Co se týká výše devizových rezerv. Devizové rezervy se postupně zvyšovaly, zejména v první polovině 90. let do roku 1997, kdy centrální banka aplikovala režim tak zvaného pevného kursu, to znamená byla povinna intervenovat tak, aby udržela kurs na jisté úrovni. Byl tlak spíše na apreciaci, takže devizové rezervy se zvyšovaly. I v pozdější době jsme se ocitli pod tlakem na apreciaci, všichni máme v živé paměti rok 2002, kdy koruna posílila během několika měsíců o 15 % proti euru. Nakonec nás tento vývoj dotlačil k tomu, že jsme na trh vstoupili a intervenovali.
        ***
        Takže to jsou ty důvody, které vedly ke stávající výši devizových rezerv, a v podstatě neexistuje jiný způsob, jak snížit objem devizových rezerv, než je prodat, alespoň po tu dobu, co jsme mimo eurozónu.
        Nicméně jakmile bychom začali prodávat devizovém rezervy, tak v podstatě zničíme nebo nežádoucím způsobem ovlivníme devizový trh. Ten není samozřejmě stavěn na to, abychom ve větším objemu prodávali devizové rezervy, ačkoliv plně souhlasím s tím, že rezervy jsou zbytečně vysoké. Je otázka, jestli je účelem devizových rezerv v současné době pokrýt tříměsíční dovozy, je to určité pravidlo, které se stále používá, nicméně my jsme při úvahách o alokaci devizových rezerv šli už na trochu jiný princip. Dívali jsme se do budoucna, a v současné době alokace devizových rezerv není ani tak dána strukturou zahraničního dovozu, ale spíše počítáme s tím, že podíl, který je v dolarech, by měl zhruba odpovídat peněžní bázi. A máme pocit, že toto pravidlo bude velmi dobře udržitelné i po přijetí jednotné měny.
        Nicméně to nic nemění na tom, že souhlasím s tím, že devizové rezervy jsou relativně vysoké, ale znovu říkám, nejsme s tím schopni nic dělat, je to důsledek vývoje posledních téměř již patnácti let, a nemůžeme devizové rezervy prodávat ve výraznějším rozsahu, aniž bychom ovlivnili nepříznivě devizový trh.
        Co jsme ale udělali - a tím se dostávám k tomu oznámení o prodeji části z výnosu devizových rezerv - můžeme se alespoň pokusit zastavit to neustálé narůstání devizových rezerv. Máme za to, že za prvé prodej části devizových rezerv je velmi transparentní a je to něco, čemu aktéři na trhu velmi dobře rozumějí. To za prvé. Za druhé jedná se o tak zanedbatelné částky, že to žádným způsobem trh ovlivnit nemůže. Jedná se zhruba o jedno až dvě procenta celkového obratu devizového trhu, takže jde skutečně o velmi malé částky a neměly by žádným způsobem kurs ovlivnit.
        Dovolil bych si nesouhlasit s panem poslancem Braným, že toto naše prohlášení a následné kroky vedly k posílení kursu. Troufám si tvrdit, že lze doložit, že tomu tak nebylo. K určitému posílení došlo bezprostředně po oznámení, kdy samozřejmě trh absorboval tuto informaci, nicméně během jednoho týdne korigoval - my jsme to oznámili v pátek a již v pátek příští týden byl kurs na stejné úrovni, kde se potom nějakou dobu držel; a to, že v poslední době trochu posiluje, to už nelze vázat na toto rozhodnutí. Tam byla důležitá bezprostřední reakce a to bylo, že trh tu informaci absorboval, uvědomil si, že to nemůže mít dopad na devizový trh, a v podstatě korigoval na původní úroveň. Úroveň kursu se pohybovala během několika týdnů blízko hranice 33 Kč za euro, ne že by dosáhla přímo té úrovně, byla 32,8, 32,9, ale to bylo do značné míry technické obchodování, kde se jednalo o spekulace dolar versus koruna. Čili nemyslím si, že tato úroveň by byla podpořena fundamentálními faktory, a je celkem běžné během posledního roku, že koruna se pohybuje mezi 32 až 33 korunami za euro, což je ovlivňováno řadou faktorů.
        Znovu opakuji: Myslím, že to naše oznámení bylo přijato velmi dobře a že trh po počátečním jemném posílení korigoval a myslím, že další vývoj kursu už nelze k tomu vztahovat. Tím bychom docílili toho, že devizové rezervy by alespoň dále nerostly, a omezili bychom jeden z těch faktorů, to znamená výši devizových rezerv, která zvyšuje neustále kursové riziko, které máme.
