Vážená paní předsedající, dámy a pánové, mám spoustu ohlasů a ty se hodně prolínají. Nejlépe bude, když přednesu jeden z nich, který sdružuje spoustu námitek a zdá se mi být ucelený a navíc nese kredit projednání na Svazu měst a obcí a také na hlavním městě Praze, na magistrátu.
        Tento návrh zákona předpokládá určitá omezující pravidla pro hospodaření obcí a krajů, jejichž nezbytnost se v důvodové zprávě k návrhu zákona odůvodňuje mimo jiné tím, že v současné době sice existuje jenom malý počet vysoce předlužených obcí, lze však důvodně předpokládat, že se k takovému stavu blíží i řada dalších obcí, a to v důsledku vysokého podílu splátek jistin a úroků z úvěrů a z dalších forem dluhů - obligace, směnky, leasing, návratné finanční výpomoci, okresní atd. A vstupem krajů do soustavy veřejných rozpočtů se riziko nadměrného zadlužování územně samosprávných celků ještě zvyšuje.
        Na základě těchto velmi zjednodušených východisek a z nich učiněných závěrů návrh mimo jiné předpokládá, že k uzavření smlouvy o přijetí úvěru nebo půjčky ze zahraničí a k emisi komunálních obligací by obec potřebovala souhlas Ministerstva financí, statutární město pak souhlas Poslanecké sněmovny udělovaný na návrh vlády.
        Tyto navrhované principy jsou podle mého názoru v rozporu s článkem 101 ústavy, podle něhož může stát zasahovat do činnosti územních samosprávných celků jen tehdy, vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem. Obě podmínky, tedy ochrana zákona a zákonem stanovený způsob zásahu státu, musejí být splněny současně. Předložený návrh zákona ale neurčuje, jakým způsobem by mělo Ministerstvo financí souhlas s majetkoprávním úkonem udělovat, tedy zda formou správního rozhodnutí, nebo jiným způsobem. Splněna není ani druhá podmínka, ochrana zákona, neboť účelem zákona je podle jeho důvodové zprávy získat nástroj k regulaci zadlužení územních samosprávných celků. Ovšem zadlužení obce samo o sobě ještě nemusí být porušením zákona vyžadujícím zásah státu.
        Návrh zákona dále předpokládá možné jmenování tzv. nuceného správce obce, kterého by do obce jmenoval hejtman kraje na základě souhlasu Ministerstva financí v případě, kdy má obec více věřitelů a není schopná po delší dobu plnit své splatné závazky, nebo v případě, kdy je obec předlužena. To by byl případ, kdy obec má více věřitelů a splatné závazky jsou vyšší, než je její majetek. Tento nucený správce by měl činit návrhem zákona blíže neurčená opatření nezbytná k obnovení řádného hospodaření obce a jeho schválení by podléhaly veškeré úkony vyhrazené zastupitelstvu obce v § 84 a 85 zákona o obcích a radě obce, § 102 zákona o obcích.
        Navrhovaná úprava je podle mého mínění opět v rozporu s Ústavou ČR, která výslovně předpokládá, že do činnosti územních samosprávných celků může zasahovat stát - to je článek 101 odst. 4 ústavy - nikoli ale jiný územně samosprávný celek. V tomto případě by měl kraj prostřednictvím hejtmana, který není státním úředníkem, ale představitelem kraje jako územního samosprávného celku, zasahovat do samostatné působnosti obce. Územní samosprávné celky ale nejsou vůči sobě ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, kraj při výkonu své samostatné působnosti spolupracuje s obcemi a nesmí při tom zasahovat do jejich samostatné působnosti.
        Navrhovaná úprava je s uvedenými zásadami v rozporu. Rovněž pravidla pro výkon činnosti nuceného správce jsou formulována natolik vágně, opatření nezbytná k obnovení řádného hospodaření obce, že by umožňovala provádět prakticky cokoli, což lze sotva připustit. Nehledě k nevyjasněnému vztahu navrhované právní úpravy k zákonu o konkursu a vyrovnání.
        Zastávám stanovisko, že návrh zákona má tyto nedostatky a jedinou možností je zamítnout ho v prvním čtení. Tento můj názor se ztotožňuje s názorem Magistrátu hlavního města Prahy a také se Svazem měst a obcí.
        Navrhuji tento zákon zamítnout v prvním čtení. Děkuji vám za pozornost.
        ***