Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, přistupujeme k projednání záležitosti, která je pro Českou republiku zásadní důležitosti. Jde o návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. K této změně má dojít v souvislosti se zavedením takzvaného evropského zatýkacího rozkazu do českého právního řádu.
        Já bych k tomu chtěl především uvést, že v teorii se vyjadřuje názor, anebo přinejmenším je v ní sporné, zda zavedením evropského zatýkacího rozkazu do českého právního řádu je zapotřebí měnit Listinu základních práv a svobod, či nikoli. Různé státy, třeba Polsko nebo Slovensko, ve stejné situaci svůj ústavní pořádek neměnily.
        ***
        My vykládáme v podstatě shodně s velkou částí naší akademické obce Listinu historicky, a to tak, že v době jejího přijímání neměl zákonodárce na mysli zákaz vydávání nebo předávání v rámci trestního řízení, ale vyhošťování vlastních občanů do ciziny, a to v přímé reakci na tzv. akci Asanace.
        Vzhledem k tomu, že článek 14 odst. 4 Listiny zakotvuje právo občana na svobodný vstup občana České republiky na její území, je pravděpodobné, že opuštěním vlasti, o němž hovoří věta druhá stejného ustanovení, měl zákonodárce v Listině na mysli opuštění rázu trvalého, opuštění, po kterém by bylo občanu ve vstupu na území České republiky našimi vlastními orgány bráněno. Pokud by však občan České republiky byl předán k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu do ciziny, nic mu samozřejmě nebrání se na území České republiky svobodně vrátit po ukončení výkonu vazby či trestu odnětí svobody, takže o opuštění vlasti v tomto případě nejde.
        Z historického hlediska bych ještě rád také připomněl, že zákaz vydávat vlastní občany k trestnímu stíhání neobsahovala ani ústavní listina například z roku 1921, ani žádná pozdější československá ústava. Zásada nevydávání vlastních občanů jako zásada státoobčanského vztahu tedy v České republice neexistuje a myslím, že nikdy neexistovala.
        Za těchto okolností jsme se přesto rozhodli návrh na změnu ústavního zákona předložit, a to aby se nevytýkalo při schvalování dalších zákonů, které za chvíli přijdou na řadu, to, že sněmovna neměla ani příležitost se nad ústavněprávní situací nějak zamyslet.
        Možnosti jsou dvě. Buď si realisticky uvědomíme, že evropský zatýkací rozkaz v situaci, ve které žijeme nejen globálně, ale i v Evropě, a s přihlédnutím ke všem událostem, k nimž dochází, jako byl nedávný madridský teroristický útok, se nelze obejít bez evropských mechanismů pronásledování zločinu a úzké, přímé a rychlé vzájemné spolupráce v této věci. Tomu se podle našeho mínění skutečně nelze vyhnout a je odpovědností každého z nás, abychom k tomu našli správný přístup.
        Snažil jsem se dovodit, že s právy našich občanů nemá tato situace tak dalece moc co dělat. Ona také platí oboustranně. Je samozřejmé, že evropské zatýkací rozkazy bude vydávat i Česká republika a opačně.
        Možnosti jsou dvě. Buď sněmovna nakonec přijme ústavní většinou změnu, velmi úzkou, ústavního zákona, a tím předejde dalšímu sporu o ústavnost dalších dvou předpisů, nebo ústavní změnu odmítne, a pak samozřejmě spor o ústavnosti dalších předpisů bude přetrvávat. Takový spor ovšem nebude moci vyřešit nikdo jiný než Ústavní soud. Ani sněmovna se nemůže vyjadřovat k tomu, co ústavní je, nebo není.
        Za těchto okolností návrh ústavního zákona byl projednán ústavně právním výborem. Ústavně právní výbor provedl několik drobných legislativně technických změn a doporučil, aby návrh ústavního zákona byl akceptován. O tom se zřejmě zmíní zpravodaj.
        Děkuji za pozornost.