Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, vracíme se ve druhém čtení k návrhu novely devizového zákona, z něhož stále nemám dobrý pocit, a výhrady, které jsem k návrhu měl, nevyvrátilo ani projednávání ve výborech. Stále váhám, jak s návrhy naložit. Připomenu svá slova z prvního čtení, neboť tam jsem popsal důvody svých rozpaků a svého negativního postoje k celé novele.
        Musíme se vrátit o více než rok zpátky, na konec roku 2002, kdy jsme ve sněmovně diskutovali nad výsledky Kodaňského summitu. Výsledky dojednané pro české zemědělce a venkov nebyly nijak dobré a premiér i ministři se v parlamentní diskusi snažili všemožně vylepšit dojem. Kromě jiného nám zde ve sněmovně tvrdili, že si Česká republika vyžádala a získala přechodné období na nákup zemědělské půdy cizinci. Tomu jsem rozuměl a rozuměla tomu i zemědělská veřejnost v tomto státě. Pochopil jsem to tak, že vláda chce umožnit českým sedlákům nákup půdy ve zvýhodněném prostředí a ještě nějakou dobu k tomu nepustit bohatší cizozemce. Považovali jsme to za jeden z málo pozitivních výsledků jednání. Po jisté době se ukázalo, že nám vláda prostě neříkala pravdu. V podepsané přístupové smlouvě stojí něco jiného, než co nám stále opakoval premiér i ministr zemědělství.
        Již v přístupové smlouvě se jasně píše, že umožníme cizincům nákup zemědělské půdy za splnění určitých podmínek, které však - upřímně si řekněme - nejsou nepřekonatelnými. Kladu si jen otázku, zda ti členové vlády, kteří vystupovali, jak vystupovali, to činili z neznalosti textu, který podepisovali, anebo vědomě mlžili, aby alespoň zmírnili rozčarování českých zemědělců. Ostatně bylo tenkrát před referendem o vstupu a naštvaní sedláci by nebyli tím nejlepším, co by v tu chvíli vláda potřebovala.
        Vláda tedy schválila a předložila do Poslanecké sněmovny návrh novely devizového zákona, v němž přichází s naprostým otevřením trhu s půdou. Rozhodla se umožnit přístup i k české státní půdě, jíž se má v nejbližších letech prodat nejméně 500 tisíc hektarů, a to všem zemědělcům z členských zemích Evropské unie. Takovému cizinci stačí, když se v České republice zaregistruje jako zemědělský podnikatel.
        ***
        I v rámci meziresortního připomínkového řízení byla vznesena celá řada zásadních připomínek. Některé byly akceptovány, na některé se nebral zřetel. Již v tomto procesu se objevilo varování, že v případě přijetí novely zákona o zemědělství, který byl již schválen, by navrhované znění tohoto devizového zákona znamenalo neomezené umožnění nákupu pozemků tvořících zemědělský a lesní půdní fond i cizozemcům. Ministerstvo zemědělství až do doby předložení návrhu do vlády podle mne správně trvalo na tom, že není v tuto chvíli vhodné současně novelizovat také zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu, a to především z těch důvodů, že lze předpokládat, že se situace v prodeji státní půdy změní a její vývoj nelze v této době odpovědně předvídat.
        Novela tohoto zákona o prodeji státní půdy se nakonec v projednávaném návrhu přesto objevila a máme ji dnes na stole. To lze považovat za další neupřímnost vůči českým zemědělcům, neboť právě státní zemědělská půda a přechodné sedmileté období pro její nákup cizinci byla jednou z posledních nadějí, od níž sedláci očekávali alespoň malou komparativní výhodu. Nyní sešlo i z ní. Vláda, která mnohokrát používala argument přechodného sedmiletého období k uklidnění zemědělců, evidentně neříkala pravdu. Z návrhu je zřejmé, že vláda rezignovala na jednu z možností, jak pomoci našemu zemědělství a venkovu překonat povstupní období.
        Na jedné straně jsem si vědom mezinárodních závazků, na druhé straně nevidím důvod se podílet na tomto zákoně. To vše, co jsem uvedl, jsou důvody, které mě vedou k rozhodnutí návrh zákona nepodpořit, a stejné stanovisko budu navrhovat poslancům našeho klubu. Děkuji vám za pozornost.