Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, nebudu tuto debatu prodlužovat, nechci ji expandovat a stejně jako kolega Pleva jsme původně neměla v úmyslu zde vystoupit, protože jsme se kolem českých veřejnoprávních médií pohybovali poměrně dlouhou dobu na půdě Poslanecké sněmovny a myslím, že jsme zde již několikrát řekli to podstatné.
        Před chvílí jsme obdržela jako členka petičního výboru petici občanů koncesionářů. Tito lidé, kteří vyjadřují svůj názor, si jistě zaslouží, abych ji tady přečetla. Je velice krátká a s jejím obsahem se ztotožňuji.
        My, níže podepsaní občané, koncesionáři veřejnoprávní České televize, rozhodně odmítáme všechny navrhované varianty připravovaného zákona upravujícího zvýšení rozhlasových a televizních poplatků. Jsme toho názoru, že dostatečného financování veřejnoprávní České televize lze plně dosáhnout cestou zkvalitnění jejího hospodaření. Navíc návrh zákona nelze podpořit i z toho důvodu, že dosavadní výsledky hospodaření ČT nejsou obecně známy, takže poplatník nemá informace, jak je s jeho penězi nakládáno. Naše stanovisko ke zmíněnému zákonu odpovídá také skutečnosti, že Česká televize coby vlivný veřejnoprávní sdělovací prostředek se zatím nedopracovala k poskytování objektivních a nestranných informací o společenském vývoji v České republice. Z výše uvedených důvodů s jakýmkoli zvýšením koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní Českou televizi nesouhlasíme. Stejně tak nesouhlasíme s nárůstem reklamních časových limitů a zároveň rozhodně odmítáme svěřit vládě pravomoc rovněž zvyšovat koncesionářské poplatky podle míry inflace.
        Jsem ráda, že jsem tuto petici obdržela takto aktuálně, protože si myslím, že výstižně shrnuje řadu argumentů, které zde před chvílí přednesli mí kolegové. Určitě zazněly také v argumentech paní místopředsedkyně Němcové.
        Byl tady zmíněn pořad Na hraně, ve kterém jsem vystupovala s panem ministrem Dostálem. Musím říci, že to, co jsem si myslela, že od krize v České televizi postupným způsobem odeznívá, zaznělo v onom pořadu v plné míře. Jestliže se chceme bavit o moderním a profesionálním veřejnoprávním médiu, tak v tomto pořadu - nechci zvyšovat popularitu některých bavičů, kteří tam vystupovali, proto je nebudu jmenovat - byly jednoznačně porušeny body kodexu České televize. Osobně se domnívám, že byl porušen bod 6.1., 6.3., 6.5. Pořad byl dvě hodiny natáčen, pak z něho bylo sestříháno 50 minut. Argumenty, které zazněly směrem k panu ministrovi, kdy hovořil o politicích, jak se snaží ovlivňovat, a já jsem vzala argument "vždyť jste vy, pane ministře, převolili všechny mediální rady" - střih, nebyl. Když pan ministr argumentoval tím, že jsme jako Poslanecká sněmovna zamítli zákon o audiovizi, namítla jsem argument "pane ministře, vždyť to byl váš kolega pan Mertlík, který se jako ministr financí vyjádřil, že nebude podporovat navýšení nepřímých daní" - střih - tento argument tam nebyl. To jsem chtěla říci jen na ukázku vzhledem k tomu, že tuto věc otevřela kolegyně Dundáčková, protože jsem přímo ve studiu seděla.
        Řekla bych, že celá akce byla nátlakovou záležitostí zaměstnanců České televize ve smyslu "odvysíláme to v pondělí večer, protože v úterý nebo nejpozději ve středu se bude projednávat návrh na naše zvýšení". Celá tato akce měla jeden nadpis: My jsme umělci, kdo je víc? Dejte nám peníze, ale hlavně se nestarejte, jak je budeme používat.
        To je něco, s čím zásadně nesouhlasím. Jestliže zákonem nutíme občany, aby platili, jsme jimi zmocněni, abychom kontrolovali. To je věc, které nikdy neustoupím, na které trvám. Půjdu se klidně znovu argumentačně bavit s panem ministrem Dostálem nebo s kýmkoli a budu tam říkat totéž, co tady říkám šest let.
        Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)