Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, návrh zákona, který zde máme před sebou, patří mezi ty velmi důležité, a v tuto chvíli bych si dovolil říci, že je velmi důležitý zejména z hlediska koncepčního, protože při projednávání tohoto návrhu zákona se budeme zabývat koncepcí, jakým směrem půjde decentralizace daňového systému a jakým způsobem půjde dále financování krajů a obcí.
        Protože jsem podrobně sledoval přípravu tohoto návrhu zákona, chtěl bych se s vámi podělit o některé zkušenosti, o kterých si myslím, že jsou důležité, a které vyplynuly z průběhu vzniku tohoto návrhu.
        Za prvé bych chtěl upozornit, že skutečně seriózně můžeme vytvořit daňový systém pro kraje v okamžiku, kdy učiníme ten veliký přesun zřizovatelských funkcí. Přesun zřizovatelských funkcí je základní podmínkou pro to, abychom mohli seriózně hovořit o daňovém financování krajů. Proto jsem rád, že práce na Ministerstvu financí pokročily tak daleko, že je velmi pravděpodobné, že návrh zákona, který umožní další přesun majetků z okresních úřadů směrem na kraje, bude v nejbližší době předložen Poslanecké sněmovně. V tuto chvíli je podle mého názoru jasné, že se podaří tento manévr uskutečnit do konce příštího roku - alespoň pokud jde o stav legislativní přípravy.
        V okamžiku přesunů těchto kompetencí bude zcela zřejmé, co kraj obhospodařuje, čím se ve skutečnosti zabývá a jaké může být jeho reálné procento na jednotlivých daňových příjmech v rámci celého státu.
        Návrh zákona, který máme před sebou, vychází z principu rozdělování finančních prostředků v podstatě z několika zdrojů. Znamená to, že je zcela zřejmé, že to jednak budou daňové příjmy, jednak to budou účelové dotace, a lze předpokládat, že do budoucna budou potřebné i určité územně vyrovnávající mechanismy, které nechci v tuto chvíli blíže pojmenovávat, protože jde o otázku další diskuse.
        ***
        Pokud se týká daňových příjmů, tento návrh vychází z výdajů krajů, jak už tady ostatně bylo řečeno, a tento princip je velmi důležitý podle mého názoru z toho hlediska, že nám umožňuje, aby kraje se vyvíjely systémem otevřenosti, nikoliv uzavřenosti do svých vlastních teritorií. Ten návrh, který tady byl zmiňován, Pardubického kraje, a který má řadu nedokonalostí, ale na druhé straně je dobře, že kraje nějaký návrh připravily, tak má jednu podle mého názoru zcela zásadní koncepční chybu, a to je právě, že se soustředil na rozdělování podle počtu obyvatel. Z toho, co jsem poznal při přípravě tohoto zákona, jsem přesvědčen o tom, že touto cestou krajů jít nebudeme moci, protože přece jenom kraje budou mít jiný systém a jinou funkci v tomto státě, ve společnosti, než mají obce.
        Ten systém, který byl zvolen, umožňuje jednu důležitou věc, o které se mimochodem v této Poslanecké sněmovně svedla poměrně velká bitva. Například v oblasti školství, že kraje budou nuceny svými příjmy nebo budou motivovány svými příjmy k tomu, aby omezovaly své výdaje na ty funkce, které jsou čistě jenom pro obyvatele kraje. Tento systém naopak umožňuje, že kraj dostane tolik příjmů, kolik má reálných výdajů. To znamená, že jestliže tam existuje například, a dovolte mi, abych uvedl jeden příklad, existuje škola, která má celostátní působnost, tak potom samozřejmě ty výdaje tímto způsobem jdou na ten kraj větší, jak na kraj jiný. Mimochodem ten pardubický návrh, pokud by se realizoval, a vezmu prosím pro příklad, dejme tomu, hranici 10 miliard, která by se rozdělovala v globálu, by znamenal, že například Praha by získala navíc zhruba asi 350 mil., ale České Budějovice by ztratily zhruba asi 280 mil. korun na daňových příjmech. Říkám, že to je hypotetický příklad, ale je to v podstatě početní matematická konstrukce, která vychází z toho, že Jihočeský kraj je samozřejmě krajem s poměrně nízkou hustotou obyvatelstva, nicméně výdaje tohoto kraje jsou v mnoha směrech poměrně významné a svým způsobem i větší než například v Praze, pokud se například týče dopravní obslužnosti a dopravní sítě.
