Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, zákon, který dnes budeme projednávat v prvním čtení, je nepochybně vnímán jako zákon kontroverzní, který už v minulosti rozpoutal velkou diskusi protichůdných názorů. V této sněmovně se projednával už dvakrát, a to v roce 1999 a v roce 2001. Nejprve byl ve druhém čtení zamítnut, druhý pokus skončil již v prvém čtení. Jak jistě víte, v letošním roce nebyl schválen vládou, a proto je nyní předkládán v této poslanecké verzi.
        Chtěla bych zmínit několik důvodů, které mne a mé kolegy spolupředkladatele vedly k předložení nové verze zákona. Žijeme na prahu 21. století, naše společnost se vyvíjí a od roku 1989 se vyvíjejí i naše občanská práva a naše představy o nich. Pokud vycházíme z premisy, že občanská práva jsou nedělitelná, pak je dlouhodobě nedobré část našich spoluobčanů vykazovat do pozice občanů druhé kategorie. Vím, že žádný zákon nemůže nikdy obsáhnout všechny problémy lidského soužití, ale je dobré se o to alespoň pokoušet.
        ***
        Domnívám se, že přišla doba, kdy bychom měli přijmout zákon o registrovaném partnerství. Je mi známo, že část Poslanecké sněmovny nebude z principiálních důvodů nikdy pro zákon hlasovat, ale věřím, že už vzhledem k tomu, že mezi navrhovateli jsou poslanci z většiny klubů, mohl by zákon tentokrát najít podporu.
        Nejprve - v čem se předkládaný návrh zákona liší od dřívějších verzí. Jako základ jsme použili původní návrh Ministerstva spravedlnosti, který byl doplněn o některé body, které vznikly po diskusi mezi předkladateli a zástupci osob s menšinovou orientací. Především oni sami si přáli, aby jim zákon nepřinášel jenom práva, ale také povinnosti, a proto se v návrhu zákona objevuje vzájemná vyživovací povinnost mezi partnery až na dobu tří let od zániku partnerského svazku.
        Pro ty, kdo argumentují proti návrhu zákona srovnáváním s manželským svazkem, uvádím několik příkladů, ve kterých se partnerský svazek od manželství zásadně liší. Co návrh neumožňuje: neumožňuje vznik společného jmění partnerů, uzavřením svazku nevzniká společný nájem bytu, z partnerství na rozdíl od manželství nevzniká nárok na odškodnění v případě úmrtí partnera podle zákoníku práce, nevzniká nárok na vdovecký nebo vdovský důchod, nevzniká nárok na zvýhodnění podle zákona o dani z příjmu nebo nárok na přechod práv ze stavebního spoření. Pouze zařazení partnerů do první dědické skupiny kompenzuje neexistenci institutu společného jmění a ošetřuje otázku nároku na dědictví, které ale není zohledněno v daňových otázkách. Tady partneři spadají až do třetí dědické skupiny.
        Návrh zákona zakazuje tak jako v manželství vznik pracovněprávního vztahu mezi partnery, na druhé straně však neumožňuje účast na podnikání partnera ani nedává možnost pokračovat v živnosti po úmrtí podnikatele. Všechny tyto skutečnosti minimalizují možnost spekulativního uzavírání partnerství.
        Otázka, kterou klade mnoho lidí, se vztahuje k právům na výchovu dětí. Chci zdůraznit, že ani v tomto návrhu zákona není umožněno osvojení neboli adopce dítěte. Je tu však možnost svěření dítěte do pěstounské péče, poručnictví, a nezakazuje se svěření dítěte do výchovy. To má své opodstatnění, protože zákaz by mohl v některých případech být proti zájmům dítěte, což už ukázala praxe. Například v případě úmrtí biologického rodiče dítěte by dítě muselo být umístěno do ústavu, ačkoliv má navázaný funkční vztah k žijícímu partnerovi. Zákon by také měl umožnit osobám žijícím v partnerském svazku starat se třeba o svého vlastního mladšího sourozence v případě, že ztratí rodiče.
        Dovolte mi ukončit tuto stručnou charakteristiku návrhu zákona popsáním způsobu vzniku a zániku tohoto svazku. Partnerství bude uzavíráno veřejným prohlášením před příslušným matričním úřadem a zaniká smrtí jednoho z partnerů, dohodou, nebo rozhodnutím soudu na návrh jednoho z partnerů.
        Výčet práv a povinnosti i odlišností od manželského svazku je samozřejmě mnohem větší, ale nechci vás dlouho zdržovat a podrobnosti najdete v přiloženém tisku.
        Po seznámení s parametry předkládaného návrhu zákona bych se ráda věnovala i etickému rozměru problému, protože ten byl vždy součástí diskuse nad tímto tématem. Dovolte mi být na malou chvíli osobní a vysvětlit vám, proč jsem se ujala role předkladatelky návrhu zákona. Nejméně před třiceti lety se mi dostala do rukou kniha australské autorky Radclyffe Hallové Studna osamění, která byla autentickým vyjádřením hluboké osamělosti člověka, který si svůj osud nevybral, narodil se s odlišnou sexuální orientací a v průběhu let zjišťuje, jak těžký je jeho osud. Nejprve se musí vyrovnat sám se sebou, pak s tím, jak ho přijímá, nebo spíše nepřijímá společnost. Od té doby se dívám na skupinu lidí s odlišnou sexuální orientací s pochopením.
        Chtěla bych se také zastavit u současného společenského fenoménu a tím je vypjatý individualismus, který zejména u mladších lidí vede k tomu, že dávají přednost životu mimo partnerské svazky. Jsem přesvědčena, že je dobré podporovat každou lidskou touhu po partnerském soužití, vzájemné pomoci i solidaritě.
        Diskuse o homosexuálním soužití se často odbývá odkazem na patologii těchto vztahů. Své patologie mají také svazky heterosexuální, a přesto nejsou používány jako argument proti manželství. Myslím si naopak, že pokud neumožníme lidem s odlišnou sexuální orientací žít důstojně v dlouhodobém svazku, svým způsobem je do patologie zaháníme. Znám názory, že v hodnotném partnerství mohou osoby s homosexuální orientací žít již dnes. Pravděpodobně ano, ale jen do té doby, než přijde první náraz života, objeví se nemoc, úmrtí, jednání s úřady. Pak se ukáže, co všechno nefunguje.
        Na závěr mi dovolte zmínit současné průzkumy veřejného mínění, ze kterých vyplývá, že i v naší společnosti došlo k posunu vnímání tohoto problému a více než polovina respondentů nemá proti přijetí zákona námitky. Myslím, že u projednávání zákona, jako je tento, je dobré to vědět.
        Domnívám se tedy, že už jsem řekla všechno podstatné. Doufám, že tyto argumenty dojdou u většiny z vás sluchu, a prosím vás o propuštění tohoto zákona do dalšího čtení. Děkuji. (Potlesk.)