práce. Rovněž postup harmonizace legislativy na straně České republiky vytvořil možnost pro stažení či zkrácení žádosti o přechodná období. Tady mám na mysli energetický zákon, který jste vy, paní poslankyně a páni poslanci, odhlasovali. Za to je vám zapotřebí vyslovit díky, ale je třeba na to nezapomenout.
        A proto se divím těm poslancům, kteří nás dnes tady za tímto mikrofonem kritizovali, že jsme stáhli přechodná období týkající se liberalizace trhu s elektřinou a s plynem, když skutečně tu platí zákon, který jste odhlasovali, a tuto žádost činí zcela bezpředmětnou a její prosazování by bylo pak spíš důvodem k úsměvu či zdvižení obočí, jestli pravá ruka ví, co dělá levá.
        V žádném případě se nemohu ztotožnit s názory, že činíme ústupky Evropské unii. Zrušení žádostí o přechodná období v tomto případě jsou spíše v zájmu České republiky. Všechna tato přechodná období byla spíše technického rázu a jejich zrušení - a teď tady odpovídám na otázky řady poslanců - nebudou mít nepříznivý vliv na ekonomiku České republiky, ba v některých případech spíše naopak. Například o pozitivních dopadech rychlejší liberalizace trhu s elektrickou energií či s plynem lze stěží pochybovat.
        Znovu opakuji, že obecně lze konstatovat, že se Česká republika vzdala pouze těch přechodných období, která jsou technického rázu, anebo v těch případech, kde lze najít jiné řešení, a jsem skutečně ochoten, ale to záleží spíše na vaší trpělivosti, seznam všech sedmi přechodných období tu mám a mohu i číst vám argumenty, proč jsme se jich vzdali.
        Nemá ovšem pravdu pan poslanec Zahradil, který tu asi minulý týden nebyl anebo špatně poslouchal, když tu tvrdil, že jsem utajil nejenom před touto Poslaneckou sněmovnou, ale i před veřejností, světem či kýmkoliv jiným, jaká přechodná období jsme zrušili. Naopak, přestože jsem se omluvil, že tím zdržuji, jsem všech sedm tady posledně četl a shrnul jsem důvody. Jsem ochoten přečíst i zde tyto důvody i detailně.
        Není tedy pravda - znovu opakuji a vyhrazuji si takovéto podezření - že jsem jakékoliv takovéto informace utajoval. Stačí se podívat na stenozáznam z minulého týdne.
        Zrušení přechodných období nepřináší tedy, jak říkám, žádné zásadní dopady na státní rozpočet, či dokonce na sociální dopady.
        A sám jsem si, vážení poslanci z řad KSČM, zcela jistě vědom, že vstup do EU či některá opatření budou mít i sociální dopady, a podezírat mě, že to nedoceňujeme nebo ignorujeme anebo že tento fakt zatajujeme, považuji za nehoráznost. Budeme se tomu samozřejmě věnovat, ale v této souhrnné zprávě zase to zadání nebylo. Jsem ovšem ochoten na to i detailně reagovat. Záleží mi na zmírnění sociálních dopadů stejně tak jako vám. Těchto sedm zrušených přechodných období rovněž nebude mít žádný dopad na zaměstnanost.
        Domnívám se, že tedy není důvod politizovat technické žádosti o přechodná období, je zapotřebí se soustředit na podstatu věci. A rád bych zdůraznil, že určitě existují přechodná období, která mají politický charakter a o kterých je zapotřebí diskutovat. Tady mám na mysli např. omezení nákupu vedlejšího bydlení a zemědělské půdy a lesů. A o této otázce bych uvítal politickou debatu, vaše argumenty pro či proti.
        V této otázce bych chtěl ještě doplnit, že jsem si samozřejmě vědom toho, že existuje snaha spojovat otázky volného pohybu kapitálu a osob. Je to atraktivní, je to přitažlivé a má to svoji jistou logiku. Ale upozorňuji, že tento přístup nepodporuji. Je v našem zájmu, v zájmu dobrého, úspěšného výsledku negociací - a tyto věci jsou stále na stole k jednání, nic nebylo podepsáno, stvrzeno, natož na věky věků - je v našem zájmu tyto záležitosti od sebe oddělit.
        K diskusím o přístupových jednáních bych rád sdělil, že se vláda nebránila ani nebrání žádné diskusi. Mnohokrát jsem vás sám či státní tajemník pro evropské záležitosti Pavel Telička informoval o našich pozicích, které byly vytvářeny postupně od r. 1998, a to jak v rámci projednávání pozičních dokumentů ve výborech, nebo v rámci neformálních setkání. Nepamatuji si, že by někdo vyjádřil námitky či návrhy na snížení či zvýšení počtu přechodných období, změny jejich délky apod.
