Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, pan místopředseda vlády Špidla ve svém úvodním slově zmínil, že tyto tři body programu se začaly projednávat 1. března. Myslím si, že tato informace je velmi důležitá vzhledem k tomu, co říkal pak. Pan místopředseda Špidla zde hovořil, že jak u sněmovního tisku 792, tak u sněmovního tisku 793, tak u sněmovního tisku 794 je připraven na základě politické diskuse, která proběhla, která vedla k paragrafovanému znění, které lze ve druhém čtení předložit, předložit návrh, který opustí definitivu, který jinak vymezí práci generálního ředitele, který zachová lustrační zákon, který bude garantovat otevřenost. Jen se musím přiznat, že před sebou mám tyto tři tisky, nic jiného tato Poslanecká sněmovna nedostala. A proto bych byl velmi rád, abychom nediskutovali to, co neexistuje.
        Vážené dámy, vážení pánové, my jsme také vedli jednání. Ta jednání byla neúspěšná prostě proto, že pohled na svět je trochu jiný. Byl bych hrozně rád, aby ti, kteří podpoří tento návrh, tak aby věděli, co podporovali, aby nepodporovali pouze sliby, aby nepodporovali to, co podle mého názoru není černé na bílém. Protože bylo-li by černé na bílém, nepochybuji, že by to mohli dostat i ti, kteří neslíbili, že pustí zákon do druhého čtení.
        Proto nyní dovolte, abych hovořil o vládním návrhu zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech. Tento návrh se pokouší vyřešit kritiku pravidelných zpráv Evropské komise zaměřenou na kvalitu státní správy. Upřímně řečeno i my často kritizujeme kvalitu státní správy, ať už z hlediska kvality lidí, jejich znalostí, ochoty, neochotnosti, profesionality, nebo někteří dokonce i z titulu chybějícího zákona o státní službě. Ale dámy a pánové, nalijme si čistého vína. Byli jsme to my, kteří dali příslib Evropské unii o zařazení zákona o státní službě mezi priority vlády. Byla to vláda Tošovského, která tak učinila, aniž by se s tím vypořádala. A říkám na rovinu, že vládě sociální demokracie dala poměrně slušně horký brambor.
        Je ale otázkou, zda jít cestou, kterou nám sociálně demokratická vláda nastiňuje ve svém vládním návrhu. Je třeba si položit otázku, zda tím opravdu vyřešíme odvěký problém úřadu a jeho úředníků, kteří z hlediska teorie veřejné volby tak nemohou část rozdílu příjmů a výdajů úřadu použít pro svoji osobní potřebu, kteří drtivou část příjmů dostávají jinak než prodejem svého zboží, kteří nemohou výstup z úřadu nějakým jasným způsobem změřit. Je otázkou, zda vládou nastíněná cesta opravdu povede ke zvýšení efektivity práce úřadu, k cílené profesionalizaci státní správy a jejích jednotlivých účastníků.
        Základní otázka zní: Opravdu má celou státní správu řídit jediný služební úřad? Jediný služební úřad, který jakoby zajistí nezávislost na politicích a rozhodování o lidech převede na personalisty? Na personalisty, kteří se stanou nejmocnějšími z mocných, možná nezávisle? Úřad pro úředníky bude zajišťovat zdravotní péči, bude vytvářet podmínky pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmů. Nepřipomíná vám to něco? Tento tón socialismu zavane, obzvláště když si uvědomíme, že v čele tohoto úřadu by asi dnes stál pan Šlouf.
        Tón socialismu je vzápětí vystřídán duchem Rakousko-Uherska, když se dozvíme, jakých služebních označení může státní zaměstnance dosáhnout. Od referenta přes vyššího a vrchního referenta, radu, vrchního radu až po vyššího a konečně vrchního ministerského radu. Co víc si může úředník přát než jasné pojmenování funkce a hřejivou radost z povýšení? Ach, jak budou krásné vizitky v tomto státě!
        K nadějím, a doufám, že k očekávaným nadějím, patří i garantovaná délka dovolené šest týdnů, zvýšení tarifů - což samozřejmě znamená snížení výkonnostního, aby si uvědomili ti, co se těší. Bezplatná jmenovka, odchodné při řádném odchodu do důchodu ve výši - a nyní se držte - pěti platů. Navýšení důchodu o 7 až 30 % při pěti či dvaceti letech ve státní službě. Dokonce je z přílohy jasná i podoba služebního průkazu.
        ***
        Jasné ale není, kdo to vše zaplatí, resp. jasné je, protože nikdo jiný takový neexistuje, kdo by chtěl přispět. Je to tedy daňový poplatník. Daňového poplatníka dle materiálu tyto nadstandardy vyjdou až na 10 miliard korun. Slabou náplastí je, že z těchto 10 miliard se tři zase vrátí do státního rozpočtu. Autoři ovšem skromně nezapočítávají náklady na zvýšené důchody.
        O kvalitě dobrých úředníků nechci populisticky pochybovat proto, že znám nejen kvalitní, ale bohužel znám i jiné. Mnohokrát jsem byl svědkem, kterak méně schopný bere více jenom proto, že má více odslouženo, kterak hodnotící šlápne na hodnoceného jenom proto, aby nebyl předstižen. V zákoně o státní službě se nemůžeme vracet k hrazení celého pojistného, k definování 30 dnů dovolené pro státní zaměstnance, nemůžeme se vracet ani do Rakousko-Uherska, ani do socialismu. Zákon musí umožnit schopným uplatnit se ve státní správě, musí ocenit kvalifikované a současně úředníky vystavit konkurenci - konkurenci na trhu práce. Jinak dojde k zabetonování a nikdo nebude chtít dělat v soukromé sféře a tak státní správu živit. Copak by v normálním zaměstnání mohl mít automaticky delší dovolenou, jistotu postupu až do penze a vyšší důchod?
        Ano, Evropská unie na základě našeho návrhu na nás požaduje zákon o státní službě. Já osobně jsem přesvědčen, že zákoník práce, který jsme schválili, více než tyto požadavky splňuje, neboť ochrana je velmi vysoká. Současně také OECD žádá členské země, aby zahájily regulatorní reformu. K tomuto se přidal i evropský komisař zodpovědný za danou problematiku.
        Vážené dámy, vážení pánové. Nevracejme se do historie, ať už nedávné, nebo dávné, a mysleme více na budoucnost. Vážené dámy, vážení pánové, doufám, že při přemýšlení o budoucnosti podpoříte můj návrh na zamítnutí. Děkuji. (Potlesk části sálu.)