        Já bych proto velmi apeloval na to, aby i v budoucnu jsme směřovali tento systém tím směrem, který naznačil tento první návrh zákona, a musím potvrdit, že kolega Beneš měl pravdu, když tady hovořil o tom, že ta původní představa, když se ještě nevěděly informace, které se vědí teď, směřovala někam jinam. Tento posun je podle mého názoru zcela jasně pozitivní. Tento zákon je potřeba vidět jako další krok. V minulém roce jsme podstatně nebo v tomto roce jsme financování krajů učinili jednoznačně prostřednictvím dotací a jiná možnost ani nebyla. Ten příští rok se již připravuje určitá možnost daňového financování a je zcela evidentní, že ten postup bude směřovat dále. A dovolil bych si při této příležitosti připomenout, že podobným způsobem se vyvíjelo i financování obcí, od původních zhruba 30 % daňových příjmů k dnešním zhruba 70 % daňových příjmů. A já pevně doufám, že obdobným způsobem bude směřovat i financování krajů. Protože bez samostatných financí není samosprávy, a to bychom si měli podle mého názoru uvědomit.
        Tento návrh zákona samozřejmě budí nebo respektive vzbuzuje celou řadu dalších otázek, které zcela určitě neřeší. A byla tady o nich také řeč. Je to například otázka, co s investicemi do budoucna, jakým způsobem budeme zabezpečovat investiční politiku, co s rozestavěnými stavbami. Já jsem zcela jednoznačně zastáncem toho, aby stát si nechal všechny rozestavěné stavby, které v současné době jsou, a to až do doby, dokud tyto rozestavěné stavby nedokončí. Na druhé straně si myslím, že je třeba vytvořit systém takový, který by postupně umožnil náběh investiční výstavby prostřednictvím krajů, zejména v těch oblastech, za které kraj je bezprostředně zodpovědný. Pan kolega Urban tady nastínil určitou svou představu. Já si myslím, že to je legitimní představa, i když se přiznám, že já mám poněkud jinou.
        Moje představa je v podstatě taková, že si myslím, že by postupně mělo skutečně dojít k tomu, že většina investičních akcí by se rozhodovala tam, kde je blíže tomu místu svého účelu, tzn. v krajích. Je při té příležitosti je ovšem potřeba podle mého názoru jednoznačně rozdělit ty investiční akce, které mají celostátní význam, celostátní dopad a které řeší stát jako takové. Typickým příkladem, dovolte mi zase příklad, je například bytová výstavba. Pokud stát se rozhodne, že bude podporovat bytovou výstavbu, je zcela evidentní, že ten vztah musí být mezi státem a subjekty, které staví, což budou, vezmeme-li veřejnou správu, vždycky obce a nikdy kraj. Nedovedu si představit, že by kraje byly subjekty, které by v kraji zajišťovaly bytovou výstavbu. Na druhé straně jsou jiné dotační tituly, kde by kraj měl hrát zcela zásadní roli, a to je například Fond dopravní infrastruktury, kde by právě kraj měl být zcela jednoznačně partnerem pro tento státní fond.