        ***
        Ale rozhodně vítám, že se přístup k evropským záležitostem mění a že se tyto stávají předmětem kontinuálního zájmu politiků, včetně poslanců a poslankyň i veřejnosti.
        Nemohu souhlasit ani s názorem, že se česká vláda bila v prsa, jak uhájí několik desítek přechodných období, a nyní od nich ustupuje, aby zůstala v pelotonu nejlepších kandidátských zemí. Cituji ze stena z minulého týdne. Opět zdůrazňuji, že vláda požádala o přechodná období pouze tam, kde to považovala za nutné. Nebudu se opakovat, že seznam byl redukován z důvodů, které jsem vysvětlil.
        Domnívám se, že bychom hazardovali, pokud bychom se nechali dotlačit do jakési soutěže krásy kandidátských zemí v zájmu rychlého vstupování do Evropské unie. Do této hry se zásadně odmítám nechat vmanévrovat. Rovněž odmítám tezi, kterou využívají některé kandidátské země, a to, že zvyšující se počet předběžně uzavřených kapitol bude znamenat rychlejší vstup do Evropské unie. To je iluze. Není tomu tak, naopak. Bohužel i díky negociacím nemohu teď sdělit detaily, které jsem skutečně sdělil na uzavřeném jednání jedné z mnoha pracovních snídaní, které mám s představiteli všech poslaneckých klubů politického spektra, kdy jsem dal příklad jedné kapitoly, o níž jsem přesvědčen, že v nejbližších týdnech budeme moci uzavřít, ale uzavřeme ji bez ústupků, které udělaly jiné kandidátské země, které tu samou kapitolu uzavřely o několik měsíců dříve, ale budou za to platit vyšší cenu, protože ji uzavřely s ústupky, na které jsme my nepřistoupili.
        Počet předběžně uzavřených kapitol nemá zatím žádnou vypovídací hodnotu. To nedávno potvrdil i generální ředitel pan Landaburu.
        Kladu si otázku, za jakou cenu země, která se rychle vzdá svých přechodných období, do Evropské unie vstoupí. Česká republika se chce těmto já tomu říkám pastím vyhnout. Naším cílem je vyjednat co nejlepší podmínky vstupu do unie, ale to neznamená maximum přechodných období.
        Na druhou stranu, jak už jsem naznačil, počet přechodných období, která teď navrhujeme, zcela určitě není konečný. Nelze vyloučit, že se možná v blízké době v procesu negociací některé další požadavky prokáží jako málo průkazně odůvodněné, a tudíž nevyjednatelné.
        Teď mi dovolte alespoň na některé věci, které tu zazněly dnes, reagovat.
        Je samozřejmě, jak říká pan poslanec Zahradil, důležité vědět, na základě jakých analýz byla přechodná období formulována, a základní principy těchto analýz jsou k dispozici, můžeme je poskytnout, ale do detailů skutečně nemohu jít, protože by to negativně ovlivnilo naši vyjednávací taktiku. To by se musel parlament rozhodnout, já bych to samozřejmě respektoval, zda chcete býti průběžně informováni o všech argumentech, všech analýzách, taktikách každého období, ale potom nevyjednáme nic. Anebo budete chtít od vlády, aby vyjednala přechodná období, aby vyjednala nástup do Evropské unie tak, jak to odpovídá našim zájmům, a pak je třeba respektovat to, co pan poslanec Zahradil sám uznal, že je negociační taktika.
        Jinak bych chtěl zdůraznit, že veškeré výtky, výhrady, námitky vítám, považuji je za přijatelné a takovouto diskusi vítám. Omlouvám se z tohoto místa - už tu není - panu poslanci Zahradilovi. Pokud můj úsměv během jeho vystoupení pochopil jako pošklebování, nebylo tomu tak, chtěl jsem tím vyjádřit radost nad sdělením, že všechny politické strany v tomto parlamentu jsou vskutku proevropské. Bylo to špatně pochopeno, omlouvám se.
        Pokud jde o postoj k Chartě základních práv a svobod - naprostý souhlas, že je třeba o tom diskutovat, i když znovu opakuji, toto nebylo zadání, aby to bylo zahrnuto do souhrnné zprávy, jistě pro to ale najdete prostor, ale jsem přesvědčen, že vláda má právo, a to i menšinová vláda, má právo formulovat svůj názor na Chartu základních práv a svobod. To není v rozporu s tím, že bych uvítal diskusi o této důležité chartě a vůbec vizi, jak má příští Evropa vypadat, diskusi v parlamentu napříč politickým spektrem.
        S vystoupením pana poslance Zvěřiny mohu jen souhlasit, ale to neznamená, že s každou poznámkou. Jistě se nebude pan poslanec divit, že s jeho kritikou zákona o státní službě asi souhlas nevyslovím, ale jinak prakticky z 99 procent s tím, co tu řekl, se mohu ztotožnit. Je to příklad věcné racionální diskuse, kterou bych vítal a která skutečně má smysl.
