Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji také za příležitost, že mám možnost seznámit vás s aktuální situací Union banky.
        Včera večer mi bylo oznámeno předsedou představenstva, že představenstvo Union banky rozhodlo o tom, že dnes neotevře pobočky. K tomuto rozhodnutí bylo vedeno trvale klesající likviditou banky a obavou, že dojde k reálnému runu na banku, a s vysokou pravděpodobností se předpokládalo, že k tomuto runu by mohlo dojít dnes.
        ***
        Proto v souladu se zákonem o bankách jsme byli o tomto informováni a představenstvo se rozhodlo uzavřít chod všech poboček clearingového centra.
        Rád bych stručně - protože určitě není prostor na dlouhý výklad a historie této kauzy je velmi dlouhá - informoval, co tomuto rozhodnutí předcházelo. Určitě vás bude také zajímat, co bude následovat.
        Union banka se pohybuje na našem trhu již několik let. Jistě si pamatujete, že zhruba v polovině devadesátých let docházelo ke konsolidaci menších a středně velkých bank a v rámci tohoto procesu Union banka se spojila s některými dalšími menšími bankami. Nicméně s těmito menšími bankami, které tehdy byly v problémech, přebrala i nějaké problémy. Samozřejmě částečně za škody, které již tehdy byly reálné, byla kompenzována, nicméně nikdy se nepodařilo banku zcela stabilizovat a spojit se s nějakým strategickým investorem. Neznamená to, že by banka byla nestabilní v tom smyslu, že by to odporovalo zákonu o bankách, nicméně v posledním roce situace byla taková, že i auditor konstatoval, že bez spojení se strategickým investorem nebude tato banka zřejmě udržitelná a bude mít velké problémy s tím, udržet bezproblémový chod. Náš názor byl stejný jako názor auditora, to znamená viděli jsme potřebu nového kapitálu, který by zajistil do budoucna likviditu, zejména který by zajistil perspektivu na českém trhu.
        Jinak řečeno - proces byl velmi dlouhý. V minulosti probíhala řada jednání s renomovanými finančními institucemi. Většinou se narazilo na problém, že skupina není dostatečně transparentní, a bylo by velmi obtížné určit cenu, kterou by měl investor zaplatit. Proto se vždy obracel na stát se žádostí buď o garance, nebo o nějakou podporu. Toto nebylo realistické a takové žádosti vždy byly odmítány v zárodku. Byl to zřejmě jeden z důvodů, proč žádná jednání tohoto typu nevedla k cíli.
        Poslední investor, se kterým Union banka jednala, byla italská skupina Invesmart, která se neprezentovala jako strategický investor, ale říkala - my jsme schopni restrukturalizovat tuto finanční skupinu a banku, bude transparentní, bude jasně čitelná, bude jednodušší určit, jaká je cena této skupiny, a přivedeme strategického investora. Skutečností je, že i s ohledem na výrok auditora, který jsem již zmiňoval, bych to označil spíš za poslední stéblo, ale přece jen šance byla realistická. To byl i důvod, proč nakonec poté, když Invesmart prokázal schopnost dodat finanční prostředky do banky, udělili jsme souhlas se vstupem Invesmartu.
        Můžete se asi setkat - protože to bude určitě kauza, která bude hodně diskutovaná - s kritikou toho, že jsme povolili vstup, že banka již byla v takové situaci a nejednalo se o renomovanou finanční instituci a strategického partnera, že jsme souhlas dávat neměli, ale opakuji znovu - kooperativní řešení je vždy levnější a rozhodnutí zahájit správní řízení o odnětí licence je vždy velmi obtížné. Pokud existuje reálná šance, že by se dalo postupovat jinak, že by se podařilo přivést strategického investora, osobně jsem toho názoru, že bychom šanci dát měli.
        Invesmart tehdy rozhodl o navýšení základního jmění tak, aby byl schopen dodat finanční prostředky, ke kterým se zavázal, nicméně od začátku podmiňoval splacení těchto prostředků tím, že část potřebných prostředků bance dodá stát. Skutečností je, že toto nikdy nebylo explicitně odmítnuto. Naopak stát projevil ochotu o tomto jednat, konkrétně Ministerstvo financí, ale zároveň je skutečností, že manévrovací prostor státu pro toto je relativně malý. Legislativní pravidla pro možnost poskytnutí podpory jsou velmi jasně omezena, je třeba získat výjimku ze zákazu veřejné podpory. Je zřejmé, že tato pomoc by musela být za prvé v relativně omezeném rozsahu, za druhé musel by zde být jasný a kredibilní restrukturalizační plán, který by vedl ke vstupu strategického investora.
