- vedly k tomu, že jsem ve shodě se svými předchůdci došel na základě právní analýzy k závěru, že veřejně podporované nové nájemní bydlení na neziskovém principu je možné uvést do života v podstatě na základě specifické právnické osoby. V roce 1994 vznikl zákon o vlastnictví bytů v podobě, která nutí bytová družstva k likvidaci družstevního nájemního bydlení tím, že jim ukládá povinnost převést zdarma družstevní byt do vlastnictví člena bytového družstva v případě, že o to člen požádal.
        Výsledkem tohoto nuceného procesu jsou družstevní bytové domy, které jsou nahlodány jak ementál vlastnickými byty a léta se vlekoucí procesy nevypořádaných majetkových vztahů v původně čistě nájemních bytových družstvech, provozovaných v podstatě na neziskovém principu.
        Druhým důvodem, který podle nás vede k tomu, že neziskové bydlení nelze spojit se současnými bytovými družstvy, je zařazení bytových družstev do režimu obchodního zákona, tedy mezi podnikatelské subjekty se všemi právy volného podnikání. Stejně jako moji předchůdci jsem dospěl i já k názoru formulovanému do tehdejších věcných záměrů, že ani varianta úpravy stávajících družstev nepředstavuje vyhovující řešení. Z toho pak nade vši pochybnost vyplývá, že jedinou možností právní úpravy formy neziskového nájemního bydlení je samostatný zákon upravující podmínky a vznik fungování právnické osoby specifického typu.
        Rozhlédneme-li se zase kolem sebe po evropských zemích západních, pak neziskový sektor bydlení v tržním prostředí je řešen dvěma cestami. Jedna z nich je například v Holandsku a Velké Británii a je typická tím, že tzv. nezisková společnost je podnikatelskou formou nečlenského typu, které se dostává ze strany veřejného sektoru řady výhod, ale také řady omezení. Domácnosti bydlící v nájemních bytech vlastněných těmito společnostmi nebo korporacemi jsou obvykle vybírány na základě kritérií sociální potřebnosti a členy nebo společníky této zvláštní právnické osoby se nestávají.
        Druhou obvyklou podobou neziskového bydlení, která je dlouhodobě vžitá i v prostředí České republiky, je členská družstevní neboli spoluodpovědná forma přímého finančního podílení se na výstavbě a správě nájemních domů. Bytové družstevnictví má na území České republiky téměř stoletou tradici. Od roku 1910 do druhé světové války působilo na území tehdejšího Československa téměř 900 neziskových právnických bytových družstev a spolků nevýdělečného charakteru, které stavěly zdravé a levné bydlení pro nezámožné obyvatelstvo, a to s podporou tehdejšího státního bytového fondu.
        V poválečné české historii byla sice družstva pod určitou formou politické kontroly, nicméně členský princip a finanční spoluúčast měly věcně velmi odbornou formu jako v období meziválečném. Tato forma vícezdrojového financování, to je družstvo, veřejný sektor a fyzická osoba - člen družstva, je tedy v české společnosti vžitá, je srozumitelná a je osvědčená. Až na několik nepříjemných výjimek fungují současná bytová družstva bez zásadních problémů v podobě, jako je tomu ve vyspělých západních zemích s tržní ekonomikou.
        Uvedené důvody byly hlavními mantinely, kterých jsme se drželi při zpracování navrženého zákona. Navrhli jsme osvědčený a v mnoha vyspělých státech s tržní ekonomikou užívaný způsob stavby těchto bytů. Veřejné zdroje v takových případech za zcela jasných, kontrolovatelných a stabilních podmínek doplňují soukromé zdroje s cílem vytvořit nebo spojit investiční úsilí zaměřené na vytvoření nových cenově dostupných bytů.
        Tato forma je vlastně formou partnerství veřejného a privátního sektoru. V zahraničí podporují veřejné zdroje soukromé investiční aktivity běžnými tržně konformními nástroji, většinou úvěrového charakteru. V českém prostředí však vzhledem k vysokým pořizovacím cenám v poměru k běžným příjmům - jeden byt u nás stojí včetně úlev na DPH 1 mil. korun, čili bez úlevy na DPH zhruba 1 mil. 200 tisíc - bude nezbytné tuto úvěrovou podporu doplnit ještě přímou investiční dotací.
        Pro jistotu efektivity vynaložených veřejných zdrojů musí být příjemce podpory i jeho fungování transparentní, kontrolovatelné a bezpečné. To může podle mého přesvědčení zaručit pouze taková právnická osoba, která bude mít velmi omezený prostor k podnikání a která bude podléhat pouze specifické veřejné kontrole. Tak tomu ostatně ve vyspělých západních zemích je a tak tomu bylo i v meziválečném Československu. Obecně prospěšná družstva jako specifická forma bytových družstev budou moci získat z prostředků státního fondu rozvoje bydlení na výstavbu nájemních bytů finanční podporu.
        ***
        Domácnosti se středními příjmy tak budou moci realizovat prostřednictvím soukromého subjektu specifického charakteru svoji bytovou potřebu. Formy podpory této družstevní výstavby budou standardní, to je úroková dotace k dlouhodobému úvěru, garance zpřístupňující dosažitelnost bankovního úvěru a investiční dotace do stanovené výše na jeden byt.
        Zákon o obecně prospěšných bytových družstvech tak představuje základní právní rámec pro rozvoj nájemního bydlení založeného na členském družstevním principu. Toto bydlení představuje optimální kompromis mezi vlastnickým bydlením, které je z důvodu vysokých pořizovacích nákladů pro mnoho domácností nedostupné, a čistě nájemním bydlením, které sice nevyžaduje od domácností žádnou vstupní investici, ale s ohledem na současnou právní úpravu nájmů bytů je pro soukromé investory nezajímavé.
        Návrh zákona také představuje zvláštní úpravu bytového družstva proti té, která je uvedena v obchodním zákoníku. Tím reaguje na fakt, že současné podnikatelské zaměření bytových družstev neumožňuje dostatečné zajištění ochrany svých členů ani veřejných prostředků, které budou využity především na podporu družstevní bytové výstavby. Z tohoto důvodu obsahuje navrhovaná právní úprava zásady obecné prospěšnosti, spočívající především v omezení činnosti, kterou může toto družstvo vykonávat, v povinné reinvestici zisku do zajištění nájemního bydlení a v podrobení se zvláštnímu kontrolnímu režimu.
        Zákon dále ukládá povinné vrácení veřejných prostředků v případě zrušení obecně prospěšného družstva s likvidací a zakazuje přeměnu nájemního bydlení na vlastnické.
        Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že předložená právní úprava umožňující další rozvoj nájemního družstevního bydlení, která využívá finanční spoluúčasti budoucích nájemců, je v současnosti nejvhodnějším způsobem, jak zajistit obnovu výstavby nových nájemních bytů a při tom překlenout "neochotu" soukromých investorů podílet se na této výstavbě.
        Podpora výstavby, kterou budou tato družstva realizovat, bude pochopitelně klást určité nároky na veřejné prostředky. Tyto prostředky však budou efektivně vynaloženy, neboť umožní posílit výstavbu nájemních bytů a rozšířit nabídku bydlení, která zmírní problémy, se kterými se v této oblasti potýkáme. V neposlední řadě pak sejme břemeno pasivního investora z obcí, které se budou moci blíže věnovat spíš sociální výstavbě a nebudou muset působit v roli pasivního investora, který spolupracuje při uplatňování a využívání státních dotací.
        Děkuji.