        Pokud jde o možnost pokračovat v této závažné diskusi, tak bych chtěl využít poznámek pana poslance Zvěřiny, který poukázal na to, že v květnu bude vláda schvalovat aktualizovaný program národní přípravy. Jsem ochoten samozřejmě předložit jej včas výboru, jemuž pan poslanec Zvěřina předsedá, a nechat na něm nebo na výboru, aby našel prostor pro důležitou diskusi, která by ovšem měla zahrnout i poslance z resortních výborů, jichž se např. některá závažná a citlivá přechodná období týkají. Mám na mysli např. zemědělství apod.
        Není pravda - to už tu ale zaznělo - že by neformální jednání s představiteli důležitých výborů či poslaneckých klubů nepokračovala. Naopak, pracovní snídaně pokračují, poslední byla včera.
        Pokud jde o sdělení cen, už se mě na to jeden poslanec nedávno ptal, kolik bude stát rohlík, až vstoupíme do Evropské unie. Já to skutečně nevím a jsem hluboce přesvědčen o tom, že to neví ani nejlepší prognostik. I Agrární komora může dát jedno velké rozpětí. Tady bylo citováno rozpětí 25 až 50 %, jiní citují i větší. Nevím ani přesně, kdy vstoupíme, nevíme, jaké budou cenové relace v té době, proto by to bylo střílení od boku. To neznamená, že není naší povinností všechny analýzy monitorovat, studovat a na tyto možné dopady se podle toho připravovat.
        K argumentu, který tu zazněl mezi poslancem Zahradilem a poslancem Zaorálkem, musím říci, že vskutku nebylo řečeno, že jsme stáhli některá přechodná období, protože byla špatně argumentována, slabě argumentována na základě toho, co přišlo z resortů. Tomu tak nebylo a toto bylo nepochopeno. Ale bylo řečeno, že z resortu občas dostáváme žádosti o přechodná období, která jsou skutečně slabě nedostatečně argumentována, a proto jsme je nepředložili.
        Nesouhlasím s tím, že jsme si neujasnili a nedefinovali, co je náš národní zájem. Udělali jsme to mnohokrát, budeme to dělat i permanentně a například při definici aktualizovaného mandátu, který je hřištěm, v jehož rámci se vyjednávači smějí pohybovat, u každého přechodného období jsme si samozřejmě ujasňovali, co je naším národním zájmem. Doporučuji i panu poslanci Zahradilovi si důkladně přečíst národní program a především i příští aktualizovanou formu. Z důvodů i časových nebudu zacházet do všech detailů některých jeho argumentů, na něž národní program poskytuje odpověď. Ale nemohu souhlasit s tím, že se tu říká "Irsko byla jediná země, která profitovala ze vstupu do Evropské unie".
        ***
        Španělsko, Portugalsko - a musím říci, že byť některé aspekty neplnily tak, jak to od nich unie očekávala, neznamená to, že by Řecko výrazně neprofitovalo ze svého vstupu do Evropské unie. A samozřejmě z těch nově vstoupivších zcela evidentně profitovalo Finsko.
        Není rovněž pravda, že by po vstupu kterékoli země došlo k odlivu investic, že by tam investice přicházely jen před vstupem a po vstupu se stěhovaly do nějakých tzv. stabilnějších zemí. Žádný takový precedent neexistuje.
        Není rovněž pravda, že je chybou vlády - to mě tedy nesmírně zarazilo a musím se přiznat, že mi chvilku trvalo, než jsem ten argument pochopil - že se nyní navrhuje, že Česká republika bude mít kromě 12 míst v radě pouze 20 poslanců, kdežto některé státy, které mají stejný počet obyvatel, budou mít poslanců 22. Dověděl jsem se od pana poslance Payna, že to je důkaz neschopnosti vlády, která to špatně vyjednala. Musím říci, že tady jde o hluboké nedorozumění, protože my jsme ještě ani nezačali jednat. Vláda nikdy o počtu českých parlamentářů v Evropském parlamentu jednat nezačala. Není pravda, že to je podepsáno dokonce, jak říká pan poslanec, na věky věků. To už nelze změnit. Naopak, lze to změnit, až to jednání začne. To jednání skutečně začne a my jsme na něj dobře připraveni. Už jsem samozřejmě upozornil i naše kolegy v členských státech EU, jaká naše pozice - a jistě taková pozice bude i maďarská - bude, a musím vám už dnes říci, že řada členských států nás ve snaze získat stejný počet poslanců, jako mají země s podobným počtem obyvatel, podpoří. Ale nepředbíhejme, dejme možnost vládě, ať to vyjedná. Nic jsme nevzdali.
