Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, dovolte mi krátce se vyjádřit k návrhu ústavní smlouvy z pohledu křesťanskodemokratického poslance.
        V České republice je přes deset milionů obyvatel, z toho se ke křesťanství hlásí přes tři miliony, to znamená třetina populace. Lidé hlásící se ke křesťanství tvoří většinu v devíti z deseti přistupujících zemí. Je evidentní, že budou tvořit významnou část populace unie i po jejím rozšíření. Křesťané jsou nedílnou součástí moderní demokratické společnosti, na jejímž vzniku mají svůj velký podíl. Jestliže se tato společnost v evropském prostoru integruje a navrhuje společnou ústavu, není možné se vyhnout identifikaci společných znaků. Tuto genealogii není možné vyjádřit jinde než v preambuli nové ústavy Evropské unie.
        Víme, že ačkoliv Konvent o tomto problému jednal, k závěru, který by respektoval kulturně náboženský základ Evropy, bohužel nedošel a odkaz na tyto kořeny do návrhu ústavní smlouvy nezačlenil. Chtěl bych proto připomenout, že Evropská unie nevznikla ani se nerozšiřuje na zelené louce. Vedle antických má i své židovsko-křesťanské kořeny. Menší úlohu v jižní Evropě, především ve Španělsku a na Balkáně, hrál v určitých obdobích i islám. Není proto žádný důvod, proč by mezi kořeny evropské státnosti měla být vynechána úloha náboženství, a to zejména výrazně převládajícího křesťanství.
        Bylo to právě křesťanství, které změnilo barbarskou tvář našeho kontinentu, osvobozovalo otroky, pěstovalo kulturu a vědu, organizovalo státní systémy, zakládalo péči o nemocné a sociálně potřebné. Křesťanské hodnoty Evropu formovaly a zušlechťovaly v průběhu dvou tisíciletí a pomohly jí přežít i novověké totalitní režimy. Jsem přesvědčen, že v Evropské unii je dost místa pro ty, kteří chtějí žít podle evropských tradic, a bůh k těmto tradicím neodmyslitelně patří. Jeho popíračům se nepodaří vrazit klín ani mezi evropské křesťanské, židovské a muslimské věřící. Bůh je jen jeden pro ty i ony, a koneckonců i pro pochybovače o něm, neboť věřící jsme přece všichni - ti, kteří věříme, že bůh je, i ti, kteří věříme, že bůh není.
        Profesor Joseph Weiler, praktikující žid mezinárodního významu, pokládá za absurdní, že v budoucí evropské ústavě dosud chybí zmínka o křesťanství, a říká: Nebojte se vlastní minulosti a vlastní křesťanské identity. Evropa, která ve jménu falešně pojatého laicismu vyřazuje z ústavy křesťanské kořeny, může ve jménu stejné světské tolerance vystoupit nepřátelsky naladěna i proti židovským a muslimským menšinám. Navíc při dnešním stavu etiky a morálky v mnoha evropských zemích představuje právě náboženství důležitou alternativu návratu k respektování hodnot důležitých pro zachování dosaženého civilizačního stupně. Chce-li se sjednocená Evropa stát skutečnou velmocí, nejen hospodářskou či vojenskou, ale také kulturní a mravní, chce-li v těchto ohledech předčít velmoci již existující, nemůže ctít pouze ekonomická hlediska, konzum a požitek. Druhou stranou téže mince musí být solidní zakotvení v hodnotách, z nichž evropská civilizace povstala a po staletí žila.
        Dámy a pánové, proto doporučuji a navrhuji zařadit jako český příspěvek k jednání o evropské ústavě doplněk její preambule, který by zachytil význam náboženství a zvláště křesťanství v životě Evropy v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Nemusí jít o žádný traktát, stačí jediná věta. Dovoluji si navrhnout například tuto: "Společenství států Evropské unie respektuje a ctí úlohu všech náboženství, která formovala lidskou civilizaci, a chce na ně navazovat tak, aby hodnoty, které tato náboženství evropskému kontinentu přinesla, vzkvétaly a pomáhaly evropskému lidu i v budoucnu k ušlechtilému prožití jeho lidskosti."
        Závěrem bych rád připomněl, že tato formulace bude přijatelná například i pro kosovské Albánce, takže s ní může souhlasit i pan státní tajemník Jan Kohout.
        Děkuji za pozornost.
        ***