Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, Senát nám vrátil novelu zákoníku práce se třemi změnami. První změna vypouští tři odstavce § 1, který se týká diskriminace. O tom, proč přesně byla právní úprava zákazu diskriminace v Senátu tímto způsobem redukována, z rozpravy nevyplývá. Podrobně jsem prostudovala rozpravu v Senátu a tam jsem se dozvěděla, že pan senátor Mezihorák byl ve Spojených státech zvolen "Ženou roku" a že jeho americký přítel profesor Ota Ulč byl osočen ze sexuálního obtěžování, protože ho kolegyně žalovala, že se na ni vilně díval. Pan senátor Hadrava obhajoval pojem "sexuální obtěžování" v zákoníku práce slovy: "Jsme maskulinní společnost s malým smyslem vcítění se, s malým smyslem pro empatii." Paní senátorka Paukrtová se nechce dožít situace, aby se někdo bál ženám otevřít dveře nebo pomoci s těžkou taškou.
        Nedopátrala jsem se tedy, proč senátoři ponechali v zákoně pojmy a vypustili jejich definice. Například vypustili definici pojmu "nepřímá diskriminace" v odstavci 7, ale sám pojem tam nechali v odstavci 4. Navíc je i v § 133a občanského soudního řádu. Vypustili definici obtěžování v odstavci 8, ale pojem tam nechali v původním odstavci 10. Vypustili definici sexuálního obtěžování v odstavci 9, ale pojem tam nechali rovněž v původním odstavci 10. Výsledkem je - a odborníci mi to takto potvrzují - že soudci budou moci vykládat tyto pojmy ještě šířeji, než jak zněla původní definice, takže sexuální obtěžování si skutečně může kdekdo vyložit i jako ono americké pouštění do výtahu.
        Ze všech těchto důvodů by byla zřejmě lepší sněmovní verze.
        Změna druhá. Byla vypuštěna novela § 17 odst. 5 zákona číslo 312/ 2002 Sb., o úřednících územních samosprávních celků. Sněmovna schválila, že plán jejich vzdělávání bude zajišťovat v rozsahu nejméně 18 pracovních dnů za tři roky, zatímco nyní je v zákoně, že je to nejvýše 18 dnů. Senát na tomto omezení trvá. Změnu prosazovala Praha, ale je pravda, že pro menší obce může být tato úprava problémem. Zde bych se já osobně přikláněla k senátní verzi.
        A pak zde máme změnu třetí a to je změna zákona o vysokých školách, která umožňuje sjednávání pracovních poměrů s akademickými pracovníky na dobu určitou až pět let.
        ***
        Tato změna je v zásadě přijatelná, ale v podstatě by se dala obejít i současným zněním. Bylo by možné na vysokých školách uzavírat pracovní poměry na pět let i podle znění přijatého sněmovnou. Tato možnost by se opírala o výklad § 30 odst. 3 písm. c) z důvodu zvláštní povahy práce, ale vyžadovalo by to zřejmě dohodu s odbory. Tady jsou přijatelné dle mého názoru obě verze.
        Co je však pro mě nepřijatelné, jsou některá nová ustanovení v zákoníku práce, například § 1 odst. 5 nepřímo stanoví povinnost rovnoměrného zastoupení mužů a žen u zaměstnavatele. Jedná se o absurdní a dost nebezpečné zasahování státu do svobody podnikání.
        Vrcholem formálnosti je § 8 písm. h), podle něhož je zaměstnavatel povinen informovat zaměstnance o opatřeních zaměstnavatele směřujících k zajištění rovného zacházení a zamezení diskriminace.
        Dále je zde problém, že je omezován pracovní poměr na dobu určitou na dva roky. Směrnice Evropské unie nám umožňuje příhodnější řešení. Novela je odůvodněna výhradně potřebou přizpůsobit naše pracovní právo novým směrnicím EU. Je otázkou, zda ustanovení navrhovaná ke změně jsou v rozporu s novými směrnicemi EU. V řadě případů jde jen o formulační zpřesnění, která klidně mohla počkat na nový pracovní kodex. Přístup, kdy při vydání každé nové směrnice EU budeme měnit zákoník práce nebo kterýkoliv jiný zákon, nebude svědčit stabilitě právního řádu ani právní jistotě našich občanů. Zbytečná novela by nás stála nemalé finanční prostředky. Zařadila by se do dlouhé řady předpisů, které chrlí naši evropští úředníci a které potom ve svém důsledku vedou ke snížení konkurenceschopnosti našich firem.
        Proto vám doporučuji nepodpořit ani jednu z verzí. Děkuji.