Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, ke zprávě o situaci v oblasti veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti na území České republiky v roce 2002 pouze několik poznámek. Myslím, že by bylo bezpředmětné zavádět polemiku se statistickými ukazateli, které se objevují jak v oblasti majetkové, tak finanční a dalších kriminalit. Tyto statistiky jsou podle mého názoru pouze orientačního charakteru, jelikož - jak je uvedeno ve zprávě samé - došlo v Policii České republiky k zásadním změnám ve vykazování trestných činů a přestupků, a to i v souvislosti se změnou hranice přestupek - trestný čin.
        Snad za pozornost stojí problematika finanční kriminality, a to ve dvou oblastech. Tou první je problematika trestních oznámení podávaných příslušnými finančními úřady. Nechci citovat platnou právní úpravu, ale skutečnost je taková, že finanční úřady tato trestní oznámení podávají za použití § 59 trestního řádu celkem velmi sporadicky. Pokud jsou kritizovány, že v mnoha případech neoznamují navození protiprávního stavu, mají snahu se z věci vymknout institutem mlčenlivosti, tudíž je otázka do diskuse, zdali by nemělo dojít k uplatnění zpřísnění právní úpravy právě ve vztahu k jejich činnosti. Nejde o to, aby všechny věci byly vždy realizovány policií, ale o to, že nelze přijmout jejich filozofii, že ony jsou tím příslušným a posledním soudcem a ony budou rozhodovat, které protiprávní stavy budou řešeny cestou civilního práva a které cestou práva trestního. Kladu si otázku, který ředitel finančního úřadu byl například řešen ať z hlediska pracovního práva, nebo pro nedbalost při výkonu své funkce.
        Tou druhou oblastí je například, jak je uvedeno ve zprávě na straně 39, že celní orgány v souvislosti s převodem peněz do zahraničí oznámily finančně analytickému odboru Ministerstva financí v roce 2002 celkem 21 případů, přičemž finančně analytický odbor oznámil policii celkem 113 případů. V této věci je konstatováno, že poměrně málo případů se podařilo objasnit. Ale proč? Protože v mnoha případech právě finanční úřady neposkytly včas nebo vůbec příslušné základní ekonomické informace, a tudíž finanční transakce se již nepodařilo zastavit.
        Ve výčtu by bylo možno pokračovat. Otázka tedy zní, jak z kola ven. Bylo rozhodnuto o vytvoření finanční policie, což lze hodnotit kladně. Myslím, že v současné době je již policie schopna ve spolupráci s finančně analytickým odborem odvést mnoho dobré práce, tudíž profesionalita, ale též platná úprava jsou podle mého názoru na odpovídající úrovni.
        V souvislosti s finanční, ale též hospodářskou kriminalitou je velkým pozitivem schválení novely zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Pamatuji se, a snad se nepletu, že v roce 2001 zjistila policie na tomto úseku movitý i nemovitý majetek ve výši asi 600 mil. Kč. Při vzniku specializovaného útvaru, oddělení na útvaru finanční kriminality a závažné hospodářské činnosti, je to několikanásobně více.
        Zákonitá v této chvíli je otázka, v čem tedy tkví problém policie, proč je policie zmítána mnoha skandály. Tím největším problémem je samozřejmě organizační struktura policie. Často slyšíme, že zásadním problémem je nově vzniklá Služba kriminální policie a vyšetřování. To však není podle mého názoru pravda, jelikož v případě, že by byly Policejním prezidiem splněny všechny úkoly s tvorbou této služby spojené, nebyl by v této službě jakýkoliv problém. To se však nestalo.
        Dámy a pánové, ve svém vystoupení jsem se dotkl pouze dvou problémů, na které je ve zprávě poukázáno, a možné cesty ke zlepšení stavu. V závěru chci konstatovat, že zprávu je možné vzít na vědomí. Děkuji za pozornost.