Vážený pane předsedo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, milé torzo Unie svobody, dovolte mi, abych se - ač otřesen zprávou o tom, že rozpočtový výbor věnoval tak nedůležitému zákonu, jako je státní rozpočet, pouhé tři minuty svého jednání, jak jsme nyní slyšeli, což samozřejmě nedokazuje, že by podceňoval tuto problematiku, ale naopak, že je souborem ekonomických géniů, a jsem hrdý na tento rozpočtový výbor, který je schopen během tří minut tak adekvátně zhodnotit problematiku zvící cca 700 miliard korun v celé její globální i detailní struktuře - podle zásady svého oblíbeného klasika Georga Petera "když se vám něco nepodaří, zkoušejte to znovu a znovu a nikdy se nevzdávejte" sine ira et studio pokusil ještě jednou upoutat pozornost některých poslouchajících, nikoliv však diskutujících poslanců k problematice, o níž plně uznávám, že vzbuzuje menší pozornost než např. zákon o myslivosti či spory mezi liškami a jezevčíky.
        Uvažoval jsem o poněkud razantnější argumentaci, protože jsem nedávno od ruského premiéra Kasjanova dostal kulovnici, a přemítal jsem o tom, zda vybaven tímto nástrojem v Poslanecké sněmovně by moje argumentace mohla být poněkud průraznější. Ale rozhodl jsem se působit silou myšlenek a argumentů, nikoliv demonstrací své příslušnosti k myslivecké obci, neboť jsem dosud ani na zvíře, ani na člověka, ba dokonce ani na novináře nevystřelil.
        Proto mi dovolte, abych se pokusil v duchu saturninovského hesla o rozptylování obecně rozšířených omylů rozdělit svoje vystoupení do dvou základních částí. V té první části se pokusím hovořit o kontextu státního rozpočtu jako výrazu hospodářské politiky vlády. Tedy o celkové ekonomické situaci této země, kdy do jisté míry naváži na předkladatele, tedy na ministra financí.
        Ve druhé části, byť s vědomím, že se jedná o první čtení státního rozpočtu, tedy o agregátní veličiny, nikoli o detailní strukturu, bych chtěl promluvit o obecně rozšířených omylech, které se nejen v naší publicistice - tam to naprosto chápu - ale i v naší politické sféře objevují o této struktuře. Dovolte mi proto, abych začal částí první.
        Kolegyně a kolegové, jsou lidé - a to je první obecně rozšířený omyl - kteří se domnívají, že vývoj ekonomiky probíhá v cyklech, které jsou zcela nezávislé - nebo téměř nezávislé - na hospodářské politice vlády, z čehož mimochodem vyplývají dva absurdní závěry. Za prvé že je celkem jedno, jakou máme vládu, protože ať je vláda dobrá, nebo špatná, jsou hospodářské výsledky přibližně tytéž. Za druhé, jestliže předtím padáme, je to příčina toho, že budeme v budoucnosti stoupat, ale také a contrario - jestliže nyní stoupáme, je to příčina toho, že budeme v budoucnosti klesat.
        Aniž bych rozvíjel diskusi na toto téma, protože vidím, že tato myšlenka je hluboce zakořeněná v duších některých politiků, chtěl bych vám říci, že s cykly je to něco podobného jako s numerologií. V každém případě vám hra čísel umožní např. prohlásit, že útok na Twins musel nutně nastat 11. září, protože jedenáctka je zlé číslo, a budete sčítat počet čísel New Yorku nebo Washingtonu a dokážete cokoli. V teorii cyklu se snažíme najít pravidelné pohyby charakterizované amplitudou a frekvencí oscilace, ať jsou to cykly dlouhodobé - Kondratěvovy, střednědobé - Kuzněcovovy, krátkodobé - business cycles, a dokonale toto všechno předvídáte.
        ***
        Ale pouze předvídáte minulost, drazí kolegové, a nikdy nedokážete předpovědět budoucnost, viz například necyklický vývoj americké ekonomiky v posledních osmi nebo devíti letech.
