Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já se připojuji k tomu poděkování svého kolegy Dohnala, k vystoupení. Jsem bohužel historicky druhý hejtman, ale i druhé místo je někdy pěkné.
        Já naváži v mnohém a to, o čem hovořil kolega hejtman Dohnal, nebudu opakovat. Ale my se zde ocitáme jako hejtmani, jako všichni představitelé krajů v situaci, kdy chceme slyšet, jak budeme řešit velmi vážnou situaci.
        Jak velmi dobře víte, zhruba před dvěma měsíci jsme velmi vážně upozorňovali na to, že situace s blížícím se koncem roku ve zdravotnictví vypadá velmi zle. Není to o tom, že bychom chodili s nataženou rukou. My chceme znát řešení. Proto i dnes jsme tady, a já s určitým smutkem v duši musím konstatovat, že po vystoupení paní ministryně nejsem úplně přesvědčen, že znám to řešení anebo že ho zná ministerstvo. Já jsem se nedověděl vůbec nic. Neslyšel jsem od paní ministryně, jak budeme řešit stav, kdy v této zemi nemocnice na konci roku budou muset řešit svůj dluh. Ten dluh je skutečně přes 6 mld. a my budeme postaveni před věc, která možná ještě některým lidem úplně nedochází, ale loni, když nemocnice přecházely na kraje, tak to byly v podstatě státní nemocnice, zřizovateli byly okresy a ty nemusely konat v rámci toho, že organizace je předlužená. My budeme muset konat, budeme muset řešit danou situaci.
        Proto jsme od samého začátku, tak jak o tom hovořila paní ministryně, skutečně jsme devět měsíců pracovali na tom, abychom vyřešili stav věci. My jsme skutečně zpracovali podle požadavků ministerstva audity všech nemocnic, a nebyly to levné věci, protože jen v našem kraji stály kolem 3 mil. Kč, tyto peníze nešly do zdravotnictví, šly do kontroly. Spustili jsme další kontrolní mechanismy, abychom se vůbec dopátrali, v jakém stavu jsme přebrali organizace, abychom mohli dokladovat ekonomický stav nemocnic jako takových. Velmi dobře víme, že naše nástroje v rámci řízení těchto příspěvkových organizací, tak jak jsme je převzali, jsou velmi omezené. My vůbec nenastavujeme parametry lékových věcí, ceny služeb, nic takového. My můžeme odvolat ředitele, můžeme udělat některé reorganizační kroky, ale stav ekonomiky těchto nemocnic a jejich historické dluhy skutečně řešit nejsme schopni bez spolupráce státu, chcete-li vlády.
        Dluhy, které na nás přešly ve struktuře přes 6 mld. Kč, jsou dluhy, které budeme muset na konci roku vyřešit s tím, a to opakuji to, o čem hovořil kolega Dohnal, že je budeme řešit nějakým postupem. My volných prostředků, tak jak byl sestaven rozpočet, máme zhruba 1,5 mld. pro všechny kraje, které jsou určeny na správu majetku a další věci, které na nás přešly ze státu v předcházejícím období. Pokud bychom řekli, což už dnes není možné, že celá 1,5 mld. půjde na sanaci zdravotnictví, přesto dál bude chybět 5 mld. Kč.
        ***
        S tím, že zastavíme všechny jiné aktivity v kraji od správy silnic, správy školských zařízení a podobných věcí. Dovedete si představit, co to v této zemi způsobí.
        My jsme proto před devíti měsíci začali upozorňovat na to, že se blíží konec roku, kdy budeme muset věc řešit. Odpovědí bylo usnesení vlády č. 750, které hovoří o 50procentním odkupu pohledávek, které vznikly do 31. 12. 2002. Toto usnesení vypadá, že částečně řeší tento problém z 50 %, nikdo se s námi nebavil, jak budeme řešit dalších 50 %, ale toto usnesení vlády ve svém důsledku nevím, jak může být naplněno odkupem konsolidační agenturou, protože tyto závazky už fakticky skoro nemusí existovat, a já jsem přesvědčen, že ani nemohou existovat. Protože kdyby někdo odložil splatnost těchto závazků, tak se dostane pravděpodobně do rozporu se zákonem, se zřizovatelem ze splátky, které musí dlužník dávat. Takovéto dluhy vlastně už ani neexistují.