        Bohužel i toto poslední stéblo se neujalo. Situace nakonec dopadla tak, že požadavky Invesmartu byly z mého pohledu velmi excesivní a bylo mimo jakoukoli úvahu, že stát by v tomto rozsahu mohl poskytnout pomoc a že by pro takovouto pomoc získal souhlas Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Kromě toho, což je ještě důležitější, plán nebyl podle mého názoru - i když rozhodnutí bylo v kompetenci Ministerstva financí - dostatečně kredibilní. V tomto smyslu rozhodnutí Ministerstva financí považuji za racionální.
        Pochopitelně dlouhodobá nejistota a konstatování, že bez strategického investora banka těžko přežije, vedlo k tomu, že nejistota se zvýšila do té míry, že v posledních dnech se zvýšil tlak na likviditu banky, denně klesaly vklady, docházelo k výraznému úniku likvidity a banka se nakonec dostala do fáze, kdy byla nucena podat informaci, kterou jsem zmiňoval na začátku, to znamená zavřít své pobočky.
        Co bude následovat? Možností není příliš mnoho. První, co asi každého může napadnout - jestli je možná nucená správa a následný prodej nějaké renomované finanční instituci. Tato možnost není, neboť ze zákona nucenou správu můžeme uvalit pouze tehdy, pokud se jedná o systémové riziko, což není tento případ. Je tudíž velmi pravděpodobné - a zdůrazňuji, že zatím nebylo zahájeno - správní řízení o odnětí licence, ale budeme o tom dnes jednat. Nechci předjímat za prvé rozhodnutí bankovní rady, už vůbec nemohu předjímat rozhodnutí akcionářů. I když dnes zahájíme proces o odnětí bankovní licence z toho důvodu, že banka nemá dostatečnou likviditu a nemůže zajistit splnění zákonných požadavků na fungování banky, neznamená to ještě, že akcionář nemůže udělat takové kroky, aby zajistil finanční prostředky ke stabilizaci banky. Nechci se vyjadřovat k pravděpodobnosti takového kroku, je to na akcionářích. Znovu říkám - nemohu předjímat jejich rozhodnutí a jejich další kroky.
        To, že banka dnes zavřela pobočky, tudíž není totéž, že banka přichází o licenci. Musí proběhnout správní řízení a akcionář se musí rozhodnout, že prostředky buď dodá, nebo nedodá. To nakonec bude determinovat rozhodnutí centrální banky.
        Za předpokladu, že dojde k odnětí bankovní licence, je pochopitelně významná informace o vkladech a pojištění. Jednalo se o menší banku, která má zhruba 17 miliard vkladů - nemohu říci přesné číslo, protože s ohledem na zbytek likvidity a snižování vkladů v posledních dnech ho nemám v tomto okamžiku k dispozici, ale řekněme zhruba 17 miliard. Jak si možná pamatujete, zákon říká, že vklady jsou pojištěny do výše 25 tisíc eur, to znamená zhruba 750 tisíc korun, a to do výše 90 %. Vklady v bance jsou relativně malé a dá se počítat - nevím sice, jestli na prstech jedné ruky, ale v každém případě se jedná o velmi malý počet vkladů, které jsou vyšší než jeden milion korun. Prakticky všechny vklady jsou tedy pojištěny do výše 90 %.
        Znovu opakuji - případné vyplácení pojištěných vkladů závisí velmi na spolupráci banky, protože musí dodat potřebné podklady, aby Fond pojištění vkladů peníze mohl vyplácet. Fond má poměrně vysokou likviditu a zákon mu umožňuje, aby si opatřil dostatek prostředků, aby bez problémů pojištěné vklady vyplácel. Proto doufám, že pokud další vývoj půjde tímto směrem, bude kooperativní. Včerejší reakce představenstva byla pro mne povzbuzující. Doufám, že kooperativní přístup, který jsme registrovali včera odpoledne a večer, přetrvá a že to povede k relativně hladkému pokračování.
