Sněmovní tisk snižuje reklamní limit České televize z 1 % na 0,8 %, což představuje snížení příjmů asi o 200 milionů korun. Senátní verze ještě přitvrdila a přichází se zákazem kumulace reklamních časů obou kanálů ČT. V průběhu celého projednávání se objevila i myšlenka postupného rušení veškeré reklamy veřejnoprávní televize. Přitom současný limit reklamy ČT patří k nejnižším v Evropě a ani zdaleka nedosahuje procent povolených evropskou směrnicí.
        Přestože nejsem přívrženkyní reklamního vysílání, při reklamě obvykle od televize odcházím, očekávala bych, že při současných problémech ve financování České televize návrh na navýšení procent reklamy přijde. A to zvláště když výsledky veřejných výzkumů jasně ukazují, že diváci se spíše smíří s tímto řešením než se zvyšováním poplatků.
        Na jedné straně tedy peníze chybějí, ale zákon příjmy ještě sníží - přičemž jde podle mého názoru o poměrně jisté příjmy z reklamy - a pokusí se je nahradit jinými, poměrně nejistými, z navýšení koncesionářských poplatků. Výtěžek z reklamy se sníží, procento platících také, protože řada diváků využije právo na osvobození, a to i těch, kteří dosud nežádali. A ti, kteří zůstanou pravidelnými poplatníky, budou platit dvakrát - jednou při úhradě koncesionářských poplatků, podruhé v obchodě, když si půjdou koupit výrobek propagovaný drahou reklamou, neboť pokud bude ČT vyklízet reklamní trh, dojde k deformování konkurenčního prostředí a komerční televizní společnosti jakožto správný podnikatelský subjekt pochopitelně cenu reklamy zvednou. Diváckou obec začnou tvořit tři skupiny lidí. Jedni budou rok od roku platit vyšší poplatky, druzí - a těch začne přibývat - budou od placení osvobozeni a třetí skupina, kterou vidím jako zvětšující se, platit odmítne.
        Jak tedy tímto zákonem České televizi pomůžeme? Dáme jí dostatečný prostor pro to, po čem všichni voláme, pro původní českou dramatickou tvorbu? Domnívám se že ne. Přitom poslední výsledky hospodaření České televize nasvědčují tomu, že nové vedení se vydalo cestou maximálních úspor. Konečně tedy dobrá zpráva.
        Dvousložkový systém financování veřejnoprávní televize a rozhlasu prostřednictvím koncesionářských poplatků a vysílání reklamy má u nás sice tradici, ale ukazuje se jako neoptimální. Je třeba hledat systém nový. Takový, který by přinesl České televizi i Českému rozhlasu dostatek financí, ponechal jim nezávislost a soustavně nezatěžoval jen určitou část obyvatel.
        Stávávající návrhy zákona, ať ve sněmovní, či senátní verzi, za takové nepovažuji, a proto je nemohu podpořit. Děkuji. (Potlesk poslanců klubu KSČM.)