        Nyní k tomu, co se ztrátou a proč jsem řekl, že nevidím jako bezpodmínečně nutné, že by měla být pokryta proti státnímu rozpočtu. Za prvé mám za to, že je to určitý mýtus, který se rozšířil i v médiích, že při přijetí eura budeme muset vyřešit tuto ztrátu. To není pravda. Žádné takové pravidlo nebo dohoda neexistuje. My jsme už dnes akcionářem Evropské centrální banky a součástí evropského systému centrálních bank, ale to nic nemění na tom, že národní centrální banky existují jako svéprávné a samostatné subjekty a mají své vlastní hospodaření. My jsme pouze akcionářem Evropské centrální banky, upsali jsme nějaký kapitál, v současné době jsme splatili 7 % tohoto kapitálu a v okamžiku, kdy přistoupíme k euru, splatíme zbytek kapitálu, ale na našem vztahu k Evropské centrální bance se nic nezmění. Budeme jejím akcionářem, naprosto suverénním akcionářem s vlastní bilancí, s vlastním hospodařením. Pokud naše hospodaření a náš hospodářský výsledek nebude ohrožovat stabilitu národní centrální banky, to znamená v tomto případě České národní banky, tak je to něco, co by nemělo nějak ovlivnit náhled Evropské centrální banky na naše hospodaření. Navíc všichni jsou si velmi dobře vědomi, jak to vzniklo.
        Tam je potom další věc, která ten problém do značné míry řeší. V okamžiku, kdy přistoupíme k eurozóně, přijmeme jednotnou měnu, tak dojde k tomu, co nazývám neutralizací části bilance. V současné době zhruba 65 % devizových rezerv je v euru, a v okamžiku, kdy přijmeme euro, tak vlastně i pasiva, to znamená závazky vůči bankám, se překlopí do eura, a tudíž budu mít na straně aktiv i pasiv domácí měnu, a kursové riziko zůstane jenom vůči dolaru, což bude zhruba těch 35 % dneska devizových rezerv, potom řekněme 30 % celkových aktiv. Takže kursové riziko vůči euru bude v podstatě eliminováno a vůči dolaru už bude daleko menší a daleko stabilnější, protože bilance bude mít daleko lepší strukturu a výrazná část aktiv bude v domácí měně. Čili problém, který budeme muset řešit, je, o kolik a zda se nám ztráta zvýší do té doby. Pokud bude koruna apreciovat, tak může dojít k jejímu zvýšení, a to bude dáno těmi čtyřmi faktory, které jsem vyjmenoval na začátku.
        Vývoj je velmi citlivý na tyto jednotlivé parametry a mohu simulovat určité odhady, ale rozpětí odhadů je velmi široké. Podle mého názoru není důvod, aby koruna nějak dramaticky posilovala, protože i když v reálném vyjádření doháníme ekonomickou úroveň eurozóny jak u nás, tak i u ostatních nových členů Evropské unie, je to dohánění velmi pozvolné. Je to proces dlouhodobý a není důvod, aby reálné zhodnocování koruny bylo rychlejší než 2 až 3 % ročně. Vzhledem k tomu, že předpokládáme, že naše inflace bude o něco vyšší než v eurozóně, pak pokud vůbec bude docházet k apreciaci, tak by měla být velmi, velmi mírná. To se týká fundamentálních faktorů, ale samozřejmě je velmi dobře možné, že aktuální situace na finančních trzích krátkodobě může převážit a to potom vede k určitým fluktuacím kursů, které je v tomto okamžiku obtížné předvídat.
        Takže v tomto směru bych rád Poslaneckou sněmovnu uklidnil, že i když ta částka 72 miliard vypadá hrozivě, v tomto okamžiku třeba už je menší, nevím, jaké číslo je dneska, možná že dneska je ta kumulovaná ztráta nějakých 50 až 60 miliard, protože odhaduji, že takových 10 až 20 miliard můžeme mít docela dobře v zisku díky korekci dolaru oproti loňskému roku.
        Samozřejmě může se stát, že kursové ztráty nadále budou pokračovat. Nedomnívám se, že by nutně měly být nějak dramatické, takže pořád by to mělo zůstat v té úrovni, kterou bude možné pokrýt z budoucích příjmů centrální banky. Myslím, že právě pan poslanec Braný nebo pan poslanec Recman uváděli informaci, že bez kursových rozdílů by náš hospodářský výsledek byl pozitivní, a to zhruba 11,5 miliardy, takže budeme-li předpokládat, že se zbavíme nebo eliminujeme částečně kursové riziko, tak potom bychom měli dosahovat velmi slušných výnosů, které by tu ztrátu měly pokrýt. Takže to, o čem se bavíme, je to, v jakém horizontu budeme schopni ztrátu pokrýt, a to je samozřejmě dáno budoucím vývojem hospodářského výsledku.
        Jinak co se ještě snažíme dělat. Snažíme se tlačit na náklady tam, kde je to možné, ačkoliv provozní rozpočet činí pouze 2 až 3 % celkových nákladů centrální banky, tak jak bylo poukázáno, snažíme se i tady maximálně tlačit na to, aby i centrální banka byla efektivní a hledat cestu k úsporám.
        Děkuji za pozornost.