        Chcete-li říci, že nepatřím ani k dirigistům nebo zastáncům command economy, kteří se domnívají, že vláda může nařídit vše, ale nepatřím ani k zastáncům ultraliberalismu, kteří tvrdí, že vláda svojí hospodářskou a především rozpočtovou politikou nemůže ovlivnit v ekonomickém vývoji téměř nic. Ano, jsem ochoten připustit, že firma, která v minulosti zkrachovala, bude v budoucnosti prosperovat, ale nikoliv proto, že v minulosti krachovala, ale že její krach vedl k výměně vedení této firmy a že nové vedení této firmy zajistí prosperitu. To je ovšem jiná kauzalita než ta, o níž mluví zastánci teorie ekonomických cyklů.
        Tím chci v podstatě zdůraznit, že rozhodujeme-li o státním rozpočtu, rozhodujeme tím do značné míry i o budoucnosti české ekonomiky, to znamená o tom, co by nás mělo primárně všechny bez ohledu na politickou příslušnost zajímat. Že zde neřešíme izolovaný zákon, ale zákon zákonů, kterým v daném případě není ústava, ale právě státní rozpočet. A ten si snad zaslouží podrobnější než pouze tříminutové projednání ve specializovaném výboru.
        Chtěl bych upozornit na to, že ekonomický vývoj je měřen parametry platnými pro každou vládu v každé zemi a v každé moderní době, ať je to vláda levicová nebo pravicová, horní nebo dolní, západní nebo východní. Ptejme se, jak v této zemi roste ekonomická výkonnost. Zjistíte, že jestliže ekonomický propad, který začal v roce 1996, pokračoval v roce 1997 a 1998, zastavil se v roce 1999 a byl vystřídán tříprocentním růstem DHP v roce 2000, pak v prvním pololetí tohoto roku dosáhl ekonomický růst měřený stejným indikátorem 4 %. To je výsledek, kterému všechny vlády v každé zemi podléhají, a já bych chtěl upozornit na to, že podobně jako by opozice oprávněně kritizovala vládu, za jejíhož vládnutí by ekonomická výkonnost země klesala, je dobré zvážit, zda jsme svými společnými rozhodnutími zde v tomto parlamentě, když jsme nakonec přes všechny možné peripetie, tu v první, tu v druhé, jednou dokonce ve třetí verzi rozpočet schválili, nepřispěli společně k tomu, že tento výsledek je výrazně lepší než např. v zemích Evropské unie, než v Německu, kde hrubý domácí produkt ve druhém čtvrtletí vzrostl jenom o 0,6 % - samozřejmě že absolutní výchozí úroveň je dramaticky odlišná - nebo ve Spojených státech, kde tento růst byl dokonce jenom 0,2 %.
        Proč to říkám? Protože bychom si měli uvědomit, že poprvé po dlouhé době česká ekonomika již devět čtvrtletí za sebou nabírá tempo a dech a roste nyní rychleji než ekonomika zemí Evropské unie. Samozřejmě, že nemůžeme nepočítat s tím, že ekonomická recese, byť nikoliv krize - krize je pokles, recese je stagnace -, že tedy ekonomická recese nezasáhne i českou ekonomiku jako malou otevřenou exportně orientovanou ekonomiku, ale přesto bychom tento výsledek měli zaznamenat. A měli bychom přestat trpět jakýmsi sebemrskačstvím, pokud se nám alespoň částečně daří onu výkonnostní mezeru konečně začít srovnávat.
