Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, považuji za nutné sdělit několik postřehů k předkládané Zprávě o problematice extremismu na území České republiky v roce 2002.
        Celkový dojem po přečtení tohoto rozsáhlého dokumentu budí rozpačité pocity. Na rozdíl od zpracovatelů zprávy nabývám dojmu, že extremistická scéna se v České republice více profesionalizuje, lépe organizuje a mění taktiku směrem k veřejně přijatelnějšímu vystupování, a to zpráva vůbec nepostihuje. Srovnání tohoto materiálu s předchozími totiž nesprávně naznačuje, že dochází jen ke zdánlivému utlumení nejradikálnějších projevů extremistických uskupení v České republice. Tvrdím, že opak je pravdou. Jde o snahu působit přijatelněji. Dokonce tvrdím, že dochází ke zdánlivému utlumení nejradikálnějších aktivit v zájmu veřejně účinnějšího a přijatelnějšího vystupování. Podle mého názoru může jít o taktiku postupu, aby vliv některých extremistických proudů byl na veřejnosti účinnější. Proto jsou tyto organizace stále větším rizikem.
        Zpracovatelé ve zprávě napáchali také pěknou řádku chyb, a to i pokud jde o ověřitelná fakta. Pokud jde o formální aspekty předkládaného materiálu, často zarazí nepříliš kvalitní a srozumitelná stylistika. Ze zprávy je rovněž zřejmé, že kvalita zpravodajských informací Bezpečnostní informační služby je nulová. Většina údajů pochází buď z policejních databází, případně z monitorování otevřených, převážně internetových zdrojů, bez znalosti konkrétního kontextu či konkrétního prostředí v dané lokalitě. Opravdu kontrarozvědné poznatky, až na výjimky, ve zprávě chybějí.
        Samotná zpráva začíná pro jistotu vymezením pojmů hned na začátku. Do pojmu extremismus jsou zahrnovány aktivity s ideologickou motivací, které vybočují ze zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance a útočí proti demokratickým principům a společenskému uspořádání. Dalším problémem je, že se v úvodu mluví nejdříve o extremistických postojích, a až pak o aktivitách, které působí ať již přímo, nebo v dlouhodobém důsledku destruktivně na stávající společenský režim, jak to nastiňuje zpráva. Zpráva tedy vychází z vágního pojmu extremismu jako podhoubí aktivit zaměřených proti ústavnímu řízení a jím chráněným hodnotám. Chtěl bych podotknout, že extremismus je především politologický, nikoli právní pojem.
        Zpráva výstižně, zřejmě ale nevědomě přiznává, že tento stát se více zastává majetku než života. Zpráva totiž v rozporu s ústavou zavádí termín politicko-ekonomický systém a policie tak nepřímo přiznává ochranu ekonomických zájmů jedné skupiny obyvatel a to je na pováženou. Policii totiž vůbec nepřísluší starat se, zda je v této zemi kapitalismus, nebo socialismus, ale má povinnost zabezpečit ústavní základní práva a svobody občanů.
        Daleko závažnější je absence v předkládaném materiálu jakýchkoli zpráv o dalších projevech extremismu v České republice a o aktivistech radikálních, většinou pseudokřesťanských náboženských aktivit a sekt. Přitom se nedá říci, že by tito aktivisté byli méně aktivní než ostatní ve zprávě uvedené organizace. Nedá se ani říci, že by nerozšiřovali svou členskou základnu, spíše naopak. Jejich počet se zvyšuje a pohybuje se v řádu tisíců, a některé aktivity jsou ofenzivní a veřejně, stejně jako aktivity např. scientologů, o jejichž neblahém působení a zejména psychomanipulativním vlivu na mladé lidi a intenzivním sběru osobních údajů nemůže být též sporu, a média o nich informují poměrně často. Vůbec některým činnostem nabývajícím charakteru extremismu a nebezpečí pro stát se zpráva vůbec nevěnuje. Ve zprávě např. postrádám kvalifikované závěry o militantnosti jednotlivých forem extremismu, z jakých sociálních skupin se většinou rekrutují političtí extremisté a jaké jsou motivy jejich sklonů ke zkratovým řešením. Celkově mi chybí odpověď na teoretické vymezení extremismu v souvislosti - a to by mělo tento zákonodárný orgán především zajímat, zda má politický extremismus šance prosadit se i u nás v širším měřítku. Nelze se totiž spokojit s místy až nekvalifikovanými závěry o tom, že usiluje nahradit demokratický systém totalitou, diktaturou či anarchií. Podobně zaznívají i některá tvrzení BIS, že záměry levicových extremistů, jako např. opětovné začlenění střední a východní Evropy do ruské mocenské sféry, mají podporu oficiálních struktur Ruska a Běloruska.
        Ve zprávě tedy chybí řada skutečností včetně analýzy příčin vzniku a vývoje extremismu. Při své obsáhlosti až nepřehlednosti je tedy zpráva neuspokojivá. Doporučuji Poslanecké sněmovně zprávu zamítnout. Děkuji.