Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, vládo, paní a pánové, stručně interpelaci, kterou jsem dal na ministra financí. Zabývám se tou věcí již delší dobu a byl jsem jedním z 88 poslanců bývalého Federálního shromáždění, kteří dali návrh na zrušení části zákona o státním rozpočtu na rok 1992, který byl schválen Federálním shromážděním a který novelizoval zákon o dani ze mzdy, tak jak původně platila. Dokonce jsem celou skupinu poslanců ještě s dvěma kolegy zastupoval před Ústavním soudem a Ústavní soud tu část zákona zrušil. Zrušena byla ustanovení § 10 zákona číslo 76/1952, o dani ze mzdy, ve znění zákona 578/1991 Sb., § 11 odst. 8 vyhlášky 161/76, kterou se prováděl zákon o dani ze mzdy, tak jak zákon o státním rozpočtu na rok 1992 pravil, a § 8 odst. 4 a 5 zákona o dani z příjmu z literární a umělecké činnosti.
        Předmětem mé interpelace je tedy škoda, která vznikla občanům tehdejší České a Slovenské Republiky a dnes občanům České republiky, kteří měli nepřiměřeně diskriminačně zvýšenou daň, a právě pro rozpor s Listinou základních práv a svobod, ale zejména v rozporu s článkem 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a článkem 2 Úmluvy Mezinárodní organizace práce tato diskriminace byla uvedeným nálezem Ústavního soudu odstraněna.
        V průběhu doby od roku 1992 a i v době, kdy už jsem nebyl poslancem Federálního shromáždění, ne kvůli tomu, že bych nebyl zvolen, ale kvůli tomu, že Federální shromáždění nelegitimně a neústavně zaniklo, a tak jsem dostával řadu dopisů. Dostávám je od roku 1996 znovu a těch dopisů mám velké množství. Jsou to dopisy, které jako přílohy mají žádosti o navrácení přeplacené daně anebo o náhradu škody, která byla způsobena rozhodnutím státu, takto Federálního shromáždění ČSFR. V této věci bych mohl samozřejmě dokumentovat ty dopisy.
        Pan ministr financí odpověděl zcela logicky, že nález Ústavního soudu nebyl retroaktivní, že platil ode dne zveřejnění ve Sbírce zákonů, a že tedy takto nelze odškodnit jednotlivé občany. Je to odpověď, která chodila různým způsobem - myslím si zejména v tehdejší péči bývalého ministra financí Ivana Kočárníka - všem těm, kteří si na tento postup stěžovali.
        ***
        To ale svým způsobem nebylo předmětem mé interpelace, protože já jsem se zároveň dotazoval, jestli Ministerstvo financí nějakým způsobem uvažuje o odškodnění našich občanů v této věci. Včera jsme byli svědky návrhu zákona, který měl odškodňovat naše bývalé československé státní občany, kteří v České republice nejenže nemají bývalý pobyt, ani nejsou českými státními občany, a přesto se domáhají svých nároků, které vznikly v dobách minulých. Tito občané jsou občany České republiky. Řada z nich zemřela od roku 1992, takže z odhadu, který kdysi udělal pan ministr Kočárník, že takto postiženo bylo nejméně 30 tisíc lidí v České republice, pravděpodobně něco ubylo.
        Předmětem mého doplňujícího dotazu zde ve sněmovně, specifikovaného na ministra financí, je to, jestli vláda České republiky nebo ministr financí neuvažují o tom, že by se nějakým způsobem vypořádali s tím, že právní předchůdce České republiky - Česká a Slovenská Federativní Republika - způsobil svým občanům škodu a že tuto škodu by bylo dobré napravit.
        Vím, že kdybychom uvažovali o jakési retroaktivitě nálezu Ústavního soudu, že bychom se dostali na tenké pole právní teorie. Nechci tady obhajovat jakousi retroaktivitu. Myslím si, že nelze přijmout retroaktivní zákony, ale přesto jsem přesvědčen, že když víme, že škoda efektivně vznikla, když víme, že ji občané také vyčíslili, že ji požadovali, že bychom se s ní měli také čestně vyrovnat. Principiálně jde o to, jestli chceme, nebo nechceme škodu, kterou stát svým občanům způsobil, nějakým způsobem řešit, a pokud ji nechceme řešit, abychom to také otevřeně přiznali, nikoliv s odvoláním na to, že nález Ústavního soudu neplatí zpětně.
        Mohl bych říci, že jsem k tomu studoval i nový zákon č. 82/1998, který jsme v minulém volebním období přijímali, který nahradil zákon č. 58/1969 Sb., který řešil tehdy náhradu škody špatným rozhodnutím státního orgánu. Dnes je to odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. I to, co nebylo použitelné v roce 1992 nebo 1993, v době, kdy o to tito občané žádali, má dnes jinou pozici. I z pohledu tohoto nového zákona by možná vláda mohla uvažovat o tom, že by určitým způsobem se čestně postavila k tomu, že ve velmi nedávné minulosti, v roce 1992, poškodila nejméně 30 tisíc občanů tohoto státu a že tito občané mají stejně jako každý jiný nárok na takovou náhradu.
        V tuto chvíli bych žádal pana ministra financí, jestli by mohl odpovědět, zda vláda uvažuje o takovém odškodnění, nebo o tom neuvažuje a ani o tom nehodlá uvažovat. Děkuji.