Vážený pane předsedající, dámy a pánové, musím v úvodu říci, že většinu argumentů, které jsem zde chtěl uvést v této diskusi nad interpelací paní místopředsedkyně Němcové, již ve svém projevu zmínil pan ministr Rychetský. Mám tudíž trochu ztíženou situaci, protože budu spíše replikovat některé jeho body, na druhou stranu mě těší, že názor opoziční politické strany zde sděluje ministr této vlády.
        Pan ministr zmínil několik bodů, které považuje za hlavní problémy současné justice. Padlo zde například, že jedním z velkých problémů - a já se s tím ztotožňuji - je otázka formálně procesních chyb, které soudy považují za důvod pro své rozhodnutí. Tím dochází k soudci často nazývanému procesnímu ping-pongu, kdy spisy putují mezi soudy první a druhé instance, místo aby soud druhé instance meritorně rozhodl.
        Já sám se však domnívám, že toto umožňuje soudcům současná platná právní úprava. Domnívám se, že současná platná právní úprava stále příliš zdůrazňuje kasační princip nad principem apelačním. Domnívám se proto, že nelze toto vytýkat soudcům, kteří využívají platné právo, ale mělo by být na Ministerstvu spravedlnosti, aby se v rámci reforem procesních právních předpisů zamyslelo nad tím, zda kasační princip neomezit pouze na určité důvody a neposílit princip apelace, tzn. takový princip, kdy soud druhého stupně musí meritorně rozhodnout, nikoliv věc vrátit soudu prvního stupně. Toto je má první poznámka k otázce formálních chyb.
        Druhá věc, která zde padla, je otázka nestability právního řádu, resp. jeho neustálých změn. Já s tímto souhlasím. Neodpustím si však uvést zde malou poznámku, že i současná vláda je odpovědná za podobu právního řádu v České republice. Na každé schůzi projednáváme velké množství právních předpisů, které dle mého názoru jsou víceméně nadbytečné. Přijímáme velké množství zvláště pak speciálních správně právních norem, které doposud nemáme a bez kterých naši občané bez problémů existují a žijí.
        ***
        Uvedu legendární příklad - zákon o zoologických zahradách, který zde nikdy nebyl, zoologické zahrady existovaly a jsem přesvědčen, že i bez přijetí takovéhoto rozsáhlého zákona by existovaly. Drobná právní úprava, která je nutná ve vztahu k Evropské unii, by byla možná novelou současných platných předpisů, nikoli zavedením nového, rozsáhlého, obtížného právního předpisu o zoologických zahradách.
        Dámy a pánové, uvedl jsem pouze jeden příklad, ale je zřejmé, když se podíváte i do programu dnešní schůze, kolik jiných zbytečných právních předpisů přijímáme, resp. právních předpisů, které snižují právní jistotu našich občanů a komplikují společenské vztahy, komplikují též rozhodování soudců.
        Další poznámka zde padla k otázce odborné úrovně soudců. K tomu mám jen jednu malou poznámku. Osobně se snažím stýkat se soudci velmi intenzivně. Ptám se jich na to, jak jsou připravováni na vstup do Evropské unie, nakolik již v tuto chvíli jsou seznámeni s právními předpisy, které po vstupu do Evropské unie budou pro nás bezprostředně závazné, tudíž soudci by je měli znát a budou je muset ve své soudcovské praxi aplikovat. Musím říci, že tato oblast není dostatečně zvládnutá a že Ministerstvo spravedlnosti dle mého názoru neklade příliš výrazný důraz na vzdělávání soudců v oblasti Evropské unie, v oblasti těch právních předpisů, které po vstupu budou přímo aplikovatelné. Budu proto rád, pokud pan ministr nejen v rámci této diskuse, ale i v rámci diskuse na ústavně právním výboru, kde otázka průtahů soudů bude též řešena, odpoví na otázku, jak v tuto chvíli i v budoucnosti počítá Ministerstvo spravedlnosti se vzděláváním soudců ve vztahu k právu Evropské unie.
        O dalších bodech, které zde padly, nemá cenu podrobně diskutovat. Otázka vybavení soudů, otázka doručování atd., to všechno jsou přece otázky, které řeší Ministerstvo spravedlnosti. To jsou přece otázky, které nejsou nějak dotknuty nezávislostí soudů, která, jak já sám uznávám, díky výkladu Ústavního soudu u nás je problematická a která zamezuje určité instituty, jimiž by bylo možno zasáhnout do činnosti soudů. Ale jak jsem řekl - doručování, vybavení soudů atd. s otázkou nezávislosti soudců vůbec nesouvisí. Stejně tak dle mého názoru s otázkou nezávislosti soudců nesouvisí otázka špatné organizace práce, což je důvod, který též pan ministr ve svém projevu uvedl. Domnívám se, že otázkou špatné organizace práce v rámci soudů by se mělo Ministerstvo spravedlnosti výrazně zabývat, a ne to zde zmiňovat jako jeden z důvodů, proč naše soudy nefungují. Diskutovali jsme na ústavně právním výboru nad otázkou zákona o soudech a soudcích. Otázka špatné organizace práce soudů tam nepadla. Opět v budoucím platném zákoně, pokud bude přijat Parlamentem, bude zachován princip předsedů soudů a nijak by se neměla měnit vnitřní struktura, postavení předsedy soudu. Domnívám se, že v této věci by mělo Ministerstvo spravedlnosti předložit jasnou vizi a neříkat, že otevírá diskusi k otázce špatné organizace práce na jednotlivých soudech.
        Jedna věc, která mi v projevu pana ministra chyběla, se týká kvality soudních rozhodnutí. Domnívám se, že nejen otázka průtahů je problém, který bychom měli řešit, ale i otázka kvality soudních rozhodnutí je problém, o kterém by zde mělo být diskutováno. Mám zde pouze jednu základní statistiku, která se týká počtu odvolání, resp. počtu napadení rozhodnutí soudu prvé instance a rozhodnutí soudu druhé instance o těchto odvoláních či obecně opravných prostředcích. Musím říci, že v roce 2002 jak na úseku trestněprávním, tak na úseku občanskoprávním polovina odvolání či opravných prostředků byla soudy druhého stupně vzata v potaz. To znamená, že více než polovina rozhodnutí soudů prvého stupně byla soudem druhého stupně shledána za špatná a byla určitým způsobem změněna buď v rámci kasačního, nebo apelačního principu. Domnívám se, že takovéto číslo, kdy polovina rozsudků napadených v rámci opravného řízení je změněna, je výrazně alarmující a asi to také může svědčit o kvalitě těchto rozsudků. Takže budu prosit pana ministra, aby se k této otázce případně též vyjádřil.
        Má poslední otázka, o které se zde chci zmínit, se týká jednoho argumentu, který zde pan ministr uvedl, který byl pouze podpůrný, a já si to na závěr neodpustím, a to počtu soudců v naší republice. Nesouhlasím s tezí pana ministra, že u nás je nadbytek soudců. Nesouhlasím s tou tezí, že toto lze dokázat na základě mezinárodní komparace s Finskem, Belgií, Francií atd. Uvědomme si, že rozsah činnost soudů ve Francii a v Belgii je výrazně odlišný od středoevropského modelu. Francouzský soudce, belgický soudce má, když to zjednoduším, menší agendu než soudce ve středoevropském prostoru. Pro nás je relevantní srovnání se střední Evropou. Pro nás je relevantní srovnání s Německem a Rakouskem. Například v Belgii jsou řešeny soudci majetkové spory až od určité výše. Myslím, že takovéto srovnání na naší půdě, v našem středoevropském prostoru neobstojí.
        Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu).