Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, vím, že všechna slova, která zde měla padnout k tomu, co zde dnes máme rozhodovat, padla. Padla v rovině věcné a padla také v rovině politické. Jenom mi nedá, abych se nezmínila v této souvislosti v této chvíli, kdy projednáváme tak závažnou věc, k níž se upnula většina starostů České republiky jako k zákonu, který je pro ně tím nejzásadnějším, abych přece jen neřekla svou zkušenost, kterou mám z minulého týdne, kdy jsem se sešla se starosty okresu Žďár nad Sázavou.
        Je to okres, který je největším okresem v České republice. Má 192 obce a na tomto setkání bylo více než 192 účastníků, protože přijeli nejenom starostové, ale mnohdy také jejich zástupci či tajemníci příslušných městských či obecních úřadů. Toto auditorium si vyslechlo zprávu jednak z úst přednosty okresního úřadu o aktuálních věcech, které se jich týkají v souvislosti se změnami některých zákonů, které již byly přijaty, a ve druhé části setkání měla nastat diskuse nad tématem reforma veřejné správy.
        Musím s politováním sdělit, že na tuto diskusi dostali pozvánku poslanci všech politických stran. Vládní poslanci se zúčastnili té první, nedůležité části, mohu-li to takhle říci, a ve chvíli, kdy bylo jasné, že atmosféra bude těžknout, opustili jednací sál.
        Byla jsem tam za Občanskou demokratickou stranu s tím, že jsem byla zvědavá, co aktéři tohoto setkání, tedy senátoři za KDU-ČSL, budou starostům vyprávět ve chvíli, kdy žádný zákon z druhé části reformy veřejné správy nebyl přijat, a tudíž jim žádné rady nemohou dát o tom, na co se mají připravit. Vyslechla jsem si přednášku z úst těchto senátorů o tom, že existují na naší politické scéně strany proreformní a strany antireformní. Mezi antireformní strany byla zařazena i Občanská demokratická strana. Poté, kdy tam následoval asi dvacetiminutový výklad o tom, jak reforma je připravena vcelku dobře, vcelku promyšleně, vcelku víme, kam míříme, a vcelku víme, jaký profit z toho obce budou mít, tak po této dvacetiminutové přednášce jsem řekla, že asi sedím v jiném parlamentu než mí kolegové, že asi sleduji jiné zákony a že asi sleduji jinou debatu.
        Vysvětlila jsem starostům a povídala jsem si s nimi o tom, co je čeká dle našeho názoru, a to jak po organizační stránce, tak po stránce nutnosti dovybavit své úřady - s tím, že na to nedostanou peníze, s tím, že budou muset přijmout řadu úředníků, a s tím, že (se?) neví ještě, jaké kompetence, v jaké míře budou naplňovat.
        A teď se dostávám k podstatnému závěru a moc vás prosím, vážené kolegyně i kolegové, přestože mám zkušenost, že kdyby se tady člověk umluvil, tak s kamenem nepohne, přesto vás prosím, abyste věnovali pozornost tomu, co řeknu. Z přítomných téměř všech starostů okresu Žďár nad Sázavou jeden jediný v diskusi nevystoupil, aby podpořil tuto reformu. Ti, kteří vystoupili, řekli, že se obávají toho, co je čeká. Používali slova jako chaos, katastrofa, hrůza. Jediné, co znělo, bylo "proboha, něco s tím udělejte, přece to musíte nějak zastavit, něco s tím musíte udělat".
        Řekla jsem jim jediné, co jsem říct mohla - že nevím, co se s tím teď moudrého, levného, účinného dá udělat. V tuto chvíli jsme mimo toto řešení, jsme ve fázi, před kterou jsme varovali, jakoby se naplňuje ten nejhrůznější scénář, a to opravdu ne k naší radosti. Ale neuměla jsem těm starostům říct nic jiného, než ať se obrátí na ty strany, které se domnívají, že to řešení, které nyní projednáváme, jim přinese efekt, bude pro občany prospěšné a bude to dobré pro naši společnost a budoucnost. Já o tom přesvědčena nejsem.
        Vše, co Občanská demokratická strana během projednávání těchto zákonů učinit mohla, učinila. Před všemi nebezpečími jsme varovali, ale nikdo nás nechtěl slyšet. Jestli teď pan poslanec Martínek kamufluje všechnu tu hrůzu, která se na nás valí, nějakým téměř bezvýznamným jedním hlasováním jednoho výboru, když víme, že takových hlasování proběhlo desetitisíce, a jestliže neměl potřebu českou veřejnost, a natožpak starosty České republiky informovat o všech dílčích jednotlivých hlasováních, nemohu si myslet nic jiného než to, že s nikým z nás to nemyslí pan poslanec Martínek dobře. Je mi to velmi líto, velmi bych si přála, kdyby to bylo jinak, ale on sám měl možnost prokázat, že to jinak myslí, kdyby postupoval jiným způsobem.
        Chtěla jsem vám sdělit tuto zkušenost z minulého týdne z jednání starostů. Nevím, jestli to pohne těmi, kteří se jednak zaštiťují tím, že jednají ve jménu občanů pro blaho obcí, pro blaho starostů. Obávám se, že to jimi nepohne, ale na výsledek si budeme muset počkat do příštího týdne.
        Děkuji za pozornost.