Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych se v závěrečném slovu dotkl některých argumentů, které byly uvedeny. Musím říci, že tyto argumenty jistě stojí za úvahy, ale některé z nich byly krajně nekorektní, a musím říci, že některé byly nepoučené, protože není zřejmé, není jasné předkladateli tohoto argumentu, jak systém funguje, není mu také jasné, jak vypadá situace ve světě.
        Dovolte mi, abych úvodem, než se vrátím k argumentům, které směřují k problematice, kterou předkládám, se dotkl výroku, který přednesl pan poslanec Krása, který řekl, že vláda se má zabývat zvýšením bezpečnosti současných důchodových fondů. Ano, pan poslanec Krása má pravdu, že současné důchodové fondy mají významnou systémovou chybu. Totiž: není zásadně oddělen majetek přispěvatelů od majetku akciové společnosti, od majetku správce fondu. To je zásadní systémová chyba, velmi hluboká, a je třeba, aby byla odstraněna. Tato sněmovna měla příležitost odstranit chybu, která může být rizikem, na minulém jednání. Poslanci strany, kterou pan poslanec Krása zastupuje, mimo jiné odmítli toto řešení. Čili poslanci Unie svobody odmítli řešení, které by významně posílilo bezpečnost současných občanských důchodových fondů. Je to hořká skutečnost, ale je tomu tak.
        Dámy a pánové, nyní mi dovolte, abych se zabýval postupně jednotlivými výroky a pokusil se na ně reagovat.
        Za prvé. Byla podsouvána v argumentaci podobnost s kampeličkami. Musím zásadně odmítnout! Kampeličky byly podnikatelskou organizací, ryze podnikatelskou organizací podnikající na kapitálovém trhu. Nebyly neziskovou organizací. Musím říci, že kampeličky byly svým způsobem národním svérázem, který je velmi neobvyklý.
        ***
        Naproti tomu důchodové připojištění zaměstnanecké je nejobvyklejším důchodovým systémem na světě. Ve Švýcarsku například je celé zabezpečení založeno jenom na něm, v řadě jiných států je tomu stejně tak. Ve Velké Británii je 110 000 penzijních plánů pro důchodové pojištění zaměstnanecké, a ani jedna kampelička. V USA je více než 700 000 těchto důchodových fondů, a opět tam nejsou systémy, které by byly obdobné kampeličkám. A tak bych mohl pokračovat. V třiapůlmilionovém Irsku je takovýchto fondů 86 000. Nikde není konstatováno, že by tento systém byl nebezpečný, naopak obecně je považován za nejbezpečnější systém na kapitálovém trhu a za nejbezpečnější systém jakéhokoli spoření.
        Obecné obavy o bezpečnost jakéhokoli kapitálového produktu musí samozřejmě směřovat do bankovního sektoru, kde byla zaznamenána celá řada krachů bank. Atd. atd. Systém důchodových fondů je zdaleka nejbezpečnější.
        Ona analogie, která se snaží vytvářet vztah ke kampeličkám, je analogie, kterou bych nazval názorem, že velryba je ryba. Velryba není rybou, i když se jí velmi podobá a pohybuje se ve vodě. Kampelička je jedním ze systémů, který je na kapitálovém trhu a není v žádném případě ve spojitosti s důchodovým připojištěním.
        Dalším pokusem deformovat celkový vývoj byla snaha vysvětlit a naznačit, že systém byl založen historicky a teď je v jakémsi útlumu a že zavádět tento systém je anachronické. Musím konstatovat, že velmi významné státy, jako je Spolková republika Německo, Itálie a další, po velmi zevrubné debatě o důchodovém systému zaměstnanecké systémy nově zavádějí. Nejsilnější ekonomiky zavádějí nově zaměstnanecké penzijní systémy. Je to tedy obrovská vlna rozvoje tohoto systému, nikoli jeho útlum. Nejde tedy o anachronicky postoj. To tedy byla věc, která nebyla pravdivá.
        Pokud jde o počet lidí, kteří jsou v současných důchodových fondech, je nikoli vysoký, jak bylo řečeno, ale průměrný. A pokud jde o aktiva, pak aktiva jsou velmi slabá. Neznamená to, že nejsou žádná, ale jsou velmi slabá.
