Vážená paní místopředsedkyně, vážení přítomní i nepřítomní kolegové, kolegyně, poslanci, poslankyně, souvislý a reformovaný vývoj správního procesu se v podstatě od roku 1967, od doby přijetí zákona č. 71/67 Sb., o správním řádu, nekonal. Dokonce si pamatuji na jisté výroky z počátku devadesátých let, že stávající správní řád se osvědčil, jak již dnes konstatoval pan ministr Gross, a pan zpravodaj Koudelka je asi ve shodě. Dnes jsme v jiné dobové změně.
        Léčba šokem, téměř revoluční rekodifikace, kterou vláda předkládá novým správním řádem, vyvolá jistě v praxi veřejné správy nejeden vážný problém. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že minimálně jakýsi chaos v procesním chování správních orgánů první stolice, zejména pověřených úřadů s rozšířenou pravomocí, a to jak v pochopení obsahu jednotlivých pojmů, procesních institutů a ustanovení předkládaného návrhu orgány samosprávy ani nehovořím.
        Beru-li v úvahu, že správní praxe v podstatě málo ví o zásadní změně správního řádu, a zde vycházím z informací, že by se na ní v širší míře podílely správní orgány prvního stupně, dále, že si na nový právní předpis zvyká jeho uživatel - tzn. především aplikující úředník - tři až pět let, což dokumentuje počet stížností či odvolání, pak je otázkou i jeho platnost od 1. ledna 2005. Bude-li zákon schválen s tímto časovým limitem účinnosti, není možné, aby vláda nedostala za úkol předložit Poslanecké sněmovně program metody postupného, urychleného a systémového vzdělávání všech správních orgánů či ostatních, v podstatě všech úředníků, neboť navržený rozsah správního řádu je i personálně obrovský. Vláda by měla zvážit, zda není potřebné zřídit např. krajská centra pro interpretaci a aplikaci nového správního řádu. Nemám zde na mysli přibírat další pracovníky, těch snad přešlo v rámci reorganizace dostatečné množství.
        V této souvislosti mně dovolte jistou odbočku. Nedomnívám se, že rekodifikace tohoto zákona a jeho zavedení do správní praxe nebude nic stát. Bude stát příslušné obce a kraje podle mého názoru dost finančních prostředků, a to nejenom na školení úředníků. Tady si myslím, že by měly být ze státního rozpočtu vyčleněny nezbytné finanční prostředky, které s tím souvisí. Obce je samozřejmě pak musí najít ve svých rozpočtech.
        Vysoký stupeň judicializace předkládaného návrhu správního řádu a velmi malý a nevyrovnaný počet úředníků s právním vzděláním na prvním správním stupni vyvolává velmi vážné pochybnosti o elementárním úkolu zvládnout správní řád. Považuji to za zásadní a s ohledem na mnoho faktorů v rozsahu tří až pěti let neřešitelné.
        ***
        Zabývala se vláda resp. Ministerstvo vnitra při posuzování dopadů tohoto zákona tímto sice pro ně možná zdánlivě zanedbatelným problémem, ale faktem velmi zásadním? Vždyť se podívejme společně, kdo sedí na vedoucích místech úředníků. Například v případech tajemníků a vedoucích odborů u pověřených úřadů je právnický živel zastoupen v podstatě minimálně, ne-li nulově, prostě místní politické reprezentace se chovají při obsazování těchto funkcí politicky, nikoliv se snahou profesionalizovat a odborně zlepšit stav úřadů a nic na tom v dohledné době nezmění nové předpisy o postavení úřednictva a výběrové řízení atd. atd.
        Tento vážný problém vláda a ministerstvo málo vidí. Myslím si, že formální správnost řízení za těchto podmínek bude na velmi nízké úrovni. Prostě a jednoduše řečeno, není možné za stávajících podmínek zasadit do prostředí veřejné správy k 1. lednu 2005 jen tak bez výrazně delší přechodné fáze moderní, spravedlivý, přesný a vysoce judicializovaný správní proces, když např. v oblasti samosprávy žádný obecný systém procesu doposud neexistoval. Je to pro značnou část veřejné správy náraz velmi tvrdý, který nemůže přežít bez vážných šrámů na úrovni výkonu samosprávných procesů, ale především v dopadu na občany. Proto si kladu otázku, jestli jsme si toho všichni vědomi.
        Navrhovaný správní řád je skutečně procedura, která bude každodenně ovlivňovat najednou ve formálním slova smyslu postupy a procesy značného počtu.
        Bylo tady předřečníkem hovořeno o řadě názorů, jestli je terminologie na správné výši, sladění různých paragrafů atd. atd., což nemíním v této době činit, ale dovolím si ještě jednu poznámku, která zde nebyla asi přednesena jak zpravodajem, panem ministrem či předřečníkem, a to je např. k zaváděnému pojmu usnesení, která jsou v návrhu chápána jako zvláštní formy správních aktů, procesních správních aktů. Právě v souvislosti s jejich zvláštností v ryze procesním, možná v pořádkovém slova smyslu bych se přikláněl jednoznačně k zavedení pojmu, institutu procesní opatření. Více to odpovídá charakteru správního procesu, který vede odpovědná úřední osoba. A navíc v oblasti veřejné správy je pojem usnesení více vázán na akt kolektivního orgánu, zastupitelstva, rady, výboru, komise.
        Rovněž je pro mě nepochopitelné, že se v procesech daní a poplatků neuplatní navržený správní řád ani jako subsidiární. Příčiny nevidím v nedostatečnosti obecné úpravy, ale v unáhlenosti a nekoncepčnosti legislativního procesu vlády naší republiky. Domnívám se, že připoutání zvláštního procesního právního předpisu ve věcech správy daní a poplatků k obecnému správnímu řádu je v této chvíli možné a systémově žádoucí, navíc ani tento předpis není nepoplatný době, ve které vznikal.
        Pokud se týká závěru, nebudu hovořit o dalších věcech. Návrh zákona je nutno dopracovat, má určité nedostatky. Nedávám návrh vrátit zákon k dopracování, ale spíš k postoupení do druhého čtení. Nedoporučuji rovněž zkrátit lhůtu v žádném případě, spíš naopak lhůtu prodloužit, o čemž tady pan kolega Koudelka hovořil. Považuji za nutné, aby skutečně tento návrh správního řádu byl diskutován nejen v poslaneckých klubech, ale zejména potom v ústavně právním výboru.
        Děkuji za pozornost.