Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, myslím, že debata teď probíhá v takové řekl bych úrovni politické. Myslím, že je potřeba se vrátit k věcným záležitostem, říci o tom, jak skutečně je na tom zdravotnictví a kdo vlastně ho ovlivnil a kdo komu co předával.
        Domnívám se, že ve své době došlo k tomu, že v podstatě financování zdravotnictví bylo odstátněno tím, že je financováno v rámci zdravotních pojišťoven. Myslím si, že to je rozhodnutí správné. Jiná věc samozřejmě byla postavení a způsobu funkce těchto zdravotních pojišťoven, a myslím si, že mnozí poslanci, kteří dneska tento systém kritizují a snaží se ho házet z jedné vlády na druhou, tak vědí, že například zdravotní pojišťovny mají mimo jiné povinnost vytvářet síť zdravotnických zařízení. Nakolik si tuto povinnost plní nebo neplní, je otázkou. Nakolik má možnost vláda ovlivnit činnost zdravotních pojišťoven, případně jejich způsob financování, o tom se nakonec přesvědčily i vlády minulé, vláda Václava Klause, stejně tak vláda pana Tošovského, Miloše Zemana a bohužel na tento systém určitým způsobem doplácí i tato vláda.
        Čili pokud chce někdo něco řešit, myslím, že je potřeba vycházet skutečně z rozložení možnosti sil, jak v této reálné situaci existují.
        Chtěl bych reagovat na některé poznámky, které zazněly i ve vystoupení pánů hejtmanů a které se týkaly otázky pracovní doby, protože tento fenomén - a bohužel i ze strany některých poslanců velmi emotivně bylo řešeno, že to je věc, která komplikuje zdravotnictví.
        Tedy abychom byli konkrétní. Pracovní doba je upravena jednotně pro všechna odvětví zákoníkem práce, což víme. Výjimky jsou stanoveny pouze pro dopravu a hasičský sbor. Zákon stanoví maximum pracovní doby 40 hodin týdně, 150 hodin nařízené práce přesčas, a další práce přesčas se souhlasem zaměstnance nesmí překročit 8 hodin týdně. Celkem může rozsah přesčasů dosáhnout 400 hodin za rok. 400 hodin za rok! Pracovní pohotovost může činit 400 hodin na pracovišti za rok. Mimo pracoviště počet hodin není omezen.
        A aby nám bylo jasno, jak situace skutečně vypadá, protože o tom tady vedeme debatu. Čerpání těchto limitů v roce 2003, za I. pololetí. Nemocnice celkem v hodinách na jednoho lékaře práce přesčas 159 hodin, tj. zhruba 40 % roční možnosti. Pohotovost 293 hodin, na pracovišti 162 hodin, což je zhruba 40 % ročních možnosti, mimo pracoviště 131 hodin. Z toho vyplývá, že za nemocnice celkem není za I. pololetí 2003 čerpána ani polovina limitů daných zákoníkem práce.
        Určité problémy nastávají u některých oddělení nemocnic řízených například Ministerstvem zdravotnictví, ale i u dalších, kde je čerpání vysokého počtu přesčasových hodin a hodin pohotovosti. To jsou například chirurgie, neurochirurgie, kardiochirurgie, ARO a urologie, kde tyto přesčasové hodiny jsou o něco vyšší, než je tento průměr.
        ***
        Problém zřejmě není v limitech daných zákoníkem práce, jak je možné na těchto číslech dokladovat, ale ve struktuře a specializaci lékařů, což je problém mimo zákoník práce a v rozhodující míře je ovlivnitelný Ministerstvem zdravotnictví, případně dalšími subjekty, které tyto záležitosti mohou ovlivnit.
        Problematika pracovní doby ve zdravotnictví a dovolávání se k zákoníku práce je v převážné míře motivována požadavkem na podstatně příznivější podmínky odměňování lékařů.