        Pokud se týká velikosti rozpočtů krajů na příští rok, které v tomto zákoně jsou, je to samozřejmě záležitost diskutabilní. Formálně, vezmeme-li počet financí, které budou proudit v příštím roce do krajů, tak vidíme, že ten objem je relativně vysoký, protože bude zhruba mezi 60 a 70 mld. korun. Na druhé straně je třeba přiznat, že z těchto prostředků je zhruba 50, resp. 55 miliard účelových dotací, které přímo souvisejí například s platy učitelů a řadou dalších mandatorních výdajů. To znamená, ten balík peněz, které kraje dostávají pro své přímé použití, je zhruba v tom rozsahu 10 mld. korun, a tomu odpovídá také ten návrh daňový. Je samozřejmě otázkou, zda to množství prostředků i tzv. volných investičních peněz 700 milionů na všechny kraje je dostatečné. Samozřejmě že z dlouhodobého hlediska je to určitě nedostatečné, na druhé straně je třeba říci a je třeba vidět, že jsou zde reálné možnosti, které má státní rozpočet. A jestli dneska se objevují požadavky některých opozičních stran, které dávají jasné mantinely, jakým způsobem vláda může sestavovat rozpočet, hovoří se tady o 10 mld. deficitu, tak samozřejmé je, že i možnosti státu, jak uvolňovat prostředky, které jsou v podstatě na úkor státního rozpočtu, jsou omezené.
        Proto si myslím, že tady tato otázka bude bezesporu předmětem diskuse v rozpočtovém výboru a i našem výboru a bude třeba nalézt konsensus s reálnými možnostmi státu.
        Tento návrh zákona také obsahuje i tu další pasáž, o které tady také bylo řečeno, a to je doplnění rozpočtového určení pro obce. Jsem taktéž přesvědčen, že vláda splnila tento svůj závazek, který dala, protože vytvořila systém, který bezesporu zcela evidentně bude směřovat ke zcela jasnému zainteresování obcí na zvyšování zaměstnanosti. Protože čím více zaměstnanců a čím vyšší platy, v podstatě ale především čím více zaměstnanců v té jednotlivé obci, tím samozřejmě větší daňové příjmy.
        ***
        Tento návrh byl připravován velmi komplikovaně, protože bohužel v naší zemí, kde jsou mimochodem podle mého názoru někdy občané i jednotlivé instituce až příliš zavalováni nejrůznějšími dotazníky, výkazy, které musí vyplňovat, kupodivu ani náhodou neexistovala statistika, podle které by byl nějaký seznam provozoven v jednotlivých obcích a počty zaměstnanců. Toto muselo Ministerstvo financí vyřešit. Vyřešilo to velmi operativně. Díky tomu mohl tento návrh zákona být navržen a máme ho před sebou.
        Nicméně jsem velmi rád, že Ministerstvo financí zvolilo cestu, kterou zvolilo, to znamená cestu postupného ověřování tohoto nového systému v podstatě navíc nad stávajícími rozpočty obcí. Moje původní představa byla, že tato daň by měla nahradit těch 30 % daně fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti. Domnívám se po zkušenostech, které v této chvíli mám, že to nepůjde tak jednoduše a že bude muset zase být hledán určitý kompromis, protože je zde otázka obcí, které jsou tzv. obce, kde lidé pouze bydlí, kde není dostatek provozoven. Tam by samozřejmě tato daň znamenala značné úbytky příjmů. Proto si myslím, že i tato oblast bude muset být podrobena dalšímu projednávání, resp. dalšímu posuzování a bude muset být začleňována do daňového systému teprve postupně.
        Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi na závěr, abych řekl, že máme před sebou materii, která je bezesporu pečlivě připravená, která je samozřejmě kontroverzní - jak už zde bylo několikrát řečeno - protože se týká rozdělování peněz, nicméně je bezesporu schopná toho, abychom ji propustili do druhého čtení a seriózně se jí zabývali.
        Dovolil bych si navrhnout, aby tuto materii projednával kromě rozpočtového výboru také výbor pro regionální rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kterému tento návrh zákona zcela určitě také přísluší. Děkuji vám za pozornost.