Pane předsedo, dámy a pánové, účast našich jednotek v misích typu SFOR a KFOR je pochopitelně úplně jiná kategorie než ostatní záležitosti, proto i náš postoj k těmto misím je odlišný. Mandát OSN, který tady je naprosto nezpochybnitelný, nám umožňuje i vzhledem k charakteru akcí a operací, které tam naši vojáci zastávají, diferencovaně přistupovat k těmto záležitostem.
        Nicméně chtěl bych se, pane předsedající, vaším prostřednictvím pana ministra zeptat na dvě věci. Během těch několika let se počet příslušníků ozbrojených sil, kteří působí v oblasti Balkánu, poměrně dramaticky snížil z původních asi 45 000 na dnešních zhruba 8 000, přičemž naše účast zůstává v poslední době téměř nezměněna, a dnes je tedy náš kontingent jedním z nejsilnějších, který v této oblasti působí. Chci se zeptat vaším prostřednictvím pana ministra, jestli počítáme i do budoucna s tím, že budeme patřit mezi nejsilnější reprezentaci na Balkáně, anebo jestli budeme rovněž, tak jako ostatní státy, postupně snižovat počet našich lidí v této oblasti.
        A druhá otázka. Ve všech hodnoceních - to se netýká pochopitelně jen této mise, ale i ostatních, ale dnes se bavíme o SFOR a KFOR - tak tedy v těchto hodnoceních se vytrácí jeden aspekt, který myslím, že je velmi důležitý. Jde pochopitelně o lidi, jde o mimořádné okolnosti, o mimořádnou situaci, a bezesporu úroveň interpersonálních vztahů je jednou z klíčových záležitostí. Z dnešního pořadu byl stažen bod týkající se naší nemocnice v Afghánistánu, nebudu se tedy ptát konkrétně na případ pana plk. Sitty, ale chtěl bych se zeptat pana ministra vaším prostřednictvím, pane předsedající, zda se vyhodnocuje úroveň interpersonálních vztahů ve všech misích a proč nás o tom ve svých zprávách pan ministr neinformuje.