        Myslím si, že základní kritika a její koncepce vychází z naprostého nepochopení a odmítá názory institucí, které jinak jsou velmi citované a velmi často jsou uváděny v argumentacích polemických ve vztahu k názorům sociální demokracie. Například mise Mezinárodního měnového fondu po studiu našeho důchodového systému konstatovala, že zaměstnanecké penzijní fondy by pozitivně přispěly k růstu a výkonu soukromého pilíře tím, že by se rozšířilo pokrytí pracovních sil, zejména mladých zaměstnanců. Současné fondy, občanské fondy - a tady jde o rozsáhlé mezinárodní zkušenosti - nekryjí kapitálovým připojištěním mladší zaměstnance, protože pro ně je to zcela nevýhodné, což lze i v našem systému doložit, že podíl těch, kteří jsou zapojeni, je pranepatrný.
        Mise Světové banky ocenila, že navrhovaný zákon neusiluje o nahrazení dosavadního systému, a považuje tento zákon za velmi důležitý a posilující pozici důchodového systému jako takového. Stejné významné doporučení poskytla také OECD. Čili, dámy a pánové, rozvoj tohoto systému není anachronický, jak se leckdo snaží v této debatě dokázat, ale je současným trendem, který zastávají nejautoritativnější mezinárodní instituce.
        Musím říci jasně, že je nepochopením prohlašovat, že tento systém je nebezpečný. Tento systém je daleko bezpečnější, tak jak je předložen, než současné fondy se státním příspěvkem. Je bezpečnější proto, že principiálně odděluje majetek pojištěnce od majetku správce. Je to zásadní změna a zásadní míra bezpečí.
        V argumentaci se hovořilo o tom, jako by systém byl povinný. Nikoli, nejde o povinný systém, jde pouze o systém, který doplňuje současné možnosti.
        Dámy a pánové, k celkové debatě musím znovu konstatovat, že snaha zabránit vzniku zaměstnaneckých fondů je snahou anachronickou, protože zaměstnanecký penzijní systém je nejrozšířenějším penzijním systémem na světě, a Česká republika v této věci nezůstane nešťastným ostrovem, ve kterém penzijní fondy nebudou fungovat. Je omyl a je skutečnou naivitou si myslet, že již nevzniká současným fondům se státním příspěvkem konkurence. Spolková republika Německo rozhodla, že zaměstnanci podniků s německou kapitálovou účastí na kterémkoli trhu na světě se mohou podílet na zaměstnaneckých penzijních systémech ve Spolkové republice Německo. Další státy budou následovat. Čili v podstatě dojde k tomu, že ti zaměstnanci, kteří budou zaměstnáni u nadnárodních nebo mezinárodních společností, budou mít možnost využívat tento systém; ti zaměstnanci, kteří budou jen u českých společností, tento systém využívat nebudou moci, a tím české společnosti budou ovšem v konkurenční nevýhodě. Tady jde o věc, která je zřejmá.
        Dámy a pánové, je pozoruhodné, že ze strany pravicových poslanců zaznívají věčně slova "penzijní fond", "penzijní fond se státním příspěvkem" a podobně, ale nikdy se s takovou důrazností nehovořilo o pojištěnci, o člověku, který si chce nějakým způsobem pomoci a podpořit se pro dobu svého stáří. Ano, toto je podstata celého sporu, nikoli anachroničnost zaměstnaneckých důchodových fondů, nikoli obava o bezpečí. Je to pouhopouhá snaha pro současný systém vytvořit jeden, možná dva roky určité dílčí konkurenční výhody. Je to snaha, která jde ve prospěch fondů, nikoli ve prospěch pojištěnců. Toto rozhodování je rozhodováním o tom, zda vytvoříme našim pracujícím, našim zaměstnancům možnost využívat určitý běžný, ve své podstatě konzervativní evropský a světový kapitálový produkt, nebo ne. Je to také o tom, zda anachronicky umožníme určitému systému, aby měl o rok, o dva dílčí výhodu, kterou beztak už ztrácí.
        Rozhodnutí je tedy velmi závažné, a já předpokládám, že jste vyslechli podrobné jednotlivé argumenty a že se rozhodnete podle nich. V každém případě však musím zdůraznit, že je omylem argumentovat tím, že zaměstnanecké důchodové pojištění je slepou uličkou, že je historicky dané a že je na ústupu. Nejautoritativnější mezinárodní instituce konstatují jeho rozvoj a považují jeho rozvoj za potřebný a důležitý.
        Děkuji. (Potlesk poslanců klubů ČSSD a KSČM.)
        ***