        ***
        Ale znovu opakuji, zatím nejsem schopen říci, jaká přesně bude ta koncovka, a bude hodně záležet na rozhodnutí akcionářů v nejbližších hodinách a dnech. Akcionáři by museli přijít s kredibilním plánem, kdy a jak dodají dostatečné množství finančních prostředků, aby banka měla dostatečnou likviditu a aby stabilizovali situaci banky.
        Nakonec jedna poznámka. V okamžiku, kdy se stane taková věc, jako že banka je ohrožena nebo že je potenciální riziko, že jí bude odňata bankovní licence, se hledají viníci. Ne že bych dokázal předejít kritickým hlasům, ale pochopitelně v prvé řadě se vždy ukazuje na centrální banku, která jako regulátor má nepochybně odpovědnost za to, co se děje v bankovním sektoru, a v tomto případě mohou být kritické hlasy ve směru k vládě, že odmítla poskytnout pomoc. Jak jsem už řekl, domnívám se, že rozhodnutí Ministerstva financí bylo racionální a v momentě, kdy nebyl na stole dostatečně kredibilní plán, nebyl tady jasný exit z této situace ve smyslu přivedení strategického investora a v okamžiku, kdy nebylo jasně strukturováno, jak taková pomoc může být poskytnuta, nebylo dost dobře možné se k té žádosti vyjádřit pozitivně.
        Z hlediska centrální banky je to pochopitelně komplikovanější. Vždycky se říká, proč jste nehledali aktivně nějaké jiné řešení, popř. proč jste nezasáhli dříve a nechali jste tu situaci zajít tak daleko. Těmto otázkám se nevyhneme a řeknu jen pár větami, jak situaci vidím.
        Jak říkám, situace Union banky není něco, co by spadlo z nebe dneska. My jsme s tou situací bojovali delší dobu, v posledním roce velmi intenzivně, a pozitivní řešení se hledalo, protože vždycky platí, že kooperativní řešení je levnější než případné odnětí bankovní licence. Já bych byl velmi rád, aby problémy, které jsme nasbírali v poslední dekádě, spíše ubývaly, než aby nám přibývaly. Snažili jsme se dát maximální prostor k tomu, aby se našlo pozitivní řešení. Diskutovali jsme s Ministerstvem financí o možnostech aktivní participace státu, ale - jak již bylo řečeno - možnosti nebyly a nejsou příliš velké a nepodařilo se najít žádné řešení. Vždy to záleží primárně na akcionářích banky. Jedná se o soukromou instituci. Úloha regulátora je dávat pravidla a kontrolovat jejich plnění. Pokud dojde k tomu, že tato pravidla plněna nejsou, že banka nemá splněna všechna kritéria, která má pro fungování banky, požádáme o nápravu, ale je na akcionářích, aby dodali případně kapitál a případně napravili další nedostatky. Nemáme nástroj a nemáme ani žádné prostředky, abychom takovéto věci dělali. V konečném důsledku, jestliže akcionář není schopen dostát svým závazkům ve smyslu zákona, to znamená, jestliže neplní všechna potřebná kritéria pro fungování banky, tak centrální bance nakonec nezbývá, než odejmout bankovní licenci.
        Jinak řečeno, v žádném případě se nechci zbavovat odpovědnosti, ale chtěl bych pouze zdůraznit to, že centrální banka není akcionářem ani managementem a nemůže řešit věci, které jsou na těchto subjektech. Mám za to, že jsme udělali maximum pro to, aby se pozitivní řešení našlo v posledním roce. Dali jsme šanci i italské společnosti Invesmart, která nás nakonec přesvědčila, že by byla schopna získat finanční prostředky a dát je do tohoto projektu, ale nakonec plán nebyl dostatečně kredibilní a nebylo možné dát dohromady prostředky, které by případně mohl poskytnout stát, pokud by takový plán existoval.
        Na závěr bych řekl, že uděláme maximum pro to, aby další kroky byly velmi efektivní a byly rychlé, to znamená, aby vkladatelé věděli, zda banka bude funkční, nebo nebude funkční, a pokud nebude funkční, aby se velmi rychle dostali ke svým vkladům a aby se nedostali do problému s likviditou a aby domácnosti neměly problém větší, než je nezbytně nutné.
        Ještě jednou děkuji za vaši pozornost.