Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená vládo, dovolte mi odpovědět na sadu otázek. Nutno říci, že jsou to otázky, které jsou poměrně zajímavé a skutečně směřují k jádru hospodaření centrální banky.
        Za prvé je samozřejmě pravda, že větší část aktiv tvoří rezervy uložené v zahraničních aktivech, je to zhruba kolem 85 % aktiv. A stejně tak pasiva jsou samozřejmě denominována především v tuzemské měně. Větší část pasiv kromě oběživa tvoří závazky vůči bankám. To není nicméně nějaké arbitrární rozhodnutí centrální banky, je to něco, co je dáno strukturou bilance při vzniku centrální banky. Samozřejmě si lze představit situaci, kdy by centrální banka mohla mít i jiná aktiva, například cenné papíry, které by byly denominovány v tuzemské měně, ale to je něco, co by musela dostat do vínku. Je pravda, že je řada centrálních bank ve světě, kde ten poměr domácích a zahraničních aktiv je zhruba 50 ku 50, ale to nebyla situace centrální banky při jejím vzniku.
        Bilance narůstala zejména v důsledku dvou skutečností. Za prvé - v důsledku devizových intervencí, které byly nezbytné v rámci pevného měnového kursu, protože z definice bylo třeba provádět devizové intervence, aby kurs byl udržen na žádoucí úrovni. Za druhé - centrální banka přebírala část nákladů, které dopadaly na ekonomiku v důsledku transformace. Tuto částku bych odhadoval zhruba na 100 mld. korun. Pokud bychom se podívali na kumulované hospodaření centrální banky, tak i přes vliv kursu by centrální banka zůstala v plusu, pokud by na sebe nepřebrala tyto náklady. Týkalo se to nákladů na konsolidaci bankovního sektoru, týkalo se to nákladů, které byly spojeny s řešením vztahů s Národní bankou Slovenska, neboť my jsme měli pohledávku ve výši zhruba 26 mld., která nakonec byla odepsána proti našim zdrojům.
        ***
        Co se týká toho, zda struktura platební bilance má nějaký vliv na dostupnost úvěrů a zda stahování likvidity neomezuje růst úvěrů, moje odpověď zní, že neovlivňuje. Likvidita v bankovním sektoru je dostatečná. Pokud byste mluvili s vedením jednotlivých bank, zjistili byste, že se banky necítí nijak omezeny v množství likvidity. Naopak samy banky ukládají peněžní prostředky v zahraničí a hledají různé možnosti, jak umístit svoji likviditu. Není to tedy o nedostatku likvidity, je to spíše následek pročišťování bilancí v bankovním sektoru.
        Stejně tak struktura bilancí komerčních bank je velmi odlišná. Jistý útlum v úvěrové aktivitě se týkal zejména velkých bank, které řešily své problémy v minulosti. Dalo by se k tomu ještě také říci, že podíváme-li se na růst úvěrů v první polovině 90. let, evidentně nebyl konzistentní s tím, jak se v té době vyvíjela ekonomika. Tempa růstu úvěrů kolem 20 % nakonec vedla k tomu, že bilance v centrální bance se dostaly do problémů, a to bylo něco, co bylo potřeba řešit ve druhé polovině 90. let.
        Ještě jednou opakuji, nedomnívám se, že by banky měly nedostatek likvidity. Mají rozhodně dost prostředků na to, aby poskytovaly úvěry, pokud to samy uznají za vhodné v rámci rozhodovacích mechanismů, které mají. Rozhodně tam není žádné omezování z naší strany.
        Vliv posílení kursu koruny. Ano, samozřejmě vliv posílení je enormní vzhledem k tomu, že máme tak velkou část aktiv denominovanou v zahraničních měnách. Jakýkoli pohyb kursu vede k velkým výkyvům hospodářských výsledků. Již v minulosti to byly poměrně veliké ztráty, byly to zároveň ale i výsledky, které vedly ke kladnému hospodářskému výsledku. V jednom roce, tuším, že to byl rok 1998, ztráta činila kolem 50 mld. a bylo to způsobeno samozřejmě kursovými pohyby. V roce následujícím to naopak byl kladný hospodářský výsledek plus 30. Takže kursové rozdíly jsou opravdu zásadní při této struktuře centrální banky, ale není to něco, co my bychom mohli arbitrárně ovlivnit. Rozhodně to nemůžeme řešit tím, že bychom se rozhodli, že část devizových rezerv prodáme a rozpustíme peníze nějak v ekonomice. Takové řešení tady není.
