Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, v poslední době se v některých médiích množí hlasy, které označují výsledek arbitráže za nespravedlivý, dva ze tří soudců za podjaté a rozsudek za nepřijatelný. Sám zástupce České republiky soudce Hándl pět dnů po vynesení závěrečného výroku uznal na zasedání švédského odvolacího soudu svou podjatost. A to, že zvýhodnil jednu stranu sporu na úkor druhé tím, že některé dokumenty nepředal.
        Podle Martina Muchky, předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, rada 24. března konstatovala, že jeden z klíčových dokumentů neměl v arbitrážním řízení vůbec figurovat, neboť je zápisem z tajného jednání mezi radou a Vladimírem Železným z 2. března 1999. Argument rady, že výsledek arbitráže není důsledkem jejího jednání, ale toho, že byly zveřejněny dokumenty či informace, které byly tajné a zveřejněny být neměly, je skandální. Rada se nám snaží vnutit postoj, že lze jednat nečestně, pokud to nikdo neprozradí. A pokud na základě takovéhoto prozrazení dojde ke konstatování viny a trestu, pak by potrestán měl být ten, kdo informace vynesl, a nikoli ten, kdo protiprávně jednal.
        Již jenom tento postoj, že je možné v soudním líčení pod přísahou lživě vypovídat, pokud proti vám nejsou k dispozici důkazy, a že lze porušovat zákony, dohody a smlouvy, nebudete-li přistižen, by měl být samostatným a dostatečným důvodem pro okamžité odvolání rady.
        Po tomto úvodu budu již rovnou citovat, a to čtyři body z arbitrážního nálezu.
        Odstavec 519: Mediální rada poskytla autentický výklad důvodů pro započetí správního řízení proti ČNTS. Účelem řízení bylo donutit ČNTS, aby osvobodila společnost CET 21 Vladimíra Železného od jejího vkladu, výhradního použití vysílací licence. Cílem rady bylo získat zpět právo používání licence pro společnost CET 21.
        Odstavec 515: Navrhovatel se rozhodl ustoupit, což je normální obchodní důsledek v jakékoli situaci nezákonného nátlaku, kdy postižená oběť tohoto nátlaku musí pečlivě zvážit situaci.
        Odstavec 516: Toto rozhodnutí o přistoupení na kompromis však nelegalizuje nezákonné činy rady. - Toto je uvážený závěr arbitrážního tribunálu.
        Odstavec 538: Mediální rada jednající jménem České republiky se v roce 1996 dopustila porušení dohody tím, že přinutila společnosti CME a ČNTS, aby se vzdaly právního zajištění investic společnosti CME v České republice.
        V citaci bodů arbitrážního nálezu by se dalo pokračovat donekonečna, neboť celý spis má takových odstavců 625. Pochybení rady je zde naprosto zřejmě a neoddiskutovatelně doloženo.
        Rada pro rozhlasové a televizní vysílání byla ustavena právě proto, aby nestranně chránila státní zájmy a bděla nad transparentností mediálního trhu v České republice. Že se takto dlouhodobě a opakovaně nechovala, dokládá nejen výsledek této arbitráže. Pro osvěžení vaší paměti připomenu již jen několik dalších pochybení.
        Ministr kultury pan Pavel Dostál již zmínil § 31 odst. 3 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, který říká - cituji: Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.
        Ve světle tohoto ustanovení je podivuhodná mnohaletá nečinnost rady ve vztahu k pořadu Volejte řediteli, kde Vladimír Železný každý týden svým vystoupením porušuje tento bod zákona. A kromě toho zvýhodnil sám sebe v předvolební kampani, kdy se týden co týden prezentoval mimo veškerá pravidla rovné soutěže.
        ***
        Rada také nekoná v otázce spojení funkcí senátora a ředitele celoplošné televize, ačkoli se jednoznačně jedná o prorůstání ekonomické, mediální a zákonodárné moci.
        V závěru ještě uvedu případy nespravedlivého a neoprávněného udělování pokut České televizi, jak ostatně dokládají i soudní rozsudky, které byly jednoznačně motivovány snahou Českou televizi poškodit. Například za uvedení erotické reklamy v hlavním vysílacím čase dostala Česká televize pokutu jeden milion, když za podobný přestupek zaplatila Nova pouhých 156 tisíc. Dalším skandálním, již zmiňovaným příkladem je v poslední době hojně citovaná půlmilionová pokuta České televizi za uvedení politické satiry, což už není pouze finanční oslabování České televize, ale přímo cenzurní zásah do nezávislosti veřejnoprávní televize a svobody tvorby, který bohužel velmi připomíná léta minulého režimu.
        Mohla bych teď pokračovat výčtem nezákonností v oblasti udělování licencí pro provozování rozhlasového vysílání. Ale důkazů o dlouhodobém a opakovaném porušování zákona radou již zaznělo tolik, že je zcela jasné, že okamžité odvolání této rady je jediným možným krokem.
        Argumenty některých kolegů poslanců, že jde o popravu a že Radu pro rozhlasové a televizní vysílání nemáme v tuto chvíli odvolávat, ale vyčkat verdiktu odvolacího soudu a mezitím vytvořit vyšetřovací komisi parlamentu, považuji nejenom za nešťastné, ale také za nebezpečné. Kdybychom totiž náhodou u odvolacího soudu uspěli, nic to přece nezmění na nálezech arbitráže, která konstatovala nezákonnost jednání rady. A zároveň si lze představit, že vyšetřovací komise po roce vyšetřování zjistí, že majetkové vztahy jsou propletené, zákony a jejich aplikace nejasné a že odpovědný tak trochu není nikdo a tak trochu každý z nás včetně kojenců.
        Deklarovaná obhajoba zájmů České republiky je vedena především strachem z možného rozbití kartelu, který se u nás ustavil za využití možností, které dovolovala naše nedokonalá legislativa.
        Jestli je něco skutečným zájmem tohoto státu a jeho občanů, pak je to právě důsledné rozkrytí všech praktik, které nás k tomuto výsledku arbitráže dovedly a hrozí dalšími postihy a zatížením našich daňových poplatníků do budoucna. Jde tedy nejenom o potrestání konkrétních viníků či záchranu deseti miliard, ale zejména o příští podobu demokracie v naší zemi a rehabilitaci obyčejného slušného chování. Toto je pravý účel zápasu, který svádíme.
        Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců stran vládní koalice.)