        Tento problém byl tímto řešen a nikdo se nás nezeptal, jak v celém kontextu zapadá tato představa vlády usnesením č. 750 do návrhu. Celou dobu jsme předávali ministerstvu požadavky, které na nás byly kladeny. Bohužel do dnešního dne jsme nedostali návrh, koncepci, představu, krizový scénář, jakkoli to chceme nazvat, který bychom mohli připomínkovat, u kterého bychom mohli říct, ano, tento krok umíme odložit, tento krok musíme dělat. Bohužel v této chvíli takovýto materiál na stole není a já jsem velmi rád, že se touto situací zabývá za pět minut dvanáct Parlament České republiky, protože na konci roku už časový prostor bude skoro nulový.
        Stav, který je v současné době, je stavem, kdy celý systém, tak jak jsme jej převzali, vykazuje nelimitované fungování. My ho neumíme omezit, protože je dán zákony a pravidly, která jsou pro zdravotnická zařízení. Je velkým omylem, podle mého názoru, Ministerstva zdravotnictví, že zvedá jenom kontroly, zvedá podezření, že někdo zneužívá, čerpá navíc zdravotnický systém. Já jsem přesvědčen, že v mnohém lidé využívají, tak jak jim umožňuje tento systém čerpat zdravotnické služby. Lékaři se chovají tak, protože mají svůj slib, že budou léčit, takže lékaři konají bez svého omezení, protože ho ani nemohou činit, a jsem přesvědčen o tom po všech diskusích, které zaznívaly na Asociaci krajů a mezi všemi kraji, že pokud nedojde k razantní změně celého systému, jasných kroků, tak jenom pouhé oddlužení, i kdyby se podařilo, nám tento systém nevyřeší a může se stát, že budeme během velmi krátké doby ve stejné situaci opětovného dluhu systému.
        Znovu se vracím k další věci, a to je celého systému tak, jak se zde ozývá, že kraje si musí systém vyřešit. Je to, myslím si, bláhovost, nesmysl, protože my v kraji jsme zřizovatelé pouze okresních nebo těch, které jsme převzali, ale velkým a významným subjektem jsou státní nemocnice, které plní často velmi významné funkce v daném území, a bez koordinace s těmito zařízeními my v žádném případě žádnou koncepci, logickou, rozumnou, nemůžeme napsat. A to již nehovořím o ohromné škále soukromých lékařů, soukromých nemocnic, které, aniž bychom si to uvědomovali, na svých bedrech nesou ohromnou tíži celého zdravotního systému a často se dostávají do velmi vážných ekonomických situací, protože posun plateb je pro ně velmi nepříjemný.
        Z těchto důvodů bych velmi doporučoval Poslanecké sněmovně, aby se vší vážností zaúkolovala vládu, aby byl předložen koncept - chcete-li krizový koncept - jak řešit tento stav. Nehovořím o žádných poplašných zprávách. Zdravotnictví léčí lidi, zajišťuje zdravotní péči, ale může se stát, že se dostane, a pravděpodobně to tak bude, do vážné ekonomické situace. Pokud vláda nebude činit, kraje, ať tady zaznívají jakákoli slova na úroveň krajů, tento systém nemohou řešit. Ne že by nechtěly, ne že by neuměly, ale nemohou. A já si za tímto slovem stojím, ať včera zazněly sebehroznější věci, které z úst ministrů ani zaznívat nemají.
        Proto bych jako předseda asociace s vědomím, v jaké situaci po devíti nebo deseti měsících od převzetí nemocnice se nacházíme, jako předseda asociace bych upozornil paní ministryni na naše usnesení před dvěma měsíci, aby zvážila, zda skutečně má tuto situaci natolik v rukou, aby ji byla schopna řešit, a zda její fungování v tomto resortu skutečně přinese řešení našeho zdravotnictví do budoucna. Protože mám obavu, že poslední tři měsíce, které zbývají do konce roku, budou velmi a velmi nebezpečné a mohou být pro paní ministryni nepříjemné.
        Děkuji za pozornost.