        Ta otázka je ale zajímavá i z toho důvodu, že je třeba se zamýšlet, jak se tato situace bude vyvíjet v budoucnu. V současné době náklady, které vyplývají z odlišného úročení aktiv a pasiv, se snižují, a to proto, že se snižuje rozdíl v úrokových sazbách, které platíme na pasivech a které dostáváme na aktivech ve smyslu výnosu z devizových rezerv.
        A to je moje odpověď na to, kam se podělo 40 mld. Čtyřicet miliard se nepodělo nikam. To je skutečně čistě účetní záležitost a je třeba vnímat bilanci centrální banky jako něco, co není výsledkem arbitrárního rozhodnutí, je to důsledek rozhodnutí o měnové politice. My se těžko můžeme řídit tím, zda to bude mít takový nebo onaký dopad na hospodářský výsledek. Primárním cílem centrální banky je snažit se dosáhnout cenové stability při udržení makroekonomické stability a pokud možno při udržení slušného hospodářského růstu a nelze obrátit kauzalitu a začínat uvažovat o tom, jaký to či ono opatření bude mít vliv na hospodářský výsledek. Jestliže ta ztráta v loňském roce, v roce 2001, byla 28 mld., je to důsledek přeceňování aktiv a rozhodně to neznamená, že by někdo ty peníze někam zašantročil.
        Nakolik je to výsledek spekulace, to je velmi obtížné říci. Spekulace, vývoj na trhu, nakolik odlišit, co je spekulace a co je fundamentální vývoj - nechci se pouštět do delší diskuse o tom, jaký kurs je udržitelný nebo jaký je rovnovážný. Existuje samozřejmě řada odhadů a řada predikcí, zda česká koruna je podhodnocena nebo nadhodnocena a jestli to momentální posílení je jen korekcí určitého podhodnocení, nebo ne. Náš závěr je, že současné posílení není korekcí minulého podhodnocení kursu, protože pokud by kurs byl podhodnocen v minulých letech, tak jsem přesvědčen, že by se to projevilo v makroekonomické stabilitě, projevilo by se to nějak v platební bilanci, projevilo by se to nějak v obchodní bilanci. Nedomnívám se tedy, že by kurs byl nějak významně podhodnocen, a proto jsme také usoudili, že současný vývoj a prudké posílení v tomto krátkém období je kursová bublina a že se kurs odchýlil od vývoje fundamentálních proměnných.
        Těch důvodů může být celá řada. Jedna hypotéza, která se jeví poměrně smysluplná, je, že se předpokládá, že tato ekonomika po vstupu do EU bude ještě rychleji konvergovat nebo bude pokračovat v procesu konvergence k hladině inflace, k hladině úrokové sazby, poroste produktivita a budeme se dotahovat na země EU. To by mělo vést k tomu, že koruna bude dále posilovat a toto posílení může být do jisté míry přestřelením k hladině, která by se očekávala již někdy v budoucnu. Jinými slovy, kurs má někdy tendence přestřelovat tím či oním směrem, a jestliže očekávání vede k silnější hladině, v budoucnu nelze vyloučit, že k tomu posilování dojde rychleji, než by byla nějaká lineární trajektorie. K posilování docházelo koneckonců v posledních letech. Za roky 1994 - 2001 docházelo v průměru k reálnému zhodnocování koruny, tzn. nominálnímu zhodnocování kursu plus rozdíl v mírách inflace, ve výši 4 - 5 % ročně. Domníváme se, že to je zhruba tempo, které i z pohledu této empirické evidence by mohlo být udržitelné. Osobně se domnívám, že vlivy, které stály za reálným posilováním koruny, by mohly slábnout, a tudíž nemám pocit, že by koruna měla nějak dramaticky posilovat v reálných veličinách, to znamená i nominálně, v budoucnu. Je to jeden z důvodů, proč se domníváme, že to tempo reálného posilování, kterého jsme byli svědky v posledních měsících, není dlouhodobě udržitelné. Samozřejmě, jakmile se kurs stabilizuje, okamžitě to bude mít dopad i na hospodaření centrální banky, ale to není klíčová věc.
