Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych před touto sněmovnou podruhé uvedl návrh zákona o Horské službě České republiky. První varianta, která byla vrácena předkladatelům k dopracování a se kterou jsme se podrobně ve dvou prvních čteních seznámili, byla změněna přesně podle dikce návrhů, které zazněly od jednotlivých poslanců.
        Musím říci, že - ač velmi nerad - jsem část Horské služby, takto společenské organizace, svěřil státu. Takže asi 60 profesionálních pracovníků Horské služby budou zaměstnanci státu. Nebyla to moje vůle, byly to návrhy z řad poslanců Unie svobody. Ti trvali na tom, že je třeba, pokud Horská služba bude vykonávat své povinnosti v rámci integrovaného záchranného systému, aby také měla určitý vztah k státu. Toto stanovisko jsem respektoval.
        Druhá věc, poměrně podstatná, která se v návrhu objevila, byla změna některých oprávnění Horské služby.
        Třetí věc, která mi byla vyčítána a kterou jsem nezměnil a znovu ji předkládám, je otázka financování Horské služby. Věřte mi, já jsem stále přesvědčen o tom, že jednotliví členové Horské služby jsou ti, kteří vykonávají určité zdravotnické výkony v rámci přednemocniční lékařské péče, nebo chcete-li zdravotní péče. Každý člen Horské služby musí projít konkrétním školením, musí získat certifikát a vysvědčení ze zdravotnické školy. Tou školou je Bílá vločka v Českých Budějovicích. Osobně jsem se tam byl podívat. Školení trvá 18 měsíců, není to žádná legrace. A proto jsem přesvědčen, že je třeba nikoli to zachovat v textu zákona, pokud projde do druhého a třetího čtení, a to je otázka vůle sněmovny, nikoliv mého názoru, ale bylo by ode mne nepoctivé, kdyby tomuto stanovisku některý z poslanců sněmovny vyhověl a přitom nezdůraznil, že ten konkrétní výkon zdravotní péče dostává zaplacen úplně jiný subjekt, než je Horská služba, která ho vykonává a která na to zpracovává jak materiál, tak čas svých členů.
        To je opravdu jediná věc, se kterou jsem se nevypořádal. Říkám to zde zcela otevřeně a upřímně. A říkám také zcela otevřeně a upřímně, že na tom netrvám. Bude na vůli sněmovny, abychom se o konkrétním financování dohodli ve druhém čtení. A bude také na vůli sněmovny, zda jsme ochotni to, co jsme z vůle Poslanecké sněmovny, z vůle vlády, z vůle zajistit skutečný integrovaný záchranný systém, zařadili do tohoto systému subjektu, kterému ukládáme úkoly a jehož postavení je minimálně na velmi vratkých základech.
        To je k samotnému textu a k rozdílům, resp. nerozdílům proti tomu, co všichni, kteří byli jako navrhovatelé, zde již odůvodnili.
        Teď bych se měl vyjádřit k tomu, co mi vyčítá vláda, protože vláda vyslovila nesouhlas s návrhem. Já to beru jako trochu úsměvné. Když jsem spolu s kolegy dopisoval ten návrh, tak v té době ještě nebylo známo, že Horská služba změnila své vlastní stanovy tohoto občanského sdružení. V té době, kdy jsem to psal, skutečně existoval právní subjekt Horská služba a jednotlivé oblasti. To ale od léta letošního roku není pravda. Jediným skutečným právním subjektem je Horská služba České republiky. Čili celý první odstavec toho, co mi vyčítá vláda, je nesmyslný. Já jsem věděl pouze o tom, že změna stanov se připravuje, že právní subjektivitu bude mít Horská služba jako celek. Nemohl jsem tedy jiným způsobem reagovat v tom konkrétním právním stavu na tu situaci.
        Pokud jde o druhou výtku, to znamená ta otázka první pomoci, zdravotních výkonů, to jsem vysvětlil. Já a moji kolegové předkladatelé na tom netrváme.Chtěli jsme jen upozornit na to, že skutečně některé zdravotnické výkony dostávají zaplacené ti, kteří je nedělají. Myslím, že je to legitimní diskuse na plénu sněmovny. Není možné nad tím zavírat oči, nevidět to, přejít to.
        Pokud jde o samotné sankcionování a o to, co mi vyčítá vláda, je otázkou, nakolik je od vlády upřímné, že to vyčítá mému návrhu, když předkládá zákon o strážích jako jednotný zákon, která by měl nahradit vodní stráž, lesní stráž, mysliveckou stráž, rybářskou stráž a stráž ochrany přírody.
        ***
        Já v tomto ohledu nevidím rozdílu, a pokud nebude vůle sněmovny, aby to bylo součástí toho zákona, předkladatelé jsou ochotni návrh zákona natolik zúžit, aby vyhovoval integrovanému záchrannému systému a aby neměli členové záchranné Horské služby žádná oprávnění, a všechna oprávnění, která se týkají blokového řízení, aby zůstala v rukou Policie ČR. Na takovou variantu a na komplexní pozměňovací návrh jsme připraveni a také jsme ochotni o něm diskutovat v rámci druhého čtení.
        Pokud jde o dopis, který přišel předsedovi Poslanecké sněmovny a který podepsal pan Milan Gracias, náčelník Horské služby, myslím 19. září letošního roku, já jsem o tom hovořil s panem Chladem, pan Gracias není už náčelníkem Horské služby, vyměnily se tam ty pozice. Samozřejmě projednání uvnitř Horské služby, projednání s těmi jednotlivými subjekty existovalo. Myslím, že těžko lze zpochybnit to, že bych já nebo kolega Kuneš či kolegyně Svobodová dělali něco, co bychom neměli konzultováno s konkrétním odborným prostředím. Podotýkám, že ta část, kterou si sněmovna vynutila, byla konzultována nikoliv pouze mnou, ale právě zástupci Horské služby na Ministerstvu financí. A to je ten případný komplexní pozměňovací návrh, který jsme ochotni přijmout.
        Myslím, že to je v tuto chvíli pro druhou variantu zákona o Horské službě vše, co je potřeba sdělit Poslanecké sněmovně. Rád bych, abychom návrh zákona z těch řekl bych politických důvodů neodmítli, pokusili se nad ním zamyslet a sami si položili otázku, jestli integrovaný záchranný systém, tak jak jsme ho schválili, je ve všech jeho částech dostatečně zajištěn zákonnými normami a zda takový zákon má vzniknout. Nečiním si ambici, že tento text je jediný správný. Nečiním si ji ani já, ani kolega Kuneš, ani kolegyně Svobodová. Chceme text upřímně diskutovat ve výborech Poslanecké sněmovny a rád bych, abyste nám k tomu svým hlasováním dali možnost.
        Děkuji vám.