        Druhý ze čtyř ukazatelů onoho magického čtyřúhelníku se týká míry inflace. Jak víte, za poslední roky se tato míra snížila z 10 na 5 %. Ministr Rusnok už mluvil o krátkodobém zakolísání, které bylo vyvoláno dvěma příčinami. Tou první, provedenou k 1. červenci, byla náprava cen, to znamená určitá deregulace. Nelze chtít mít vajíčka uchována v košíku a udělat si z nich současně amoletu. Chcete-li deregulovat ceny, musíte počítat s tím, že zdražení nájemného, byť jenom o 5 %, elektřiny nebo plynu se promítne do vzestupu cenové hladiny, a k tomu také skutečně došlo. Bohužel pokles (?) růst cen pokračoval i další měsíc a já se obávám, že tento inflační výkyv byl způsoben statistickými kouzly. Zjistil jsem totiž, že podle údajů Českého statistického úřadu náhle meziročně vzrostl cenový index zahraničních zájezdů o 32 %, aby krátce poté opět o stejnou hodnotu poklesl, a že při přecenění spotřebního koše a změně váhy jednotlivých položek se téměř zdá, jako by česká populace nedělala nic jiného, než vyjížděla na zahraniční cesty, nezabývajíc se prací ani odpočinkem na domácím teritoriu.
        Jinými slovy chci vám sdělit, že podle mého názoru toto byl umělý statistický výkyv, jemuž bohužel podlehla centrální banka a zvýšila, byť o čtvrt procenta, reposazby, čímž podle mého názoru poškodila českou ekonomiku. Rád bych v této souvislosti řekl, že bych si nepřál, aby Česká národní banka opakovala svůj omyl z roku 1996, protože za situace, kdy světové banky včetně Evropské banky nebo FED snižují výrazně úrokové sazby, je sama stagnace domácích úrokových sazeb při pouhé pětiprocentní míře inflace díky rozšiřujícímu se úrokovému diferenciálu pozvánkou pro horký, spekulativní a snadno se přelévající kapitál, který zde už jednou byl a který jsme tak těžko dostávali z české ekonomiky ven ve prospěch dlouhodobého, stabilního, strategického a investičně orientovaného kapitálu.
        Myslím si tedy, že můžeme být spokojeni se současným vývojem inflace, která v posledních dvou měsících klesla o 1 %, a myslím si, a to souvisí s objemem rozpočtové položky na aktivní politiku zaměstnanosti, kterou by někteří poslanci tak rádi věnovali vysokým školám, že můžeme být spokojeni i s tím, že nezaměstnanost je u nás nižší než před rokem, byť na můj vkus stále o příliš málo, je 8,5 %, zatímco v Polsku po čtyřech letech úspěšné pravicové vlády dosáhla 17 % a na Slovensku, bývalé části našeho státu, kde vládne převážně pravicová koalice, dokonce 18 %.
        Konečně bych se rád zmínil i o posledním z magických čtyřúhelníkových vrcholů, to je o platební resp. obchodní bilanci. Kolegyně a kolegové, jsme často kritizováni za to, že v této zemi dochází k nárůstu deficitu obchodní bilance. Prosím ty z vás, kdo nepovažují za vyčerpávající tříminutová jednání ani specializovaných výborů, aby si přečetli alespoň komoditní strukturu našeho dovozu, ale i vývozu, a tam poměrně snadno zjistí, že na rozdíl od minulosti je dovoz orientován nikoli primárně na spotřební zboží, ale na investiční zboží, to znamená na dovoz moderních strojů a technologií, které s určitým časovým zpožděním mohou výrazně ovlivnit i dynamiku našeho exportu. S vědomím, že mohu být prohlášen za přílišného optimistu, proto tvrdím, že - a to i v souvislosti s posílením kursu měny a s poklesem světových cen ropy - nevidím vývoj naší obchodní bilance v budoucích měsících jako dramaticky nepříznivý a naopak v rámci tohoto dvojitého deficitu v této části očekávám postupné zlepšování.