        Poznámka, nakolik mohlo docházet k tomu, že by v rámci privatizace došlo k určité manipulaci s kursem, přiznám se, že o tom bych velmi pochyboval, a to i z toho důvodu, že kurs začal dramaticky posilovat v okamžiku, kdy vláda vyhlásila poměrně razantní privatizaci některých velkých firem, a tam lze hovořit o spekulaci, že v tom okamžiku účastníci na trhu začali spekulovat s tím, že bude velký objem finančních prostředků, velká poptávka po koruně, která bude tlačit na její zhodnocení. Z toho důvodu jsme také přikročili k tomu, aby byla dohoda mezi centrální bankou a vládou o tom, že tyto peníze budou staženy z trhu a přímo vstoupí do devizových rezerv centrální banky, neboť je to jednorázový vliv na kurs, který není podložen růstem produktivity, a není korektní, aby se to posílení přenášelo na ekonomiku jako celek. Rozhodně se tudíž nedomnívám, že by tam mohlo docházet k nějaké manipulaci, protože tyto prostředky budou staženy z trhu. Je to velmi specifické téma. My jsme byli požádáni rozpočtovým výborem, abychom společně s ministrem financí předložili určité informace. Něco takového se připravuje a rozhodně bychom v nejbližších týdnech rádi podali bližší vysvětlení a jsme rádi, že rozpočtový výbor o to projevil zájem.
        Je pochopitelné, že finanční toky se odrazí v platební bilanci, ale pro nás je to jeden z dalších argumentů, proč nevidíme důvody pro momentální silné posilování koruny, nebo posilování v posledních měsících. V současné době se zdá, že koruna se přece jen trochu stabilizovala. Jak jsem už říkal, očekávání z konce minulého roku o tom, že tady bude velká poptávka po koruně, se podle našeho názoru neopírají o to, jak my momentálně projektujeme finanční toky pro nejbližší měsíce. Pokud skutečně stáhneme peníze, které přijdou z privatizace, tak potom přebytek finančního účtu se může pohybovat někde mezi 1 - 1,5 mld. eur, což zhruba je také deficit běžného účtu. Nevidíme důvod, že by mělo docházet k nějakému velkému přebytku v rámci platební bilance, tzn. přebytku finančního účtu nad deficitem běžného účtu.
        ***
        Není podle nás tudíž důvod ani z hlediska finančních toků, proč by koruna měla razantně posilovat.
        Všechny tyto argumenty se snažíme říkat i veřejnosti a komunikovat s trhem, protože se domníváme, že je velmi podstatná kvantitativní analýza těchto jevů, a ne jen kvalitativní analýza. Není možné pouze konstatovat "přitékají sem peníze, a proto koruna bude posilovat", je potřebná trochu pečlivější analýza.
        Co se týká provozu, nemohu souhlasit s tím, jak dalece jsme neefektivní instituce. Já tady nemám srovnání s resortními ministerstvy, ale mám porovnání nákladů s bankovním sektorem. Pokud přepočteme náklady na zaměstnance v centrální bance, tak za rok 2001 to činilo zhruba 340 tisíc Kč, v bankovním sektoru přes 400 tisíc Kč. To se samozřejmě odráží i v sociálních nákladech, které jsou také vyšší. V nakupovaných výkonech centrální banka nakupovala 370 tisíc Kč na jednoho zaměstnance, bankovní sektor přes 600 tisíc Kč na jednoho zaměstnance. V našem případě jsou vyšší odpisy, v případě komerčních bank je vyšší nájemné. I toto srovnání ukazuje, že se nijak nevymykáme ani z hlediska mzdového, naopak se snažíme držet naši mzdovou úroveň pod komerčním sektorem. Nedomníváme se, že by centrální banka byla komerční institucí, a nedomníváme se ani, že by se ať už náklady na zaměstnance, nebo dalšími náklady měla přiblížit bankovnímu sektoru jako celku.
        Nicméně centrální banka má určité specifické náklady, které jsou vyšší než v komerčním sektoru, popř. je komerční sektor vůbec nemá. Mimo jiné jsou to náklady na platební systém, protože centrální banka je odpovědná za provoz clearingu, za provoz platebního systému, centrální banka je odpovědná za distribuci oběživa a rozsah manipulace s oběživem je mnohonásobně větší než manipulace s oběživem na straně komerčních bank. Jak možná víte, v oběhu je zhruba 200 mld. Kč. Aby bylo možno udržet plynulé zásobování oběživem, je třeba držet zásoby zhruba 1 : 1, to znamená, že my v našich trezorech držíme zhruba kolem 200 mld. Kč, což představuje obrovské náklady na manipulaci, které jsou prostě nesrovnatelné s tím, co nese v této oblasti komerční sektor. Každý den stahujeme a dáváme zpátky do oběhu mezi 1 mld. až 3 mld. Kč.
