Děkuji. Paní předsedající, pane premiére, milé poslankyně, vážení poslanci, nebudu zde zdůvodňovat legislativně technické změny, které provedl Senát, a vaši pozornost obrátím pouze k tomu, kdy jsme zmnožili počet změn, které vyvolal zákon o zaměstnanosti, z počtu 54 změn zákonů na počet 55. S naší přijatou změnou byl změněn zákon 111/1998, o vysokých školách.
        Pracovní poměr akademických pracovníků vysokých škol, což jsou profesoři, docenti, odborní asistenti, asistenti, lektoři, vědečtí a výzkumní a vývojoví pracovníci podílející se na pedagogické činnosti, se uzavírá na základě výsledků výběrového řízení ve smyslu § 77 zákona o vysokých školách na délku buď jeden rok, to není pracovní poměr, ale dochází v praxi k tomu, že se klasické smlouvy mění na smlouvy o pracovní činnosti, tím se však obchází zákon nebo pro ně platí § 30 zákoníku práce, tedy mohou se sjednávat na dobu dvou let s opakováním sjednaného pracovního poměru. Délka jeden rok i délka dvou let je pro pedagogické a vědecké pracovníky demotivujícím faktorem, a když akademický pracovník nemá jistotu, zda svou vědeckou práci bude moci řádně a včas dokončit, když nemá jistotu, zda má s vědeckou prací, která je s funkcí vysokých škol tradičně spojována, vůbec smysl začínat, pouze připomínám, že vědecká činnost a projekty nejsou záležitostí týdnů a měsíců, ale mnoha let bádání a usilovné práce. Vyhovující však není ani stávající úprava. Pokud se s uchazečem na místo vědeckého pracovníka sjedná pracovní poměr na dobu dvou let, nekoresponduje to se lhůtami grantových a jiných obdobných projektů, které obvykle akademický pracovník musí v náplni své činnosti provádět. Přitom časový limit projektů a grantů činí obvykle tři a více let. Grantová agentura České republiky fungující na základě zákona o podpoře výzkumu ve svých podmínkách výslovně uvádí, že řešení většiny projektů je rovněž na dobu tří let a prostředky na každý rok jsou přidělovány samostatně. Pro financování projektů ve druhém a třetím roce musejí řešitelé dokázat v dílčí zprávě, že jejich práce zdárně pokračuje a že svěřené prostředky utrácejí účelně v souladu se všemi předpisy a požadavky. Dvouletý limit bez pracovního poměru, bez jistoty jeho obnovení nebo prodloužení anebo transformace naneurčito, v takových případech nelze objektivně považovat za důvodný. Akademický pracovník, který grant uskutečňuje, by proto neměl být závislý na tom, v jakém časovém úseku svůj úkol zvládne, když neví, zda jeho pracovní poměr skončí, anebo bude pokračovat.
        Na druhé straně je však i pro vysokou školu demotivující, pokud přijme pracovníka na dobu neurčitou, který po vyčerpaní projektu s vědeckou prací skončí a místo vědeckého přínosu bude pro vysokou školu jen kvazivědeckým pracovníkem. Oba zmíněné extrémy nejsou přijatelné a navrhovaná úprava je vylučuje.
        Pozměňovací návrh nepřipouští extrém, že s akademickými pracovníky se musí vždycky sjednávat pracovní poměr na dobu určitou v délce pěti let, nebude však ani nutné zavádět pracovní poměry na dobu neurčitou, které, jak bylo uvedeno, jsou ve svých koncích nepřínosné. Naopak bude možné uzavírat pracovněprávní poměry na dobu určitou, a to i opakovaně, a bude možné je prodlužovat, což současný zákoník práce zásadně nepřipouští.
        Shrnuji tedy, že zavádění pracovního poměru na pět let bude oboustranně výhodné pro vysoké školy i pro akademické pracovníky a zajisté přinese výsledky pro obě strany a ve svých důsledcích i pro společnost, které vědecké výsledky především slouží.
        Děkuji vám za pozornost.