        ***
        Dříve než přejdu ke druhé části, tedy k vlastní struktuře státního rozpočtu, dovolte mi ještě, abych se vyjádřil k poslednímu obecnému omylu, který nedávno vyjádřil známý ekonom Ivan Langer, ale před ním - a předpokládám, že i po něm - mnozí další. Je to tvrzení, že vláda zneprůhledňuje strukturu státního dluhu, že za této vlády státní dluh výrazně narůstá a dokonce že zmíněné ekonomické oživení financujeme právě růstem státního dluhu. Chtěl bych nejen panu poslanci Langerovi, ale i všem těm, kdo jsou ochotni uvažovat o argumentech a myslet horní částí těla, nabídnout naprosto transparentní řešení, které prokáže, která z diskutujících stran má pravdu.
        Kolegyně a kolegové, vy velice dobře víte, že rozhodující a nejdynamičtěji rostoucí část státního dluhu je způsobena ztrátami konsolidačních institucí, které nyní byly koncentrovány do Konsolidační banky, nedávno přejmenované na Konsolidační agenturu. Nabízím vám na jakékoli půdě, kterou si zvolíte, ať už to bude půda hospodářského výboru, rozpočtového výboru či dozorčí rady Konsolidační agentury, kde má opozice mimochodem většinu, abychom společně položku po položce probrali dluhy koncentrované v úvěrovém portfoliu, a nechť se tímto jasným, transparentním způsobem prokáže, kdy tyto dluhy vznikly a kdo je způsobil. Tento postup lze při dobré vůli absolvovat během několika málo týdnů. Už se těším, jak budu coby premiér této vlády obviněn z toho, že pan Salzmann dal 4,5 mld. Kč panu Stehlíkovi v kladenské Poldovce a desítky dalších případů, až budu obviněn z toho, že Tošovského vláda, která je některými poslanci považována málem za geniální, dala 30miliardovou garanci Boeingu v Aero Vodochody, přičemž, pokud to nevíte, tak Boeing jako protipartner této smlouvy riskuje pouze 10 000 dolarů a my 30 mld. Ministr financí mi nedávno sdělil, že 90 % z poskytnutých záruk bylo poskytnuto minulými vládami, a vy samozřejmě víte, že rizika vyplývající z těchto záruk musí nést právě tato vláda a musí je nejen nést, musí je také bohužel často i splácet.
        Proto vám nabízím férový postup. Sedněme si - a věřím, že i pan poslanec Vidím, známý rozpočtový odborník, se mnou bude souhlasit - za společný stůl a položku po položce si probírejme tzv. špatné úvěry, bad loans, a ptejme se, kdo je způsobil a kdy je způsobil, a teprve potom mluvme nikoli o růstu, ale o zviditelňování státního dluhu, který byl v minulosti často skrýván jistě z útlocitnosti před reakcí senzitivní veřejnosti.
        Tím končím část věnovanou obecné makroekonomické situaci této země.
        Chtěl bych vás poprosit, abyste místo šíření blbé nálady pochopili, že česká ekonomika nyní prosperuje. Prosperuje proto, že má výraznou investiční dynamiku přesahující růst dynamiky spotřeby rodin. A těm, kdo tvrdí, že tato vláda je plýtvavá - že to tvrdí publicisté, tomu se nedivím, publicista je pouze synonymum pro člověka, který nerozumí ničemu a píše o všem - ale že to tvrdí i politici, to mě poněkud mrzí. A proto vám zase nabízím důkaz pravdy. Víte, že hrubý domácí produkt je mj. tvořen i spotřebou vlády. Víte, že vládní spotřeba v roce 2000 poklesla, nikoli vzrostla, ale poklesla proti roku 1999, a víte, aspoň v to doufám, že v prvním pololetí t. r. byla vládní spotřeba o půldruhé miliardy nižší než v prvním pololetí roku minulého. Samozřejmě můžete i dále hovořit o plýtvavé a rozhazovačné vládě, pouze upozorňuji, že čísla mluví proti vám. A jak už říkal jiný klasik, tím hůře pro čísla.