        Pokud jde o celní unii se Slovenskem, o tom jsem tady už hovořil minulý týden. Je to samozřejmě jedno z přechodných období, kterého jsme se vzdali po dohodě se Slovenskem, i když je pravda, že Slovensko se ho vzdalo o něco dříve než my. Ale to jsou maličkosti. Není pravda, že to bude mít ten dopad, že drasticky, radikálně, významně či jakkoli klesne náš export na Slovensko a že uvolněný trh obsadí Evropská unie. Jaká Evropská unie? V tu dobu bude Česká republika členem Evropské unie. Jsem přesvědčen, že si naši pozici na slovenském trhu udržíme. Dopad EU bude především na jistý druh zemědělských produktů a tady jsem přesvědčen - a máme to projednáno jako princip se slovenskými kolegy - že je možné dosáhnout konkrétní specifické dohody tak, abychom na tom nebyli škodní.
        Ano, samozřejmě, Evropská unie není Severoatlantická aliance, není to vojenská aliance, ale argumentovat tím, že vstup do EU nezvýší bezpečnost členského státu, považuji za nepochopení bezpečnostní dimenze EU, která tam zcela určitě je. Není náhodou, že žádný členský stát Evropské unie nebyl nejen napaden, ale nikdy ohrožen.
        Ano, český občan má právo vědět, proč chceme vstoupit do Evropské unie, jaký to bude mít dopad i jak vyjednáváme. I proto v rámci komunikační strategie Ministerstva zahraničních věcí publikujeme řadu věcí, i proto vyjednáváme s televizí, aby se více programů dostalo do televize, i proto v jednotlivých městech naší republiky probíhají neustále kampaně. Nemohu za to, že někteří poslanci si ty materiály buď pořádně neprostudovali, anebo jim věnovali špatnou pozornost, anebo dokonce některé věty v nich obsažené špatně interpretují. Budu i nadále podporovat plnou informovanost českých občanů právě proto, že jsem příznivcem referenda o vstupu do EU. Ale k tomu referendu může dojít, to je přece pochopitelné, až poté, co ukončíme negociace a budeme moci občanům předložit výsledek těchto negociací, text smlouvy s vysvětlením, jaký to bude mít přesný dopad, a pak se zeptat, zda to pro ně bude přijatelné, nebo ne. Čili nyní hovořit o tom, že občané mají málo informací pro takovéto referendum, není zcela věcné.
        S velkým zájmem jsem vyslechl řadu argumentů jak pana poslance Payna, tak pana poslance Grebeníčka. To jsou ovšem věci, které skutečně - znovu opakuji - nebyly v zadání, jimž jsme vyhověli předloženým materiálem, tou souhrnnou zprávou. To jsou skutečně věci, které si tento parlament měl vyřešit nejpozději na konci roku 1995 či v lednu 1996. Pokud si je nevyřešil, můžeme znovu o těchto otázkách hovořit, ale kritizovat nás za to, že v materiálu nebyla informace - a tu chtěl i pan poslanec Ransdorf - kam Evropa směřuje, kam jde ta integrace, a tvrdit, že jsme to dokonce obcházeli, tak to v žádném případě. Jsem ochoten se této diskusi věnovat, ale to nebylo to zadání, které jsme od parlamentu dostali.
        Kritizovat nás za to, že tady nebyla informace, jakým způsobem vláda vytvoří nebo přispěje k vytvoření polštáře, aby ochránila nejohroženější skupiny obyvatel, a tím naznačovat, že nám nezáleží na sociálním dopadu… Záleží a budeme se snažit ten polštář vytvořit. Už dnes oceňuji, že 98 % strukturálních fondů je plně využíváno, a samozřejmě po vstupu finanční prostředky ze strukturálních fondů budou mnohonásobně větší a vláda, která v té době v České republice bude vládnout, doufám, bude moci těchto fondů a dalších prostředků využít právě k vytvoření tohoto polštáře. Ale je demagogické a neférové nás kritizovat, že to není v předloženém materiálu.
        Pan poslanec Grebeníček tvrdí, že tu není vůle a ochota vlády ukazovat složitosti dopadu vstupu do Evropské unie. Ilustruje to na tom, že v předložené zprávě není nic nového. To považuji rovněž za neférové, neodpovídá to zadání, ale v materiálu v rámci komunikační strategie a v diskusi, kterou vedeme a nadále povedeme s občany, budeme ukazovat jak pozitivní, tak ten - jsem přesvědčen, že krátkodobý - méně pozitivní či negativní dopad vstupu do Evropské unie.
        Měl bych toho ještě mnoho, ale respektuji váš čas i vaši trpělivost, takže v tuto chvíli skončím a vyhrazuji si právo se k některým věcem, pokud to bude nutné, vrátit v rámci podrobné diskuse.