        Jestliže přepočítáme náklady na provoz, já se nedomnívám, že náklady kolem 1 mld. až 1,5 mld. Kč jsou nějak mimořádně vysoké. V posledních letech trochu kolísaly, protože docházelo k výkyvům i v důsledku rekonstrukce centrální banky. Samozřejmé je, že během rekonstrukce jsme měli větší náklady na nájemné. V současné době máme větší náklady na odpisy. Opakuji - nedomnívám se, že bychom se nějak vymykali.
        Co se týká srovnání klientských operací, tam moje logika by byla úplně opačná, než jak ji prezentoval pan poslanec Payne. Je pravda, že my inkasujeme ztrátu na službách, které poskytujeme státnímu sektoru, státní správě, ale není pravda a nevěřím tomu, že by komerční sektor mohl poskytovat tyto služby levněji. My jsme se nikdy necpali do prostoru, který by mohly vyplnit komerční banky, a rozhodnutí o tom, vybudovat systém, který by podporoval bankovní služby a bankovní potřeby státního sektoru, padlo začátkem 90. let, a to poté, co komerční sektor o to neprojevil zájem.
        Zároveň podotýkám, že služby, které poskytujeme, jsou poměrně úzce navázány na fungování státního rozpočtu. Státní rozpočet má on-line informace o tom, jaké jsou toky na účtech státního rozpočtu, aby se mohl operativně rozhodovat o tom, jak optimalizovat finanční toky. V této oblasti pracuje speciální komise Ministerstva financí a centrální banky na tom, aby tento systém byl co nejefektivnější, a nedomnívám se, že by obdobná spolupráce byla možná mezi kteroukoli komerční bankou a státní správou. Zároveň podotýkám, že my nepokrýváme všechny služby veřejného sektoru. Je řada institucí, které jsou napojeny na státní rozpočet a které běžně čerpají služby komerčních bank. Tam, kde náš prostor je, ta přímá vazba na státní rozpočet, to znamená, přes nás tečou peníze, které dále jdou do institucí, které jsou napojeny na státní rozpočet. To, jakým způsobem hospodaří nebo zda tyto instituce mají své další účty u komerčních bank, je samozřejmě jejich věc. Stejně tak municipality mají také své vlastní účty v komerčních bankách a naší zásadou je, že v žádném případě nechceme nikdy dělat komukoliv služby, které by vytlačovaly komerční sektor. Nechceme vytlačovat soukromé aktivity. Děláme jen to, co je nám uloženo zákonem, a to, co děláme pro státní sektor, tam se domnívám, že je naše činnost obtížně zastupitelná.
        To, že tam inkasujeme ztrátu, má dva aspekty. Za prvé je to jistá subvence státu, takže se nedomnívám, že by Parlament mohl něco namítat proti tomu, že svým způsobem dotujeme státní rozpočet. Pokud by měl platit plné náklady, ať už by je poskytoval kdokoliv, tak by náklady byly určitě vyšší. Za druhé, my tím, že má u nás státní rozpočet uloženy peníze, tak vlastně stahujeme tuto likviditu z trhu a neneseme na ni další náklady, jako kdybychom ji stahovali od komerčních bank, což tyto náklady poněkud snižuje.
        Nedomnívám se, že v těch činnostech, které děláme, by nás komerční banky mohly plně zastoupit. Pokud by nicméně k nějakému takovému rozhodnutí došlo, my s tím nemáme nejmenší problém, ale o něčem takovém Ministerstvo financí ani neuvažuje. Byly určité úvahy o tom, že by Ministerstvo financí založilo státní pokladnu, ale nedomnívám se, že je to téma dne. V současné době je zainvestován určitý systém a myslím, že je oboustranným zájmem Ministerstva financí i České národní banky, aby ten systém fungoval co nejefektivněji a aby ani na straně centrální banky, ani na straně státního rozpočtu nedocházelo k vynakládání zbytečných nákladů.
        Doufám, že jsem pokryl otázky tak, jak jsem si je zapsal. Pokud budou nějaké doplňující otázky, rád se pokusím je zodpovědět. Děkuji za pozornost.