        Nyní mi dovolte, abych přešel ke státnímu rozpočtu. Řekl jsem, že vyjmenuji obecně rozšířené omyly. Začnu tedy hrdým tvrzením o tom, že tato vláda překročila vždy rozpočtový plánovaný schodek. Chtěl bych vám sdělit - a protože vím, že paměť je jedním z indikátorů inteligence, a protože jsem hluboce přesvědčen o inteligenci svých posluchačů, tak pouze opakuji to, co již sami dávno víte - že při rozpočtu na rok 1999 tato vláda nejen že nepředkročila plánované výdaje a nepodkročila plánované příjmy, ale že naopak ušetřila půldruhé miliardy korun. Každý, kdo se tím zabývá, to může potvrdit. Rozpočet na tento rok skončil lépe, než jsme sami očekávali, díky postupujícímu ekonomickému oživení. Ale uznávám, dobré zprávy - žádné zprávy. Ano, je poctivé přiznat, že v dalším roce, přičemž výdaje státního rozpočtu byly dodrženy, nám na příjmové straně chybělo 11 mld. Kč, ale téměř nikdo se nezabýval tím, jak k tomu došlo. Došlo k tomu velmi prostým způsobem. Pomalým přeúčtováním výnosu daně z přidané hodnoty koncentrované zejména ve vánočním čase místo na prosinec na leden, díky čemuž v lednu státní rozpočet skončil přebytkem 20 mld. Kč. Ale to nebyl tak skvělý výnos lednové ekonomiky, to byl pouze důsledek tohoto chybného přeúčtování. Vláda řekla ano, jsme povinni dodržovat rozpočet, a řekla: hned na jaře jsme připraveni v rámci platného rozpočtu tuto ztrátu 11 mld. Kč uhradit. Ten povyk, který se kolem toho odehrával, byl sice neslýchaný, ale skutečná příčina byla velice prostá.
        Pokud jde o vývoj příjmů státního rozpočtu, ministr financí už mluvil o tom, že postupně dochází ke zvyšování daňové disciplíny, takže pan poslanec Klas bude jistě velice rád, když se doví, že díky tomu můžeme financovat i jeho oblíbené zpravodajské služby. V každém případě dochází i k tomu, že s výjimkou již citované daně z přidané hodnoty je výběr daně lepší, než jsme sami ve svých optimistických snech očekávali. Státní rozpočet v září t. r., kdy máme poslední čísla k dispozici, dokonce skončil přebytkem ve výši 3 mld. Kč, jinými slovy kumulativní schodek od počátku roku se o 3 mld. Kč snížil. Ano, je naprosto pravda, a nebyl bych kritický k této vládě, kdybych to nepřiznal, že jsme předpokládali, že rozpočtové příjmy doplníme nejméně o 20 mld. Kč za prodej tří až čtyř telekomunikačních licencí třetí generace. Bylo to v době, kdy jiný známý ekonom Karel Kühnl publikoval cca před půldruhým rokem článek, v němž prokazoval, že za tyto licence lze získat 80 mld. Kč, a vyčítal vládě, že je příliš skromná a že podceňuje výnos z těchto licencí.
        ***
        Nicméně uznejme oba, Karel Kühnl i já, že od té doby došlo k velice eruptivním pohybům na trhu telekomunikačních titulů, který česká vláda nepochybně nemohla ovlivnit, že cenová situace se změnila. Lze však předpokládat střednědobé budoucí oživení a vláda dělá vše pro to, aby dosáhla plánovaného příjmu 20 mld. korun, třebaže v daleko obtížnějších podmínkách včetně možnosti, že zúží počet vydávaných licencí ze čtyř na tři, a z toho vyplyne, že aukce na třetí licenci bude posledním zvoněním a že nikdo, kdo v ní neuspěje, nebude moci doufat v aukci další. Toto je slabina současné příjmové struktury státního rozpočtu, které jsem si plně vědom a která vyplývá ze současného vývoje ve světě telekomunikací a obecně i tzv. nové ekonomie, kde se prokazuje platnost tzv. bubble theory neboli teorie bubliny, ale zejména členové rozpočtového výboru tuto teorii jistě velice dobře znají, takže nebudu obtěžovat s jejím výkladem.
