Vážený pane předsedo, vážení kolegové, mám tři poznámky k projednávanému bodu.
        V prvním navážu na slova pana místopředsedy Špidly. I já mám ze zprávy, z jejího ducha a z vystoupení pana poslance Tlustého trochu pocit, že závěry zprávy jsou takříkajíc akademické a pomíjejí to, co zde zdůraznil pan guvernér Tůma, totiž že šlo o krizovou situaci. Zdá se mi, že vytýkat vládě její postup, je skutečně trošku licoměrné za situace, kdy prodávala hořící dům a neměla hasiče, kteří by ho uhasili. Zdá se mi, že vytýkat jí, že za této situace dala hasičům, kteří tento dům koupili, záruku na to, že jim uhradí veškerou vodu, kterou na toto hašení odeberou, je skutečně trošku licoměrné. Takový přístup není ani dobrý ani špatný, ale zkrátka - podle mého soudu - jediný možný. Z tohoto pohledu se mi zdá, že rozhodnutí vlády nebylo ani dobré, ani špatné, ale skutečně jediné možné.
        Druhá poznámka se týká závěru zprávy, a to bodu čtyři, což je jediný bod, který mohu verifikovat ze své osobní zkušenosti, protože jsem byl členem vlády Josefa Tošovského.
        V závěru zprávy v bodě čtyři se píše za prvé, že vláda Josefa Tošovského schválila předmětné usnesení 162 mírnou většinou hlasů. Musím říci, že tato informace není úplně přesná, protože proti prodeji IPB společnosti Nomura hlasovali čtyři členové vlády: tři ministři za KDU-ČSL, a to pan ministr Výborný, pan ministr Svoboda a místopředseda vlády Josef Lux, čtvrtým člověkem jsem byl já. To rozhodně není většina.
        Dosvědčuji, že vláda Josefa Tošovského diskutovala o variantě, která je zmíněna na straně 13 zprávy, totiž zda by mohl být nalezen jiný alternativní postup, než je prodej IPB. Ve zprávě se píše, že optikou tehdejší politické a ekonomické situace to však bylo řešení problematické. Musím konstatovat, že to bylo řešení tehdy nemožné z jednoho prostého důvodu, protože jsme byli informováni předsedou FNM, že Fond nemá dostatek finančních prostředků, aby se mohl navýšení základního jmění vůbec zúčastnit.
        Pan předseda vlády uvedl, že je pro to, aby se zveřejnily smlouvy, které uzavřela vláda s ČSOB. Chtěl bych ho prostřednictvím pana předsedajícího požádat, zda by zvážil ještě jednu možnost, a to zveřejnit zvukový záznam z jednání Tošovského vlády, která jednala o prodeji IPB se společností Nomura. Toto jednání vlády bylo sice uzavřené, ale existuje magnetofonový záznam. Myslím, že argumentace bude zejména pro historiky docela zajímavou věcí.
        Třetí poznámka se týká zprávy jako takové, která je předmětem našeho bodu. Měl bych na členy její komise, resp. na jejího předsedu čtyři otázky a prosím, aby mi byly zodpovězeny v závěrečném slově.
        Otázka číslo 1. I po pečlivém prostudování zprávy jsem nepochopil, v čem spočívá neopodstatněná výhoda pro ČSOB, protože ve zprávě není nic o tom, že by jiní zájemci o koupi IPB nechtěli garance Konsolidační banky. Jinými slovy, když se ve zprávě mluví o jakémsi pařížském spiknutí, znamená to snad, že neexistovaly tzv. násilné scénáře převzetí IPB od jiných investorů? Znamená to, že jiní investoři chtěli převzít IPB tak, tak jak stála a běžela, bez záruk státu? Byli tito ostatní investoři, o kterých je ve zprávě jen náznakem řeč, připraveni a ochotni převzít manažerskou strukturu IPB, anebo ji chtěli celou převést do Konsolidační banky?
        Otázka druhá. Proč se komise ve svých závěrech opírá - jestli jsem studoval správně - o právní názor jediného právníka. Nechci pana profesora Balaše zpochybňovat, ale je to zvláštní. Chtěl bych se dotázat konkrétně na to, zda komise ověřovala informace, které se objevily v tisku, že pan dr. Balaš je v jistém konfliktu zájmů, neboť zastupuje v soukromoprávním vztahu společnost Domeana, která je jak známo jednou z dceřiných společností IPB.
        ***
        Třetí otázka je, jaká byla kritéria komise pro výběr svědků, které vyslechla. O kritériích toho výběru svědků není ve zprávě nic a musím říci, že dlouhý seznam svědků, který byl před komisi předvolán, z valné části jsou v něm jména lidí, kteří se podíleli na vzniku toho mnohamiliardového tunelu v IPB. Upřímně řečeno jsem byl poněkud překvapen tím, že si komise nepozvala ještě jiné svědky, ale výrazně svědky, lidi, kteří byli odpovědni za hospodaření banky.
        Konečně čtvrtá otázka se týká toho, zda komise ve své práci zkoumala oznámení učiněná Českou národní bankou i samotnou ČSOB, myslím trestní oznámení na vedoucí management IPB, a zda má nějaké zprávy o tom, jak toto vyšetřování, byť samozřejmě nebylo předmětem zprávy jako takové, jak je daleko, neboť souhlasím s tím, co zde řekl pan guvernér, že rozhodování státu bylo do značné míry determinováno tím, jak postupoval management.
        Konečně poslední otázka, pátá, je spíše formulační a zajímá mě stylisticky. Zaujalo mě, že na straně 16 je formulace: "K pařížskému dokumentu je nutno dále podotknout, že je pouze v anglickém jazyce, má zcela profesionálně propracovanou formu a obsah investičního záměru západního typu." Chtěl bych se zeptat, co to je "investiční záměr západního typu". Přiznám se, že na mě trochu dýchla jaksi logika uvažování let minulých a velmi mě to překvapilo.
        Děkuji.