Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Dovolte, abych vás seznámila s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb., a s hlavními důvody pro jeho předložení.
        Jedná se o návrh, který má upravit podmínky pro činnost veřejnoprávního rozhlasu a veřejnoprávní televize tak, aby lépe odpovídaly novým podmínkám, které se v průběhu let vytvořily. Současně řeší některé problémy, se kterými se veřejnoprávní média v praxi potýkají.
        V prvé řadě tento návrh řeší financování Českého rozhlasu a České televize, které ze zákona poskytují službu veřejnosti šířením rozhlasových a televizních programů. Současná výše poplatků se nezměnila od roku 1997 a patří tak k nejnižším v Evropě. Náklady v oblasti vysílání přitom rostly rychleji než průměrná míra inflace, což bylo zapříčiněno zejména rostoucími náklady na vysílací a autorská práva. Na okraj poznamenávám, že míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen dosáhla v roce 1997 8,5 %, v roce 1998 10,7 %, v roce 1999 2,1 %, v roce 2000 3,9 % a v roce 2001 4,7 %.
        Nelze realisticky očekávat, že úsporná opatření, ke kterým v České televizi a Českém rozhlase dochází, budou v dostatečné míře kompenzovat růst nákladů. Návrh proto obsahuje zvýšení rozhlasového poplatku z 37 na 45 korun. Český rozhlas totiž zajišťuje regionální vysílání v šesti nových regionech, což přináší navýšení o tři koruny. Dalších pět korun je určeno právě k vyrovnávání inflačních trendů. Návrh dále zvyšuje televizní poplatek ze 75 na 95 korun, což je předpokládaný přechod z analogového na digitální vysílání.
        Aby mohla být průběžně zachována reálná hodnota poplatků, svěřuje návrh do rukou vlády novou pravomoc - zvyšovat jejich výši podle potřeby. Takové konání vlády je ovšem vázáno na dosaženou míru inflace. Model průběžného zvyšování poplatků funguje například v Belgii, Dánsku, Norsku či Velké Británii.
        Vládní návrh rovněž přináší změny, které činí tyto poplatky vymáhatelnějšími. Lépe vymezuje poplatníka formou odkazu na držbu přijímače, přesně určuje rozsah povinně uváděných údajů a zpřísňuje podmínky pro osvobození od poplatkové povinnosti. Například nárok na osvobození ze sociálních důvodů bude nutno po šesti měsících znovu prokázat.
        V souvislosti s evidencí poplatníků návrh reaguje na skutečnost, že České poště končí právní postavení držitele poštovní licence ze zákona ke dni 31. 12. 2003, a proto již nehovoří o místně příslušných provozovnách pošty, ale o pověřených poštách. Česká televize a Český rozhlas získají také možnost vzájemně si předávat údaje z této evidence za účelem ověřování.
        Návrh zachovává současný systém dvojího financování veřejnoprávních médií. V podmínkách České republiky není možné zajistit dostatečný příjem pro provozovatele vysílání ze zákona pouze z poplatků, protože jinak by došlo k nadměrnému finančnímu zatížení obyvatel. Zdůrazňuji, že smíšený způsob financování je nejběžnějším modelem veřejnoprávních vysílatelů v celé Evropě. Časový limit pro vysílání reklamy se u České televize zvyšuje z 1 na 3 % denního vysílacího času. Celkový časový limit pro reklamu a teleshopping dohromady však zůstává zachován na úrovni 10 %. Takže k případnému zvyšování objemu reklamy dochází na úkor teleshoppingu.
        Tato novela výslovně stanoví, že práva a povinnosti stanovené zákonem se vztahují rovněž na jednotlivé organizační složky státu a územního samosprávného celku. Naopak Hasičský záchranný sbor bude nově povinnosti platit televizní a rozhlasové poplatky zbaven. Vzhledem ke zvýšení koncesionářských poplatků dojde přirozeně k větším nárokům na státní rozpočet. U rozhlasových poplatků se odhaduje růst o 21,6 % a u televizních o 26,6 %. Obdobným způsobem vzrostou výdaje všech veřejných rozpočtů a hospodářských subjektů.
        Návrh zákona je zcela v souladu s ústavou a ústavním pořádkem České republiky, právem Evropských společenství a doporučením Rady Evropy. Mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, se na oblast navrhované právní úpravy nevztahují.
        Vzhledem k předchozímu doporučuji propustit návrh zákona do druhého čtení. Děkuji za pozornost.