        Myslím si tedy, kolegové, že je důvod předpokládat, že rozpočet bude naplněn, a nyní mně dovolte, abych přešel k příjmové a výdajové straně v závěru svého vystoupení k návrhu rozpočtu na příští rok.
        Další ekonomičtí znalci, mimo jiné, abych byl kritický, i jeden poslanec z mé vlastní strany, psali články o tom, jak nerealisticky si vláda počíná, když zahrnuje do příjmů státního rozpočtu příjmy z deblokace ruského dluhu. Podle zásady "když to neuměli ostatní, kteří se o to deset let docela poctivě snažili, nebude to umět ani tato vláda". Následně se prokázalo, že právě to, co opozice označovala za nejzpochybnitelnější položku příjmové struktury, bylo 9. října při návštěvě ruského premiéra podpisem příslušných dohod naplněno. A tyto rozpočtové příjmy zvíci 20 mld. korun tedy v této příjmové struktuře budou.
        Nebudu vás zdržovat výkladem o tom, že je to daleko více, než dosahují mezinárodní vymáhačské firmy obchodující na trhu pohledávek, které se pohybují ve výtěžnosti okolo 10 až 15 procent, zatímco výtěžnost této operace je 22,5 %. Myslím si, že bez stranických řevnivostí bychom měli mít společnou radost, že se nám podařilo to, co se nepodařilo mnoha jiným, a to i ekonomicky silnějším státům.
        Pokud jde o další části na příjmové straně státního rozpočtu, kolikrát jste od nás, drazí kolegové, žádali, abychom zlepšili výběr daní, a když se nám to konečně podařilo, což dokazuje zlepšující se pokladní plnění státního rozpočtu, a když počítáme s prolongací tohoto trendu i v budoucím roce, tak nám náhle říkáte, že naše odhady rozpočtových daňových příjmů jsou nerealistické. Ale nemýlíte se náhodou stejně, jako jste se mýlili ve vaší prognóze šancí této vlády na deblokaci ruského dluhu?
        A zase, abych se snažil rozumnou opozici upozornit na naše slabá místa v příjmové struktuře, ano, uznávám, jsou tam a jsou tam dvě. Jedna v resortu obrany, druhá v resortu dopravy. Přes odpor zúčastněných ministrů jsem se pokusil, a to se mi podařilo, prosadit u obou rozpočtových kapitol do jejich příjmů 3 mld. na prodej přebytečného majetku Českých drah a přebytečného majetku naší armády. Co mě k tomu vedlo? České dráhy neustále stojí s nataženou rukou a připomínají černou díru na peníze, přitom sedí na velmi lukrativním majetku, na pozemcích v centrech měst. Projeďte se někdy Argentinskou ulicí, abyste zjistili, jak tam zaplevelené pozemky v celkem zajímavé části Prahy, které patří právě Českým dráhám, leží ladem jenom proto, že je tato organizace neumí nebo spíše nechce prodat. Takže to byl důvod, proč se dostaly 3 mld. do kapitoly ministerstva dopravy jako příjmová položka. A z podobných důvodů armádní sklady přetékají neupotřebitelným materiálem. Dostal jsem teď návrh na odprodej plzeňských kasáren Slovany za 150 mil. korun a takových nabídek je velmi mnoho, ale oba ministři mi pláčou na rameni a říkají, že 3 mld. je příliš mnoho, takže opozice může pomoci těmto ministrům, pokud státní rozpočet odmítne, ale na druhé straně si nejsem tak zcela jist, zda pomůže racionalizaci hospodaření jak české armády, tak Českých drah.
        Dovolte mi, abych skončil zmínkami o výdajové struktuře. Další obecně rozšířený omyl, který vyjádřil jeden publicista v duchu předchozí definice, zněl - ministři Grégr a Fencl si vybojují ve vládě všechno, ubohý ministr Zeman, ač můj jmenovec, si nevybojuje nic. Konstatuji tedy, že právě proto, abychom dodrželi smlouvu s nejsilnější opoziční stranou a dosáhli 10 mld. deficitu, byly proti minulému roku, tedy absolutně, sníženy v návrhu vám předkládaného státního rozpočtu jak rozpočty Ministerstva průmyslu a obchodu, tak rozpočty Ministerstva zemědělství. Jediné rozpočtové kapitoly, které rostou, jsou školství - právě proto, že školství je nikoliv pouze deklarativní, ale i faktickou prioritou - zdravotnictví, sociálních věcí, justice a obrany, což je mimochodem zdůvodnitelné i současnou mezinárodní situací. Nárůst justice je sice absolutně nejvyšší - 14 %, ale z daleko nižšího základu než u školství, což je druhá nejobjemnější rozpočtová kapitola, kde je růst 6 %.
        Za poslední tři roky, kolegyně a kolegové, vzrostly celkové výdaje za této vlády na školství o 30 % a na vysoké školy o 36 %. Čili podíl vysokých škol se ve struktuře školských výdajů zvyšoval prakticky nepřetržitě od doby, co pan Ivan Pilip, tehdy ještě jako ministr financí, snížil školství - rozpočtovou kapitolu - o 4,5 mld. korun.
        V každém případě vláda je připravena, ať už ve druhé verzi, pokud většina parlamentu tuto první verzi zamítne, nebo v první verzi v rámci jejího druhého čtení vyjít požadavkům vysokých škol vstříc. Chci však jasně říci, že nikoliv na základě vydírání některých představitelů těchto vysokých škol. Vyhrožuje-li někdo demisí, měl by demisi podat, protože dokazuje, že není na svém místě. Vyhrožuje-li někdo přerušením výuky, musí si uvědomit, že státní dotace se poskytují na výuku, a nikoliv na neexistenci výuky, a z tohoto hlediska se domnívám, že úsilí tohoto typu je stejně kontraproduktivní, jako bylo např. úsilí železničních odborářů, kteří vyhlásili před dvěma lety této vládě patnáctiminutovou výstražnou stávku. Ostatně si jí nikdo nevšiml, protože většina cestující veřejnosti to pokládala za normální formu projevu českých železnic. (Smích.)
        Chtěl bych tedy varovat před tímto vydírám a chtěl bych upozornit, že vyjednávám pouze tehdy, jestliže nedochází k akcím, které prozrazují, že ten, s kým by vláda ráda vyjednávala, ve skutečnosti vyjednávat nechce. A znovu na základě těchto čísel, nikoliv na základě slibů, potvrzuji, že vzdělání a školství je prioritou, a tedy i rozpočtovou prioritou této vlády. Ale nejenom vysoké školství. Celé školství. A my odmítáme ubrat ve prospěch vysokého školství výdaje na základní a střední školy.
        Kolegyně a kolegové, ve vašich rukou je rozhodnutí o jednom z nejdůležitějších zákonů, který zde probíráme za přiměřené pozornosti různých stran naší politické reprezentace. Jsem si vědom toho, že mnozí z vás jsou myšlenkami již na primárních předvolebních konferencích svých stran a že do jejich myslí se vkrádá parafráze otázky Antona Špelce: "Nedaj mně medaili, ale zvolej mě, nebo mě nezvolej?"
        ***
        Že takové tučné patetické projevy, které zazní v této sněmovně nebo na stránkách regionálního tisku, mohou každému z nás přinést nějaké body do volební kampaně. S vědomím nesmírné cennosti naší budoucí přítomnosti v této sněmovně bych vás, drahé kolegyně a drazí kolegové, chtěl závěrem poprosit, abyste po projednání této jistě složité materie v tomto plénu mysleli nejenom na to, zda v ní budete zasedat, ale mysleli i na důsledky, které to bude mít pro ekonomiku ČR. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)