Já jsem původně byl, dámy a pánové, nachystaný spíš s faktickou poznámkou, kterou řeknu na závěr, ale přece jenom dopředu řeknu několik věcných záležitostí.
        V první řadě si myslím, že kolega Benda nemá pravdu, když říká, že mu nikdo neodpověděl na otázku, jaký smysl vůbec dává zveřejňování rejstříku, informací. Já si myslím, že odpověď byla jasná, zazněla od pana ministra. Jedná se o ochranu třetích osob. Nevím, jaká diskuse se k tomu může vést, můžeme být nejednotní v názoru, ale odpověď tady zazněla.
        Druhá věc. Zaznělo tady několik nepřesností a já si nepamatuji, že by v ústavně právním výboru bylo konstatováno, že není možné brát movité věci do zástavy. To mně paměť slouží špatně, ale to by mně musela sloužit ještě hodně špatně, abych si nepamatoval, že něco takového zaznělo.
        Ale hlavně jsem chtěl říci věcně jednu záležitost. Já se shoduji s kolegyní Dundáčkovou na tom, že jsme v ústavně právním výboru dost debatovali o otázce, zda stanovit nebo nestanovit notářům nějaké lhůty. Věcně souhlasím s tím, že ano, tady jsme v souhlasném názoru, že notáři by měli mít stanovenu lhůtu. Pan navrhovatel toho názoru není. Potíž je ale v tom, že ani kolegyně Dundáčková, ani já jsme nebyli schopni v tomto směru předložit nějaký pozměňovací návrh. Takže kritika v tomto směru v obecné rozpravě ve druhém čtení mi připadá nepřípadná. Jestliže nějaký pozměňovací návrh na toto téma budu mít, tak s ním v podrobné rozpravě vyjdu, ale nekorektní je vytýkat navrhovateli, že nic takového neudělal, když to ani udělat nechtěl a chce to udělat někdo. Tak ať to klidně udělá.
        Faktická poznámka, se kterou jsem původně chtěl vystoupit. Já jsem rozpravu poslouchal velmi pozorně a pečlivě. Kolegyně a kolegové, měl jsem problémy slyšet. Prosím vás, buďte tak hodní a občas vyslechněte prosby předsedajícího a přestaňte tolik řvát. Je tady opravdu obtížně slyšet leckterý diskusní příspěvek.
        Děkuji.